Teď z trošku jiného soudku. Nemůžu přeci pořád myslet jen na to co bylo, ale měl bych se dívat i dopředu a přemýšlet co asi bude a jak to bude. Nicméně jak jsem zjistil, tak se nevyplatí dělat nějaké rozsáhlé plány do budoucna, chtělo by to jen natkový náčrt, kde je ošem více možností výsledku. Pouze jedna cesta je špatná volba, co když je to slepá ulička a nebo se stane nějaká kalamita? Proto je lepší mít vždy nějakou postranní cestičku, abysme se nemuseli vracet celou cestu zpět na začátek a tam hledat novou trasu ke svému cíli.Teď jsem zase zafilozofoval, ale chtěl bych se vrátit k tomu co jsem chtěl původně říci a to je to, že se mi nelíbí kam ta naše země a národ míří. Nemaáme jednotné názory skoro na nic, soused nezdraví souseda a všichni se před sebou zamykáme. Jakoby v té naší zemi bylo několik miliónů dalších suveréních států. Jen by mě zajímalo, kdy se vytratila ta hrdost, že jsme národ, kdy se ztratilo odhodlání bojovat za tu naší zemičku a proč člověk u nás nerozumí člověku :( Přemýšlel jsem a můj názor je ten, že to začalo pomalu po revoluci, kdy jsme neměli proti komu stát jako jeden člověk v semknutém šiku a bojovat, ukázat svojí vůli po tom se nepodvolit a ukazovat hřbet. Ale jak tak doba jde, tak se skoro každý soustředí jen na sebe a na svoje potřeby a kasičku. Možná je to tou rychlostí, jakou se nyní žije, ale nemůžeme se přeci na všechno a stále vymlouvat.