Konečně je po všem! | Počteníčko
Po dni 20.1.2009, kdy nás jedna lékařka poslala domů, když konstatovala u malého rýmu, že se máme vrátit až za 10 dní nebo v období letním na operaci, tak druhý den 21.1.2009 časně ráno, mi volala tchýně (pozn.aut.: není tchýně, nýbrž maminka mého partnera a babička našich dětí), že ji to nedalo a zkusila zavolat primáři, aby ho napsal na seznam.
Jako obvykle jsem odvedla staršího kluka do školky a čekala na další telefonát od babičky. Ve školce jsem si v rychlovce pokecala s učitelkou o tom včerejšku, jak nás odmítli..."Máte svatou trpělivost, já bych se na to s prominutím vysrala!" řekla paní učitelka.
Rychle jsem pak spěchala domů, zbalit všecko, to co jsem včera zase vybalovala. Jeli jsme do nemocnice. Babička jela s náma. Příjem trval zase hodinu. Sestřička ze včerejška tam opět měla směnu, takže když nás viděla, opět nás bez prohlédnutí posílala domů. "Tak to ne, teda"!, ohradila se babička. "Kluk je zcela zdráv, včera nebyl ve své kůži, tak se nedivte, že se mu jakože rýma spustila", dodala babička. Sestra řekla: "Jak myslíte. Zajděte se domluvit s lékařem."
Babička má známé doktorky, doktory i sestry v nemocnici. Takže jsme šli nejdřív za sestrou z endokrinologie, k nim jsme docházeli s malým dříve. Poslala nás přímo za anestezioložkou. Prohlídla si ho zhruba a usoudila, že není problém ho uspat a provést zákrok. Vrátili jsme se zpátky na příjem a jak to pak šlo hezky po másle. Lékařka byla jiná tentokrát, i ta prohlídka byla odlišná od včerejší. Profesionálně se chovala k malýmu Adámkovi. Sice jsme si ještě počkali chvíli, ale za pár minut už jsme byli na dětském oddělení A, kde jsme měli již přichystaný pokoj.
Vyplnila jsem u sestry všechny potřebné údaje, prohlídla si oddělení, babička pohlídala Adámka a pak když už bylo vše ok, babička nás opustila, šla se konečně domů vyspat po noční. Doktorka si malého šla prohlédnout, co má dělat a co ne a tak jsme se tím řídili. Bála jsem se, že to nezvládnem bez nočního pití a ranního kakaa, ale vše bylo ok. Žádná rýma se mu nespustila!
22.1.2009, kdy měl Adámek přesně 2 roky a 2 měsíce, dostal ne moc hezký dárek - operaci varlátka, ale muselo to někdy přijít. Ráno v 7.30h, dostal premedikaci - rozpuštěnou tabletku v čajíku, prostě ho oblbli. Běhal ještě po pokoji jak zběsilý, ale pak už začal ztrácet kontrolu nad svým tělem a padal do stran. Musela jsem ho mít u sebe, aby se nezranil jinak. Před 8h mi sestra oznámila, že ho mám svlíknout z pyžamka a nechat ho jen v plenkách. Pak se vrátila s tím, že jedeme na sál. Malého jsem položila do postýlky a pomáhala jsem sestře dovézt malého do prvního patra, kde už na něj čekalo osazenstvo sester a doktorů.
Slzela jsem celou dobu, protože kdo by neplakal nad tím malým stvořením, kde ho budou krájet...Zamávala jsem mu z předsálí a musela jsem se následně vrátit na pokoj a čekat. Na pokoji jsem si chvíli pobrečela, byla jsem tam sama vlastně. Po 15h minulého dne tam byla maminka s 4měsíční holčičkou, měly obě zápal plic předtím.
Po hodině čekání se náhle otevřely dveře a v nich v postýlce brečící Adámek spolu s gardou sester. Dostal do zadečku čípek na uklidnění, kdy analgetika ještě budou působit. Jenže usnul až asi po další hodině. Byl dost vyšokovaný bobek malý. Sestra zatáhla žaluzie a malý odpočíval v klidu. Po operaci by neměl ještě 4h nic sníst ani pít. Pak jsme začali s malými dávkami čajíku. Měl žízeň jak drak! Ale to jsme překonali a pak už mohl i něco sníst, ale samozřejmě opatrně, aby se nevyzvracel.
Sledovala jsem teplotu a příjem jídla a pití. Aby se nic nezhoršilo a my nezůstavali zbytečně déle v nemocnici. Denně si ho byli prohlížet a kontrolovat. Jenže pro mě to byl úděs a NUDA! Opravdu! Mohli by do nemocnice zavést internet. Naštěstí televize jela skoro nonstop, od rána do večera. Do 20h jsem už pozhasínala a šli jsme spát.
Tak to bylo denně až do 26.1.2009, kdy nás pustili odpoledne domů. Doktor si dával s náma dost načas. Až ve 14.30h nás ráčil navštívit na pokoji a to ho sestry sháněly už od 9h rána. Hned, co zavřel dveře, jsem volala domů, že můžem domůůů - jupííí! Pobalila jsem všechno, zaplatitila jsem pobyt i regulační poplatky. Vyšlo nás to na 1.200,- Kč. Ale co je hlavní, že malý to má za sebou a já taky a doufám, že tam nepůjdem nikdy, pokud nebude nic vážného.
Poslední den pobytu v nemocnici jsme na pokoji už nebyli sami. Přišla maminka asi s 5 nebo 6 letým chlapečkem, měl problémy s bříškem a zácpou, a taky častým zvracením. Ten hned první den prožil nálev a ultrazvuk. Tak snad se mu ty problémy vytratí a brzy bude taky ok a doma.
Poděkování:
Děkuji moc babičce a taky paní doktorce, která uspávala Adámka, jinak by jsme možná ještě po operaci neměli!
Video z 25.1.2009, kdy měl Adámek 3 dny po operaci varlátka.
