Není všechno zlato co se třpytí. Ted fakt nevim jestli se třpytí píše s tvrdym Y nebo s měkým I, ale tobě to bude určitě jedno když si to čteš. Klasicky já, žádná změna. Inu, všechno to začalo a má to návaznost. Ale ted to je jinak. Nesednu si na prdel z pražský pípy. Fakt ne. Čím dál víc si vážim své domoviny. Těch lidí, pivovaru, vzduchu, přírody, kámošů a tak dále. V Praze není zle. Je tu krásně, až na ty tropy co tu jsou. Ale jak říkala jedna moudrá žena, kde se člověk zrodí, tam se hodí. A je to tak. Já se nebudu měnit a přetvářet. No ale aby to nebylo zase takové prázdné plácání, tak uvedu jeden příklad nabití si huby. Pokud si člověk s někým piše přes net, tak je to zdaleka jiné, než když si s nim baví osobně. Zvláštní zjištění, že ?? Já si takovéhle samozřejmosti uvědomuji vždycky, když na tu konkrétní věc příjde. Bláznivě se zamilovat je to nejhorší, co člověk může udělat. Asi by mi můj kamarád oponoval, ale vidim to kolem sebe. Vždycky je na tom líp ten, který méně miluje (citát jedné matky mého kamaráda). Ale něco na tom je. A vůbec co to je láska? To je to převrácení břicha, a tolerance všeho? Chichichi .. nene, to je zamilovanost. Aspon podle mě. Zvláštní, že zrovna já píšu o vztazích, ale nemůžu si toho nevšimnout, když kolem mě ty páry poletují. Některý jsou hezký, některý jsou tragický. Hold takovej je život. A moje rada zní - nedávejte si latku moc vysoko a nevěřte každému slovu, co vám někdo řekne.