Tragická výjimka v Monaku

7. květen, 2. závod MS roku 1967, Grand prix Monaka
V úzkých ulicích knížectví smělo startovat jen 16 vozů, jubilejní 25. GP de Monaco tedy museli tři z přihlášených jen přihlížet. Zatímco sítem kvalifikace neprošli Anderson, Beltoise a Ginther, dokazovala špička, jaké pokroky nové stroje udělaly. Již v pátek byl Surtees rychlejší než starý oficiální rekord Bandiniho, který ve svém rychlém kole havaroval a silně poškodil svoje Ferrari. V sobotu byl jeho vůz opraven a Surteesův čas překonal. Radost z pole ale byla předčasná. Krátce před koncem kvalifikace se ještě prosadil Brabhamův BT19. Bandini byl favoritem desetitisíců tifosi pod hradem a okruh mu seděl. Před startem se ozývalo hlasité skandování jeho jména a Lorenzo nechtěl své fandy zklamat. Když dal legendární Louis Chiron povel ke startu, vyrazil směrem St. Devote nejrychleji. Za ním se seřadili Brabham, Hulme, Surtees a Gurney. Poleman již při prvním průjezdu kolem Mirabeau přetočil svůj Repco a olejem zaneřádil trať.


Ještě ve stejném kole se mladý Stewart na pouze dvoulitrovém BRM prodral na třetí pozici a také vedení se mělo brzy změnit - ze druhého kola se jako první vrátil Hulme, se skupinou pronásledovatelů v závěsu. Také Dan Gurney a jeho Eagle-Weslake se s úspěchem sunuli kupředu - než je zradila benzínová pumpa. Od šestého kola měla GP svého třetího muže v čele. Byl jím Jackie Stewart. Ani on se ale nedostal daleko, v 15. kole se rozsypal jeho diferenciál. Po pestrém úvodu závod poněkud zjednotvárněl a až na Clarkovu nehodu při souboji s McLarenem se toho „příliš nedělo“. I tak nebylo 100 kol Monakem procházkou, naopak. Zvláště u Bandiniho prý diváci pozorovali známky únavy. Ta může vést k nekoncentrovanosti a chybám. Tu první ovšem udělal vedoucí Hulme. V 80. kole u přístavu brzdil příliš pozdě, opustil ideální linii a dostal smyk na oleji.


Jen se štěstím se „trefil“ do šikany a o balíky slámy oddělující trať od moře se jen otřel. Štěstí tím toho dne bylo jaksi vyčerpáno. O dvě kola později měl podobný „výpadek“ i druhý Bandini. Jeho vůz vletěl do hrazení šikany větší rychlostí. Utrhl si dvě kola a o jeden z přístavních pilířů si roztrhl nádrž. Ferrari se při tom převrátilo a explodovalo. Italovi fandové pak již jen mohli zděšeně sledovat, jak jejich idol hoří v troskách. Vyproštěn byl až po čtyřech minutách v beznadějném stavu… Hulme položil svým prvním smutným vítězstvím v GP základní kámen k zisku titulu. Celé zbývající pole (hodnoceno bylo jen šest vozů) předjel nejméně o kolo. Vzhledem k skutečně anachronickému profilu tratě je udivující, že Lorenzo Bandini dodnes zůstal jedinou obětí monacké GP formule 1. Snad zůstane „tragickou výjimkou“ na věčné časy.

Snad na nás na všechny kouká velký Lorenzo z nepohodlí svého závodního vozu a jen se nám směje..nasazuje si přilbu, závodní rukavice, mocným otočením klíčku startuje přeplnovaný motor ferrari a s pálícími se pneumatikami mizí kdesi v obzoru..milovám jeho fanoušky, obdivován souppeři, nezapomenut jeho blízkými, to je podle mě Lorenzo Bandini, velký závodník a ředitel jedné Italské školy.