Stanley Kubrick, jedna z největších kegend amerického nezávislého filmu mne fascinovala již dlouhou dobu. Jeho filmy mají ve své podstatě jakousi nedotknutelnost, která však nikomu nebrání v tom aby v kročil do filmového světa pana Kubricka. Ale poté už nebude nikdo stejný.

Tento týden jsem měl možnost shlédnout dokument o mém oblíbeném filmaři, panu Kubrickovi, který natočil jeho dlouholetý spolupracovník a švagr, taktéž režisér Jan Harlan.

Kubrick dosáhl toho, co se splní málokterému, sebevíc, talentovanému umělci. Svými filmy se zaryl fanouškům do srdce, dokázal vyjádřit část svého nitra, i přes svoji uzavřenost pracoval s největšími herci své doby, kteří se stali jeho velkými obdivovateli. Mohu zmínit někokik málo spolupracovníků,kteří se podíleli na tomto perfektním dokumentu a odchod jednoho z největších filmařů naší doby je rozhodně nenechal chladné. Spíše naopak. Pamatuji si ten den, kdy noviny psaly, že Stanley Kubrick, tvůrce nezapomenutelných filmů, mezi které patří například: 2001: Vesmírná odysea, Mechanický pomeranč, Barry Lyndon, Osvícení, Olověná vesta, Eyes Wide Shut...
Avšak práve proto,že jsem valnou většinu těchto filmů viděl v tak útlém věku, jsem nechápal to poselství, které tam bylo schované. Zajisté jsem celé to poselství nepobral, avšak právě tento fakt staví pana Kubricka mezi legendy, jejichž dílo překoná dokonce i smrt autora. Zní to velice smutně, avšak ta představa že naše myšlneky, činy budou žít v myslích těch, na kterých nám záleží je mi moc blízká.