S ránem opět rozkvétá tvá andělská krása,
že stále miluji tě, srdce mé celému světu hlásá.
V hrudi srdce nekonečně, radostně a toužebně bije,
když ví, že krásná dívenka jen pro jeho tlukot žije.

Tvé oči po ránu jak dvě tůňky při měsíčku svítí,
pro tvůj pohled i v zimě na louce rozkvete i kvítí.
Abys neustále radost a sladký úsměv na tváři měla,
přesně tak to tenkrát sudička u tvé kolébky chtěla!

Do vínku dala tobě hodně dobroty, štěstí a lásky,
poté mávla kouzelným proutkem a pozlatila tvé vlásky.
Tvým smyslným rtům barvu zralých třešní propůjčila,
proto je každý polibek od tebe tak sladký má milá.

Sametově hebké prsty tvé mi po tváří něžně tančí,
je to jak nádherný sen, co nechci ať s ránem končí!
Opojná vůně tvá mě celého dočista pobláznila,
jak kuřáka opia mne do tajemného světa pohltila.

Pro tebe postavím hrad z ledu ve vyprahlé poušti,
jen stále prosím tvůj stín, ať mě s ránem neopouští!
Stejně jako stín, ani láska se polapiti nikdy zcela nedá,
proto každý neustále tu pravou a trvalou lásku hledá.

Proto člověče, který svou vysněnou lásku již máš,
pečuj o ní starostlivě a každého okamžiku s ní si važ!
Jako bělavý motýlek mohla by lehce uletět ti v dáli,
poté zármutek a stesk srdce tvé navždy bolestivě spálí!