Včera jsem upravoval fotky, které jsem si nastřádal za posledního čtvrt roku a byla jsi tam i TY. Vlastně jsme tam byli MY, ale teď už není MY, teď už jsi jen TY a JÁ. Díval jsem se jak jsme byli šťastní a jak bylo všechno v pohodě. V tu chvíli mě přepadla úzkost a smutek, ale jen na malou chvilku. Snažil jsem se zapudit veškeré pochmurné myšlenky a nálady. Vždyť jsem přišel jen o TEBE, jen o někoho, kdoho jsem z celého srdce miloval. Proč bych se tím měl tedy trápit?! Kdo miloval, ví své. Alespoň mi zůstalo pár fotek a vzpomínky, které mi nikdo nevezme a ke kterým se budu moci vracet, když se budu potřebovat usmát a zlepšit si náladu.
   Teď je ale důležité žít přítomností a nevracet se k tomu co se stalo, jelikož na tom už nic nezměním a nedokážu to napravit. Tohle už jsem si uvědomil a snad to pomůže k tomu, abych mohl jít dál a byl šťastný. Musí to pomoct! ANO, věřím tomu, všechno bude už jen lepší! Třeba mi jednou odpustíš a zajdeme spolu na kafe a ty budeš opět zářit a tvůj hřejivý úsměv mnou proletí, jako paprsky jarního slunce, které z hlaviček sněženek odkrývají poslední zbytky sněhu. Ještě stále si umím představovat krásné chvíle a umím snít. Dokud tomu tak je, tak mě nic a nikdo nezlomí!