Tento text pochází od člověka, který si říká Alzheimer.
Najdete jej na Mageo
Po jistý době braní, během který si člověqůbec neuvědomuje že jde do hajzlu je mu fajn. Dá si herák a je mu megapříjemně, hlavou se mu honí myšlenky jaxqělý to je, proč přestávat a tak.

No a když to praktikuje nějakou dobu častěji (třeba jednou za den či dva) - pokud si šlehá tak ještě dřív, stane se celkem snadno fyzicky závislej. No a paxe stane že si večer nenechá na ráno a .....

a vzbudí se, jde třeba do práce a přes den se už necejtí nejlíp. Ale ještě to jde. Při pohledu do zrcadla vidí, že se mu zvětšujou panenky. Přijde domů a nic moc. A pak následuje první noc .... první probdělá noc.

Člověk leží, převaluje se, chodí furt na hajzl (když je člověk na H, nemá skoro vůbec nutkání jít několik hodin chcát, ale jakmile je bez H, má to nutkání furt - třeba minutu poté co vyšel z hajzlu), pouští si muziku, vezme si knížku že si jako bude číst a přitom usne ....... nic, zhasne ..... leží ....... nic ......... nic ......... nespavost, převalování se v peřinách ....... pokus o jointa ...... jo, zabírá to. Okolo čtvrtý ráno se povede usnout. Budíxe o dvě hodinky později rozhodne že už je čas a nemilosrdně zařve. RÁNO !!!!

Tak, teď to začíná doopravdy. Je ti hnusně. Fest hnusně. V hlavě máš jako kdybys visel hodinu za nohy (prostě pocit že ti má za chvíli prasknout), ve střevech se furt něco děje, chce se ti blejt, bolí tě klouby a kosti, máš trochu halušky (pohyby kde nejsou, zvuky jsou slyšet nepříjemně hlasitě, barvy tě oslňujou), máš trochu křeče v žaludku a tak. Při představě že bys šel něco sníst se ti zvedne žaludek a už to lítá do hajzlu. Napiješ se nějakýho alkoholu, nebo si dáš jointa. Trochu to pomůže. Oblíkání je hrozný. Je ti strašná zima a za minutu zase vedro k nepřežití. Blbě se ti dejchá.

Celou dobu ti mozek řve : "Dělej, musíš sehnat herák, DĚLEJ !!! Tohle nevydržíš, dělej !!! Potřebuješ ten zasranej herák !!! HNEDDDDD !" .... a ty víš že nechceš. Nechceš aby se tohle ještě někdy muselo opakovat. Jdeš na hajzl a z prdele si uděláš výčep - slovy slušnějšími - výkaly nejsou příliš konzistentní. Znova bleješ a dostáváš křeč do žaludku. Svíjíš se na zemi a řveš. Ale musíš do práce. Cesta autobusem je horor. Zdá se ti, že tě všichni pozorujou. Pak ti dojde že tohle není jenom stíha po pergu - oni tě opravdu pozorujou jaxebou škubeš, jak se z tebe řine pot, jaxmrdíš, jak kašleš jaxtarej tuberák, jak se vymotáš z autobusu a motáš se pryč ... myslíš na skok z mostu a děsíš se okamžiku kdy opravdu dorazíš do tý práce .... pak tam přijdeš, zdá se ti že to na tobě hned každej poznal, leje z tebe pot a ty zase chvílema mrzeš nebo se vaříš ... přes den čumíš do práce, ale nejsi nic schopnej dělat ... písmenka ti skáčou, do telefonu mluvíš jak dement, na hajzlu se zase pobleješ, příšerně tě bolí hlava i břicho. Na oběd samozřejmě nejdeš. A pak jdeš domů, tragicky nevyspalej.

Těšíš se do postele. Když se tam konečně dostaneš, tak ....... goto last night description ... to samý, ještě horší, nespíš a ani jointy nezabírají.

Máš toho fakt dost, psychicky na dně, bolí tě všechno tak že už to pomalu přestáváš vnímat. A ráno je hnusný a studený. Nebleješ, nesereš, už se jenom s výrazem a vzhledem mrtvoly doplazíš do práce a tam přemýšlíš jestli by nakonec nebylo lepší to celý skončit. Nožem to prej moc nebolí, koupíš flašku, vypiješ, pustíš teplou vodu a šmik .... ale pak ty myšlenky zaplašíš a nakonec jdeš domů. Válíš se po zemi už ani ne bolestí, ale vyčerpáním. Nemůžeš nic.

Jsi k smrti vysílenej, říkáš si - tohle je horší než smrt .... rodiče se na tebe dívají a neví co dělat, ty to taky nevíš ...... když máš opravdu kliku tak usneš a další den už je celkem OK, rozhodně lepší než ty dva před ním. A pak už se zase vyspíš a jsi OK uplně.

No, nevím proč jsem celou dobu používal "ty-formu". Správně to měla bejt "já-forma" ... takový byly moje absťáky. Takže - až budete někdo stát před rozhodnutím jestli si vzít herák nebo ne, vybavte si tenhle článek ...


ALZHEIMER (5.3.98 - 09:53)