Tak a mám po zkouškovém - úspěšně:) Takže je zamnou i druhý rok školy (4 semestr) - huráá

Alespoň nějaké pozitivum. Mám ze sebe radost, co se týče této věci.. Jinak bych potřebovala odstřelit.. Od února jsem kličkovala ve smutku a beznaději, jen tak - protože moje hlava se tím vším furt zabývala a srdce nechtělo zapomenout. Pořád jsem se motala v jednom kruhu. A do toho všecka ta naše setkání.. Pokus býti přáteli, kterej vždycky tak nějak ošemetně zkončil v posteli! Jenže nepřinášelo to pouze potěšení, přinášelo to i naději, že by jsem se mohli dát znova dohromady, ale také to přinášelo více bolesti při každém loučení. Naivní holka, a lehkomyslnej, samolibej blbeček, kterej toho využíval.. :( AU

Kruh se otevírá a uzavírá, dle návalu emocí, dle toho jak si to hlava uspořádala, co srdce v tu chvíli cítilo.. Už už bylo našlápnuto, už už jen udělat ten krůček a z beznadějného kola by se vystoupilo a vše by bylo zapomenuto. Jenže kdykoli jsme si myslela že je to zamnou - stačil jen náznak jak mě má omotanou kolem prstu.. Slepá touha, která nás k sobě přitahovala.. Pryč s tou touhou!
Přestat věřit a doufat

A není to tak dlouho co jsem pochopila, že takhle to být nemá, že takhle je to špatně a že i společnej návrat by byl špatně. Možná někdy ve vzdálené budoucnosti nás cesta "osudu" zavede k sobě.. Kdo ví?! To nikdo neví. Ale teď to tak být nemá!
Musím hledět v před a udělat ty kroky v před, kterýma jsem už nedávno začala - a pokračovat v nich:) Přestat řešit minulost, přestat řešit jeho a nás! Prostě konečná... A dělám pokroky - snad!

Jednou bude líp, vím to, doufám v to, věřím v to!