Pokud bych měl svůj žiot k něčemu přirovnat, tak se neubrátním, ale přirovnal bych jej k tomu velkému čevenému Šapito, které je domovem různých usudů, epizodek a postaviček..snad to přirovnání nezní hrubě,nebo nevděčně, to bych si nepřál, ale je to prostě tak a ne jinak.

Když jsme byl malý chlapec s blondatou hřívou a velkým úsměvem, tak jsem si připadal, jako jahodo-vanilková zmrzlina..ale to je jiná kapitola..která bude mít své msíto v tomto příběhu až o něco dále..

Večer jsem se šel projít a je neuvěřitelné kam až jsem došel..ano až ke škole..ale vůbec jsem se tam něchtěl podívat, šel jsem se pomodlit...za sebe, bráchu, za vysokou, eventuálně za budoucnost...

Jenže to bylo složitější a najednou mi ten kříž, kde jsem se pomodlil připomněl útlé mládí a veselé historky ze všech životních představení...mládí bylo spojeno s menším městečkem, dost pžízemním, a na provrch možná nudným, ale pokud jste zde zažili alepson zlomek, co já a moji kamarádi, tak nemůžeme pochybovat, že zde proudilo a proudí véce života než v tom Brně, kde žiju a které se mi tak nelíbí..

Největší zlom byl, když jsem si začal uvědomovat kolika neobvyklostí, či šíleností jsem byl zde svědkem.. lidé žijící na směny...v hospodě "U čermáků" a potom vv továrně..to byl celý život..souboj piva a měsíční minimální mzdy..a nikdy nekončících zítřků..a již uběhlých dnešků..ten zápach piva za 13 korun se táhl po hlavní ulici..opilci, kteří se vraceli ke svým rodinám..v té době jsem neviděl rozvrácená manželství, alkoholismus a potom i smrt..viděl jsem jak se soused válí před obecním úřadem a spí a lidi, kteří s ním sousedí dělají, že jej neznají..mlátil svýho kluka, co byl o dva roky starší než já.. Ten syn se jmenoval Olin, bydlel v patře pode mnou a byl to pohodář a vždycky jsme spolu hráli fotbal a já mu záviděl všechny holky, co padaly, když kolem nich prošel..jenže přišla jedna která ho dostala ke dnu, začal si hrát s drogami a v roce 2003 se oběsil, nikdy se nevzpamatoval z toho života, který mu byl souzen..Olin umřel a s ním i kus mého svědomí a vzpomínek..a naděje toho, že tu Olin bude pořád, aby mě tahal z bryndy, jak to dělával..jeho maminka byla vždycky moc hodná..když se Olin jendou rozhodl že strategicky spálí třídní knihu zadělá si perfetní podklad k tomu aby ho okolí začalo brát jako velkého průseráře, několikrát sklidil cizí pole mary-jane a šly po něm bandy jak z novýho města, tak i ze ždáru ale on s ejim jenom smál..až ho nakonec dostali..na pohřeb jsem nemohl jít..byl jsem už odstěhovaný a ve škole a nemohl jsem vidět ty zástupy plačících holek, co by se mě ptaly na jediné, ale o to horší: "Proč" Neřekl bych nic....

...Ale v bystřici byl i jeden velezvláštní manželský pár..někdo říká, že měli o kolečko méně, já říkám, že mají minimálně o dvě kolečka víc..byli pravzláštní ale hlavně proto, že se chovali a také oblékali a žili, jako královský pár..nikdy jsem je neviděl jinak, než perfektně sladěné, dáma v krásných šatech a pan manžel ve smetanovém obleku s kloboukem a dokonalým knírkem..když jsem měl štěstí, že jsem je potkal, tka jsem vždy řekl "Krásný dobrý den" a oba se uklonili..nebral jsem je jako blázny..ale jako požitkáře..ani jeden z nich si neuvědomoval zašlost obyčejného dne, jako ti, kteří je za zády pomlouvali..Hrabě s hraběnkou jak jsem jim říkal se vždy usmívali a pohybovali se s takoovu elegancí a nonšalantností, že viděli sebe jako krále s královnou a nás, kteří se kolem nich míhali, brali jako poddané..Myslím, že byli štastní a mnohem více, než ti kteří se jim smáli..a posmívali..oni jen pozdravili, posumáli se a vzdálili se, králové a jejich královny mají přece mnoho povinností..a neztrácí čas..

