Tvář je zahalená,
jako halí mraky nebe,
na rtech žadný úsměv,
koutek se ani nehne.

Oči jsou potemělé,
jak krajina plná stínů
dívají se neznámo kam,
na zavření nemají sílu

Vnímáš jen obličej šedý
vněmž není žádný děj.
Mraky plynou dál,
ale on je navždy sám