Dnes jsem tukal do klávesnice teda ještě připitý a podle toho, jak jsme si to četl tak to tak i vypadá..Šel jsem spát o půl paté, venku normálně svítilo slunce.. to byl opravdu mazec. V noci se mi zdály věci..at žije moje fantazie.. podle toho by se daly fakt psát romány..neuvěřitelný, co všechno mozek vymyslí.
Dnes jsem vstsal v 9 ráno, unavenej. Přijel ke mě kamarád a jeli jsme na motokáry.. Už jsem v sobě neměl naštěstí nic, ale trochu mě bolela hlava. Sedl jsme si do té sedačky, helma, rukavice a plyn...už jsem byl v dáli..to byl pocit.. naprostá koncentrace, rychlost a trošku adrenalin... Zašli jsme na oběd a hodil mě domů.
DOma se naši hádali..skvělé.. šel jsem se probšhnout ven.. a tam to začalo, jemný větřík si pohrával s účasy všech lidí kolem, slunce nás hřálo. Ale já byl smutný. Kvůli včerejšku? Já nevím, já fakt nevím. Miluju když můžu lidi rozveselit, ale potom jedu domů s tragickým výrazem. Jsem hlupák, co má vždy plnou pusu slov..a co když ta slova nic neznamenají?