Právě jsem doukoukal jeden z největších skvostů kinematografie 20.století. Něco tak zajímavého, zárověn nepochytitelného a neskutečného jsem již dlouhá léta nespatřil. Chtěl bych poděkovat Michelangelu Antoniovi, Italskému režisérovi, za to co natočil a doufám, že v nebu za to dostane bednu dvanáctileté skotské. Omlouvám se, celou dobu hovořím o britsko-italském filmu Zvětšenina. Snímek pojednámá o životě velice arogantního, cílevědomého fotografa Thomase, pro kterého lidé okolo něj nic neznamenají téměř nic. Všechny jeho charakterové vlastnosti jdou spolu s tím, že hlavní hrdina aspoiruje na post veleúspěšného fotografa  aneváhá se proto prohánět po parku a fotit cokoliv, hejno ptáků, děti, ten park ovšem a milence v objetí. V první čtvrtině se seznamujeme s velice barevnou atmosférou Londýna 60.tých let, kterou Antonioni převedl na plátno dle mě velice dobře, film ani chvíli nenudil. Poznáváme život hlavního hrdiny, jeho ateliér, modelky které fotí a jak s nimi nakládá... Během focení flirtuje s modelkou, potom si odskočí a už se nevrátí. Hrdina si dělá co vše, a představitel role David Hemmings svoji roli zvládl perfektně. Uvěříte, že mu v případě modelek jde jen a jen o jedno. A pak, nebo spíš udělat fotku a potom to jedno. Trošku se to vleče, ale ani na okamžik nenudí. Scéna kdy dochází ke zvětšování snímku je skvostná a tolik filmů ji už takhle !přesně! vykradlo, že to snad není ani vtipné. Ne konci se podíváme do klubu plného zkouřené mládeže, kde tomu všemu hrají tehdy mladí(budoucí známi, jak jsem někde četl) Yardbirds a nejvíc mě pobavila scéna, kdy mladému Jimmy Pageovi, který později začal hrát u Led Zeppelin, začně "blbnout" kytara, tak neudělá nic lepšího, než že s ní několikrát třískne o zem a když to 
nepomůže, tak ji nemilosrdně a doslova rozseká(jak to dělal Kurt Cobain za mlada:). A jak to zkončí? Zkončí to tenisovým mačem, bez raket a bez míčku, a hrdina je do děje zapojen. Naskýtá se hodně otázek o (ne)smyslnosti toho všeho co tady dole pácháme.. Já si myslím, že jsem to uplně nepochopil a nestydím se, jestli bych to mohl něčemu přirovnat, tak mě napadají momenty, když jsme s klukama leželi na louce a koukali do mraků..a každý tam něco viděl..auto, slečnu, obrovskej koláč a každý z nás měl prostě pravdu, prestože to byl jeden mrak a každý z nás 3 tam viděl něco ale uplně jinýho. Napadla mě i ta otázka s fotografem a filmařinou, že se naskýtá otázka, zda je vlbec možné život 
ztvárnit na plátně/fotografii, nebo je to věčná honba na velkým neznámým SNAD?:)

Odpoledne jsem se naobědval a na youtube jsem našel část jednoho dalšího, neméněkrásného film- Grand prix, název napovídá že se jedná o snímek z prostředí závodů a to přímo formule jedna, ovšem z mých oblíbených 60.tých let. Je to jeden z nejpoutavějších filmových zážitků. Děj nehraje roli, a herci se těm závodníkům jakžtakž podobají, ale hlavní roli zde hrají ta krásná auta, od formulí Ferrari Philla Hilla, Maseratti, Mercedesy Juana Manuela Fangia až po Lotus Colina Chapmana.. a záběry, kdy byla kamera namontována na autě a to se po závodní dráze ve Spa-Frankorchaps rozjelo ke třístovce a u toho zatáčelo a v té velké a šíleně rychlosti nás kamera uchvacovala záběry pracujícího zavěšení, motoru..já o tom mluvím tak zasněně, protože tuhle dobu považuju v závodění za vrchol..stalo se mnohokrát, že se někdo v obrovské rychlosti vyboural, už jen že mu třeba praskla pneumatika.. A vůz ležel převrácený na dráze s hořící nádrží..Jo to je podobné i ted namítnete, ale já zmíním, že v té době neexistovala signalizace dění na trati a pokud ano, tak měla mnoho chyb, hasiči si dávali studený pivko. Stalo s edost případů, že když se stala nějaká nehoda, tak prostě občas některý z pilotů zastavil a svého kamaráda se snažil vyprostit.. Jedná se o případ Davida Purleye a Rogera Williamsona, kterému praskla pneumatika a byl uvězněn v hořícím vozidle. Viděl jsem na youtube záběry, jak Purley zastavil, a se svým malým hasícím přístrojem běžel vyprostit kamaráda..je to hodně drsné a silné. Jestli si budete někdy v životě myslet, že život je beznadějný, tak běžte na youtube, zadejte Roger Williamson crash a koukejte. Potom zbude dost času na přemýšlení. Možná to dost lidí přejde bez povšimnutí, ale ti kdo mají srdce na tom správné místě a ví, že ten čas tady jde trošku proti nám, neváhejte. Já na to koukal mnohokrát, a vždycky jsem doufal, že to vyjde..
Zatím to vždycky dopadlo špatně.
Koukám na hvězdy nad námi a říkám si, jestli tohle všechno není jeden velkej sen..přijde mi, že ječasto nespravedlivej ke každýmu z nás, bojujeme slepě za nějaké věci, které se po dosažení rozplynou, ale ted už je pozdě na otázky a odpovědi. Dobrou