Něměl jsem důvod jsem po tu dlouhou dobu nic psát. A víte proč? protože člověk píše ze smutku.. Ale přišla jedna krásná víla, co se jmenuje Petinka a ukázala mi lásku a udělala mne štastným. Já děkuji, stírám si slzu a kráčím po nekonečné pláži svých vzpomínek. Ale nikde není žádná voda a stopy zůstávají zachovány. Život plyne, čas mizí v dáli a nikdy nezkrotíme ten nekonečný a neúprosný běh. Byl jsem štastný. Začalo to 21.únorem 2008. Každý den jsem byl štastný. Kdo z vás tohle zažil?

Až mne čas promění v stín,

tak už nebude bolesti,

jen vzpomínky, co jsem prožil

přečkají sněhovou vychřici

krupobití lásky jsem zažil

už nikdy nebude vše stejné,

protože jsem se dotkl právě tebe,

a děkuji,

usměješ se a budu pohlazen na vždy