Nápis mého deníku možná bude připomínat ten náš velký den, ano mluvím o Zápisu do první třídy. Ale nebylo to vůbec tak zamýšleno..to znamená, jak by se "řeklo po americku" podobnost čistě náhodná.
Jeden z hlavních popudů, abych si začal psát aspon nějaké svoje osobní paměti bylo pravdepodobně to, že jsem neměl v poslední době žádný čas psát do svého deníku, který na mě ví úplně všechno. Že Vás to šokovalo? Omlouvám se, ale neměl jsem potřebu to sdělovat megafonem Dělám si legraci..ale ne ted vážně..jo? Když jsem si po večerech psával svoji ořezanou tužkou tvrdosti 2", svoje pocity, denní zážitky, tak jsme většinou spadnul do nudného a bezpředmětného filosofování a smyslu bytí, či nebytí.. Prostě pakárna, když to zhrnu. Ale jsme to prostě celý já, a jak už řeklo pár inteligentních lidí, tak každý jsme originál a nenahrditelný, proto Vás žádám, jestli si budete číst některé z mých ubohých zápisů, tak mě prosím nelynčujte a nepomlouvejte. Bylo totiž jen Vaše svobodné rozhodnutí si to číst a pokud nesouhlasíte, tak na to máte právo:)

Tak se do toho vrhnu nejspíš asi po hlavě.
Dneska je stále ještě středa, den celkově asi v pohodě, no já nevím, nejsem si tím tak jistý. Moje vstávání probíhalo dosti brutálním způsobem..telefon spal, i když měl už v 6:40 začít zpívat tu svoji naprosto nepřekonatelnou řvoucí melodii, která mě níčí moje psychycké zdraví natolik, že si radeji natáhnu další budík, který mě naopak příjemně přesune ze světa snů zpět do mého malého pelešáku.