Miluji pocit, že za sebou zanechávám jen spoušť! :(( hezky ironicky řečeno! Miluju lásku a nenávist. Tak neoddělitelné koleje.

Věčně ve mně znějí pochyby!

Když se mě snaží lidi poučovat a myslí to v dobrým a já se jim snažím naslouchat! Připadám si jak exot! Jak třináctiletý parchant! A ne dospělá slečna! Ve společnosri jistých přátel se neumím chovat, reaguju jak dement, nejraději bych se zahrabala pod stůl – jen kdyby to šlo! Jenže to by bylo zbytečné a marné! Marné .. nebo-li M.A.R.N.Á -> to slovo mě poslední dobou provází :( Šlape mi na paty! Jo připadám si tak! Marná a zbytečná.  Kam se poděla ta holka..tu kterou jsem znávala? Ty pitomé internety ji zkazily. Odešla, a já se bojím, že se už nevrátí.. Že je ta tam!

Chtěla bych utéci před sebou samou! Prostě zdrhnout.. A mezitím dojít k uvědomění! A být jiná -> snad i lepší! Nepřipadat si jak kůl v plotě! Mít své cíle a ambice! Umět se rozhodovat a vědět co chci.. Kam chci dojít a asi i s kým. Ne se plácat v té beznaději! V té černé nicotě. V té trpké pachuti mého bytí!

Jak si člověk snadno připadá jak lůzr.. stačí pohledy na párz námých, stačí pár popití s nimi, stačí pár konverzací.. A pak zase jen slyším -> doufám, že jednou dospěješ! Ale dyť já už dospělá jsem -> věk to určil! Proč to neurčí i rozum a chování?! 

A vůbec ta spoušť a ta láska a nenávist.. Jak snadné a jak lehkomyslné! Otočit se! Zanechat minulost minulostí a jít.. Jít dál.. Jít snad kamkoli, ale hlavně se sebrat a jít! Tak snadno se to řekne, snadněji napíše.Ale jak to učinit?! Proč se motám v tom bludném kruhu?

Mám pocit že šlapu po minovém poli.. Proč je realita tak vzdálená od snů? Od toho co bychom si přáli? Proč některým ubližujeme a jiní zas ubližují nám? Proč je tak těžké vybrat si, co je pro nás správné?! 

Vím že nic nevím