Valná část  znás, co přežili výlet ve druháku nepředpokládala, že by po ekokurzu mohlo být něco mnohem drsnějšího, dražšího a akčnějšího.. to co jsem si nedovedl představit a rozhodně se toho nechtěl dobrovolně zůčastnit, se stalo skutečností. Vodácký kurz probýhal hodně mokře, často ne na lodi, ale spíš pod lodí, nebo v cizích stanech..prostě odvaz, že nestačil žádný provaz aby nás připoutali ke stanu..:)
Požehnání od ředitelky ústavu bylo bezpodmínečným přiznáním toho, že se bude "vodák" konat a v režii 3.ročníku a septimy to znamená že to bude velký a bude se pařit..dost..
Přípravy probýhaly dost pomlau, museli jsme změnit agenturu..ale nakonec to bylo "doma" a vyrazili jsme v pondělí ráno z hlavního nádraží kolem 8hodin. Předtím v pátek jsme podepsali prohlášení o nepožívání toxických, návykových látek.. ano každý s tím souhlasil...bez rozdílu..
Rozeslaný email mezi členy pivního bratrstva měl místo nic neříkající hlavičky "Top Secret" mnohem výstižnější úvodník "Flašky sebou".
Tak jak jinak..novodobí piráti se vrací do míst, kde jejich praprapraprapraprapraprapra dědi a jejich dědové dobývali řeku vltavu se stejnou žoviálností, jako členové naší pirátské skupiny..bez rumu by to prostě nešlo..zaprvé, hlad je převlečená žízen dle některých a tuto dezinfekci je doporučeno užívat zevnitř..neváhali jsme a dbali jsme na důležitý pitný režim..s tím jsme začali už v autobusu a ozdravná kůra byla zakončena až poté, co někteří praktikanti nebezpečně zezelenali a zbytek cesty autobusem "hnili" v předních pozicích..hold boj o poslední místa byl vždy zásadní..(nejen v autobusu, ale i v učebně fyziky, kde se dá krásně zařezávat..)
Dobrá nálada se držela, jako klíště a my jsme se smáli všem kolem, muselo to být hrozné.. Zvrat přišel v první zastávce, první kteří dodržovali pitný režim, tak odpoadli a žabí zelená je až do kajaku neopustila..možná ani potom..
Nikdo si nevzal holící strojek..nikdo si nevzal hřeben, já jsem si vzal šampon i kondicionér, takže o přísun dámských návštěv nebyla nouze...nevím ovšem jestli to byla výhra..
Po zbytek cesty se nic zásadního, kromě dalších odpadlíků a kontroly zavazadel, nestalo.. směle jsme pokračovali.. vodu jsme jako správní mořští vlci cítili i přes odér všech značkových parfémů a jiných ne tak příjemných pachů různých intenzit.
"Zadařilo se děcka" byla první věta p.p. RNDr Butorové, když jsme přistáli s autobusem na místě výsadku. Každý se tvářil střízlivě, i když se batohy po těch vipitých a následně vyhozených lahvích rapidně až křiklavě zmenšili.. Ale naše fantasie nás nezklamala ani v tomto případě, vymluvili jsme se na svačiny, ale do ted nevíme, kdo všechno nám uvěřil a kdo se nechal napálit v horkém červnovém slunci poblíž Českého Krumlova.
Pomalu jsme se vysoukali z autobusu, osleplí z temného zajetí autobusu jsme na sebe nevěřícně civěli...asi 5 minut než se čočky(Dle p.p CsC RNDr Káč Cibulkové)akomodovaly..
Stále jsme na sebe pohlíželi nedůvěřivě a první notorici začali počítat, kdo komu dluží kolik kuřiva a jak se to dále bude řešit.. Řešením bývaly často individuální společenské hry ve volných stanech, popřípadě v nedalekých staveništích(Díky bohu jsem nikomu nic nedlužil a tudíž nemusel plnit tužby nějakého smrdutého blázínka)..
Noc v kempu neprobýhala.. S příjezdem septimy, letošních maturantů, končila legrace, přišel teror. Naprosto opilí, zdegenerovaní opilci se vrhli na naše nebohé stany s takovou razancí, že můj samostatně stojící byl povalen hned po druhém povalu jistých nejmenovaných...kutálel jsem se..a vzhledem k velikosti mého stanu, který svými rozměry budil respekt, jsem se nevyspal ani jednu noc. Jak podivuhodné..Musel jsem spát s nohama vytaženýma ven, a často jsem se bál, že ráno budu bez ponožek, nebo že mi někdo ukouše prsty.. Ale při každém podivnějším zvuku jsem se ihned probudil, a tak jsem se domů následně vrátil...jo přivezl jsem sebe v celku..
Druhý den ráno.. Bylo to hrozné ráno.. Příliš mnoho piv v kelímku udělalo svoje a sousedům někdo pomočil stan..můj stan snad ti lotři přehlédli,
ale i přesto jsem se neprobudil v suchu, můj stan patří do skupiny stanů se 70% slevou, a proto mi nebylo divné, že se tento stan musel nutně obejít bez ochrany před ranní rosou..první noc mne tato skutečnost vyděsila, ale druhou noc jsem již spal v igelitu..pláštěnka to nebyla..musel jsem jít do místí sámošky vrátit lahve a mezi řečí jsem se optal vedoucího, jestli by neměl "nějaký pořádný igelit" a po námitce, že na skřín, která je stejně vysoká jako já, nemá šanci sehnat nic tak velkého, tka jsem se pokusil dostat taková víceméně rozumná balení a poctivou prací po nocích jsem z těchto igelitů vytvořil šat, který mne chránil až do té hrozné bouře..která mi málem odnesla přeposlední noc můj malý kamarádskyý stan.
První usednutí na lod si nechám na přístě.. To be continued..:)