Autor:                                   Denis Diderot

Překladatel:                         Věra Smetanová – Jeptiška

                                                Otakar Novák – Rameauův synovec

                                                Jaroslava Vobrubová-Koutecká – Jakub fatalista a jeho pán

Ilustrace:                            Jean-Baptista  Greuze

Z knihy:                                Jeptiška, Rameauův synovec, Jakub Fatalista a jeho pán

Nakladatelství:                  ODEON

Rok vydání:                          1977

Doba a místo děje:           18. století, Francie

Zařazení:                             Epika – próza – román

Hlavní myšlenka:                 Celý příběh je založen na pravdivých životních osudech jeptišky Zuzany Saulierové, jejíž soudní proces za zrušení řeholního slibu sledovala celá Francie. Markýz de Croismare byl osudem této dívky velice zaujat, a tak Diderot společně s několika dalšími přáteli utvořil spiknutí, které se vydávalo právě za tuto jeptišku. Diderot napsal formou dlouhého dopisu její paměti a i nadále si s markýzem de Croismarem vyměňoval dopisy jejím jménem.

Hlavní postavy: Zuzana Simoninová - chytrá, zdravě vzpurná, silná osobnost

                                Pan Mannouri – její právník, velmi nápomocný člověk

                               Markýz de Croismare - šlechtic, od něhož žádala pomoc

Obsah:            Román se odehrává v okolí Paříže v období 2. poloviny 18. století. Kniha je psána ve formě dopisu, ve kterém se Zuzana svěřuje markýzi de Croismare se svými problémy.
Proti své vůli se Zuzana ocitne v klášteře kvůli zevnějšku, nápadníkům a sestrám, velkou měrou byla zastoupena také ta skutečnost, že není dcerou muže, který se dlouhá léta vydával za jejího otce. V klášteře Marie Panny se měla stát řeholnicí, ale velmi protestovala. Byla tedy odvezena domů, kde také mnoho štěstí nenašla - sestry byly šťastně provdány, zvěděla zprávu o pravém otci, rodiče se jí zřekli. Vrátila se tedy a za panování tehdejší představené žila celkem poklidně. Poté nastoupila nová velebná matka a s ní i nový řád. Zuzana upadla v nemilost. Nastalo období přehlížení a uzemňování těmi nejnemožnějšími způsoby. Zuzana žila jen proto, že si ostatní sestry přály její smrt. Také se začíná jednat o zrušení jejího slibu. Všechna příkoří vypověděla knězi a ten učinil náležité kroky - představenou odvolal a Zuzana byla přeložena do kláštera Longchamp. Tamější představená je milá, citlivá a úlisně úchylná. Zuzana v ní svou krásou a hudebním nadáním probudí toužebné pohnutky. Všechny něžnosti přerušil otec Lemoine po Zuzanině důvěrné výpovědi. Představená zanedlouho zešílí a zemře. Zuzaně se podaří uprchnout z kláštera do Paříže. Najde si místo jako pradlena. Žije v obavě z nalezení jejího útočiště a opětovného navrácení do klášterní cely. Dlouho si tolik vytoužené "svobody" neužije, umírá následkem zranění zad.

Ukázka:            ,,Marie Zuzano Simoninová, slibujete, že budete mluvit pravdu?´´

                        ,,Slibuji.´´

                              ,,Jste tu ze své vlastní svobodné vůle?´´

         Odpověděla jsem ,,Ne´´, ale řeholnice, které mě provázely, řekly za mne ,,Ano´´.

            ,,Marie Zuzano Simoninová, slibujete Bohu čistotu, chudobu a poslušnost?´´

                              Chvilku jsem váhala; kněz čekal; odvětila jsem: ,,Ne, pane.´´

         Opakoval znovu svou otázku: ,,Marie Zuzano Simoninová, slibujete Bohu čistotu,  chudobu a poslušnost?´´

                              ,,Ne, pane, ne,´´ odpověděla jsem pevnějším hlasem.

                              Zarazil se a řekl: ,,Dítě, vzpamatujte se a poslouchejte, co říkám.´´

         ,,Vaše milosti,´´ řekla jsem, ,,ptáte se mne, zda slibuji Bohu čistotu, chudobu a poslušnost; rozuměla jsem vám dobře a odpovídám, že ne…´´

Pak jsem se obrátila k obecenstvu, které hlasitě zašumělo; dala jsem najevo, že chci mluvit; šum ustal a já řekla: ,,Přátelé, a zvlášť vy, otče a matko, jste svědky…´´

Při těch slovech jedna jeptiška zatáhla před mříží záclonu a já viděla, že mluvit dál je zbytečné. Řeholnice mě obstoupily a zahrnuly mě výčitkami; neodpovídala jsem. Zavedly mě do mé cely a zavřely na klíč. Tam jsem se o samotě, v úvahách začala uklidňovat, přemýšlela jsem o svém činu a nelitovala jsem ho.

Vlastní názor:            Tato kniha patří k nejlepším, které jsem četla. Velmi mě zaujal příběh této bezbranné dívky a její statečnost, se kterou bojovala za svou svobodu. Jazyk je velmi moderní a srozumitelný, nevyskytují se zde téměř žádné archaismy a zastaralé výrazy.