Ráno jsem šel do práce, v hlavě prázdno, jediné, co mě drželo nad hlavou byla představa toho odpoledne, které mi hrálo ve snech..
Šel jsem se proběhnout, vzal jsem si sebou jablko k snídani.. cestou z domu se Slunce probouzelo na horizontu, osvětlvalo střechy, odráželo se a házelo střípky paprsků do potůčku, krásně šumějícího pod mými kroky.
Celé dopoledne jsem se těšil na oběd, měl jsem trošku hlad. Ale nic hrozného. Konec směny se blížil a o půl čtvrté jsem zabouchl krám vyzvedl barevná vonavá překvápka a šel  domů se převléci..
Odpoledne to bylo příjemné, procházka po nebeských končinách, šumivých lesích a dalekých cestách..cítil jsem se, jako ve snu, všechno bylo lehčí..každé slovo a každá věta..bylo to tak snové. Ale ten neúprosný čas nám nedal víc, než pár chvilek..slunce kráčelo svižně k západu, my jsme pokračovali v té čarokrásné pusté krajině.. ten přijemný třas pochopení byl v každém z nás..až najednou slunce zapadlo, první lampy se rozesvítili a v řadě jako vojáci salutovali v naší cestě domů..Na konci jsem cítil, že jsem kus sebe nechal v těch kopcích a lesích, malinkatej kousek sebe, který jsem tam nechal ale nahradil jiný, důležitější kousek.
Možná jsem se cítil o něco chudší, ne však o moc, byl jsem bohatší o čas strávený s lidmi, se kterými čas plyne jinak..

Den končí a já vím, že ty slova nelze smíti, je třeba se jim pousmáti a sny své i tvé plniti..dobrou noc:)