Njn.. už je to tak.. všecičko se ňák hroutí :(

A já se ani nesnažím s tím pořádně něco udělat. Ve škole, kde mi pomalu končí zkouškové..-mám skoro vše hotové až na jednu blbou zkoušku z marketingu, na kterou jdu dnes odpolednu už po druhé a stejnak nic neumím.. Nechávala jsem učení na poslední chvíli no a teď už to ani nezvládám se naučit :( Nejhorší je že jsem v takovém stavu, že je mi to lhostejné.. Sama to nechápu, ale bohužel je to tak.. nic si z toho nedělám .. je mi to jedno.. a říkám si.. ono to stejnak nějak dopadne..

Škola sice není jediné co mě trápí.. vyhrotily se i jné věci, ale koho by to zajímalo? Problemy má kde kdo! Jen mě trápí a mrzí, že se k tomu nedokážu postavit čelem. Místo toho čekám na to jak se to vyvrbí/vyvine..Nedokazála jsem si stát za svým tak napůl už vytvořeným rozhodnutím a zase ho v nadějí, že se to všecko zlepší změnila a zůstala jsem tam kde jsem byla!

V nemožné a neřešitelné situaci! Ikdyž řešení by měla - kdy by čék neměnil rozhodnutí z minuty na minutu.. Nevím, zda jsem udělala dobře či špatně, zda má cenu se v tom dál babrat a hledat kompromisy, které snad ani nejdou zpraktikovat

Tak nějak si říkám - proč je ten život tak složitej?