Přestaň už do mě prosím kopat osude, když vidíš že už se nějakou tu chvíli válím na zemi, nemám sílu vstát a okolo není nikdo, kdo by mi podal pomocnou ruku. Proč kladeš na má bedra stále těžší zkoušky, které mi způsobují jen bolest a deprese. Mám snad klesnoud až na samé dno, abych se pak mohl odrazit? Co když mi už ale nezbude žádná síla, naděje a touha jít dál a bojovat s každodenními problémy a starostmi? Teď se mi všechny problémy, úkoly a zkoušky, kterými jsem doposud prošel připadají jako banalita a jen se bojím co pro mne chystáš příště. Snad už nebudu číst horoskopy a nebudu chtít znát ani tu nejbližší budoucnost, protože bych se mohl leknout, že to nezvládnu a všechno bych mohl zabalit! Už párkrát jsem si pohrával s temnou myšlenkou, ale nikdy bych ji nerealizoval, protože mi ještě moc záleží na lidech, kteří mě mají rádi a tou blbostí bych jim způsobil nemalou bolest. Proto každý den vstávám se svou bolestí, kterou se snažím neukazovat a nedávat najevo a stále doufám, že se probudím a všechno bude v pořádku a moje srdce a mysl opět naplní štěstí.
   Lásko? Proč to tak dopadlo? Z ničeho nic? Zkončila si se mnou bez rozloučení, bez vysvětlení a nechala si ve mně spoustu nezodpovězených otázek! Co jsem udělal špatně? Proč a čím jsem si tohle zasloužil? Odpovíš mi ještě někdy? Usměješ se na mně, dáš mi polibek a nebo mi alespoň ještě věnuješ poslední pohlazení, co od tebe tolik miluji?
   Mnoho lidí chce umřít a mnoho těch co umřeli chtěli ještě žít a proto svojí šanci a čas co jsem tady dostal nepromrhám a budu pořád bojovat. To Vám moji kamarádi slibuji! Jediné co si přeji je prožít život se ctí a naplno, abych měl co vyprávět až budu sedět tam nahoře na obláčku a nebo se budu koupat ve vroucí vodě v měděném kotli v pekle ....

"Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij." -  John Lennon