Myslel jsem si, že to co teď prožívám bude stále krásnější, ale posledních 14 dnů se to prudce změnilo a já tápu ve tmě nejistoty a nevím jakým směrem se vydat a co dál dělt. Mám svojí lásku a mám jí moc moc moc rád, ale přijde mi, že cokoli udělám, abych se jí přiblížil, tak udělám špatně, cokoli řeknu, tak vyzní špatně a čím více se snažím, tím je to asi horší. Mám se přestat snažit? Mám být ke své lásce lhostejný a počkat až sama přijde, napíše nebo zavolá? Proč musí být všechno tak složité a přoč nemůžou věci vycházet alespoň trošičku jak bych si představoval :( Není přeci nic špatného na tom, že když už jsem zamilovaný tak chci s milovanou bytůstkou strávit co nejvíce času a dokázat jí, že o ní stojím a že je pro mne hodně důležitá!
   Zkusím si naordinovat dobrou náladu, hodně smíchu a pozitivní myšlení. Někdo řekl, že s úsměvem jde všechno líp, tak se tím zkusím řídit a uvidíme. Na závěr si dovolím jeden citát co mě dnes zaujal ...

Všichni toužíme po štěstí. Ale když se vydáme na cestu, klopýtáme ve tmě. Riskujeme, že si spleteme směr nebo že dokonce půjdeme naopačnou stranu. Ba co víc, pokud po chybné cestě postupujeme dále, můžeme se svému cíli ještě více vzdálit. Čím více se tedy snažímeštěstí nalézt, tím obtížněji k němu dospíváme.  Seneca