Můj děda mi ukázal že v každé blbosti lze vidět úžasné a ze všech hloupostí vytěžit dobrodružství..Miloval pivo a holky a svoji škodovku, sice ji nikdy nepojmenoval, ale vím, že to byla dědova láska..kromě babičky.. Jendou jsme takhle spolu jeli do Ostravy za "strécem Pavlem" no a tak mi říkal o svých zážitcích z vojny a jendou tak se smál až jsem se bál, jestli nemá infarkt, jak se smál a auto zatáčelo a děda se smál..a to bylo proto že mi říkal, že byl u pěšáků..a já ještě malej a plnej fantasie..jsem se naivně zeptal..:"Dědo, tys byl u myšáků?"...potom mi dal radu at si nekupuju motorku, ale auto, protože když bude pršet, tak na motorce s holkou nepřespím, ale to mi radil když mi bylo tak 9..ale bral jsem to dost vážně..tak bacha na déšt kluci a holky:)

Postaviček a Postav jsem poznal opravdu mnoho, ani nevím jak s emi to povedlo..některé se přišly jen ohřát, další se nai neohřály, ale někteří se přišli nejen ohřát, ale zároven si vypít šálek čaje a tito lidé se zapsali do srdce nejvíce a doufám, že i když se naše cesty zakroutí, tak nakonec se sejdeme..a životy svoje opět propojíme a vlastně co je to minulost..jjsou to naše vzpomínky? Naše svědomí? Když vzpomínám na první pusu, vánoce(hlavně stromeček), poutový řetízkáč, obejmutí, odmítnutí a smutnění, tak i na náruč milujících..na to, že by bráchovi bylo 5 a že by to byl lepší jezdec než já a holky by z něj padaly, to všecko je mi ted už jasný a taky je to pryč.. Jenom když tak přemýšlím, jestli je lepší mít alepson malou naději, že jedna svíčičika z tisíce nezhasla, jen jako symbol naděje spolu s ostatními, ale že svété do dáli, a nebo je lepší nedoufat a čekat..to je ve spojitosti se vším..moc bych si přál aby některé věci vyšli a jiné aby mne minuly, ale to stejné si přejí dalí miliardy lidí a nikdy nebudeme naprosto štastní..jen bych se ještě moc chtěl podělit o jeden fakt báječnej zážitek..když s emi líbila jedna krasavice z první třídy, tka jsem jí pořád trhal nějká kvítka, občas jsem utrhl i kvítka na sousedově zahradě, takže jsem se potom musel vyhýbat hlavním dvěřím našeho paneláku... no šel jsme za tou slečnou a tak jsme byli fakt špunti nejšpuntovanější a nejakčnější špunti kdy byli:) Seděli jsme spolu po večerníčku venku, koukali jak se lidi trmácejí s těma taškama a tak jsme se objali a šeptali si, že my takoví nebudeme..a dostla jsme první pusu..zážitek jak něco, uplně mi jela pusa..jak jsem ji chtěl pobavit ale pak jsem stichl a společně jsme se zaposlouchali do ticha, které rozprostíralo celou večerní bystřici, červánky barvily oblohu společně se západem slunce a já jsem zavřel oči a ona taky a doslova jsem cítil, jak pod námi špplouchá moře, cítil jsem tu chut, když si vždycky nakloktám..a taky jsem cítil tu atmosféru nočních uliček, světel, lásky a prázdnin..a ten oceán slyším vždy, když jsem štastný..doufám, že každý má ve svém srdci ten oceán štěstí, který zaplaví člověka úsměvem..dobrou:)