Když píši tyto věty, tak to nejsou jen slova, ale je to fakt velkej příběh.. Nikdy to nebylo ideální, a často jsme se hádali do krve, v duchu jsme si vyškrabávali oči a navzájem se vařili a oleji, ale dneska je už konec všeho. Životní etapa, která trvala od září roku 2003 je za námi, někteří námořníci vyskočili z lodi během té dlouhé plavby, jiní se utopili již na počátku plavby. Na začátku jsme byli banda nesmělých dětí, které si hrály na víc, než jsou, možná si na to hrajeme do ted, na to si nemohu odpovědět sám. Pamatuji si ten první den na škole, to hrozné zklamání, kdy pocit: "Jsem na gymplu" vystřídal názor: "4 léta žaláře". Ale i tento postoj vykrystalizoval v něco nového, mám na mysli to, že jsme zvládli hroznou školu, potýkali se s ředitelkou-matematikem a zástupkyní ředitele, taktéž matematikem. Nelíbilo se nám často vůbec nic, jak jsme byli rozmazlení z domova a z různých škol, kdy nás ostatní hýčkali, jako hvězdy první velikosti, i když k tomu neměli většinou důvod...na střední bylo mnoho věcí úplně jiných a to je sakra dobře. Naučili jsme se pracovat s lidmi, kteří nám nejsou sympatičtí a nechápaví a často arogantní, ale přebolelo to a každý z nás se změnil. Nejen vzhledově, ale i ze vnitř, neříkám, že by se do někoho metamorfovala Matka Tereza, to rozhodně ne, ale i v té naší třdě byli lidíé, kteří pomohli a dokázali být milí, na to se nezapomíná, ale byla tady většina těch, které zajímalo jen svoje korýtko ale to se stává všude. Říká se, že roky na střední jsou nejlepší...at posoudí každý sám.. Střední přinesla neuvěřitelné známosti z deního, ale zejména z nočního života a s tím související osudy různých postaviček z putyk, školy, klubů, družstev, sekt a čeho ještě. Když se mě budou ptát, co bylo nejlepší, tak mi nezbude nic jiného, než hovořit o našich výletech, které jsme spolu zažili. Třída rozdělená na dvě velké party-šprty, co nepijou a alkoholiky co se neučí, jak to zní vtipně, tak se to vážně stalo zkutečností a postupem času jsme se dělili na menší a ještě měnší skupinky a jedna se nebavila s druhou, protože se první nebaví se třetí, ale baví se čtvrtou. Takhle trapně "intelektuálně" jsme se nechovali ani ve školce, kde jsme se naopak všichni váleli společně na pískovišti. Ale vrátím se k těm výletům. První hromadná a velkolepá událost byl nechvalně proslavený lyžařský výcvik v prvním ročníku. Pořádně jsme se neznali, ale každý se chtěl předvést v tom nejlepším světle před těmi dalšími, a tak vznikaly první fámy ve stylu: "Kontrolujou se bágly" a následná reakce byla, že většina z nás so nakoupila co největší balení šamponů a prostě jsme to vylili do vany a místo toho nalili rmy, vodky, abinthy...já se tomu ted směju, jak jsme byli vynalézaví, ale nikdo z nás si neuvědomil, že jsme děti a že dlouho pařit nevydržíme. Už jen cesta vedle Dana a Karla byla nezapomenutelnou přehlídkou výbavy mladého horala-každý z nás měl minimálně 2 "placky" s whisky a ládovali jsme se tím jako děti sunarem. Lituju profesorky, že s bandou takových prdlochů vůbec jely.. a kdyby věděly, co je čeká.. Naše polární znalosti byli na bodě mrazu a množství alkoholu v krvi rychle stoupalo k vrcholu se stejnou intenzitou jako Edmund Hillary na Mt. Everest, možná rychleji. První noc jsme spali všichni v naší klučičí chatě, holky  znás nemohli, protože někteří jedinci byli už úplně mimo a neovládali se, já jsem koukal, co všechno se dá také zažít... Pokračování příště..:) Nemám time..:(