S trapákem je legrace, s chcípakem živo, pošuk je zajímavej, zjev je normální a já chci klobouk. Už pomalu ale jistě rostu. Když vidíte lidi, co seděj na prdeli, nic nedělaj a jsou totálně nasrany, že něco musej udělat, tak by jste je nejraději do ty prdele nakopali. Ja chci takovej job. Chci pracovat na jakémkoliv studijním oddělení (ale pouze na Karlově Univerzitě - mam svojí hrdost). Vážnost tlusté žábi na prameni mě nepřestává iritovat. Ale co, ono ji jednou zaskočí kus párku v tlamě a při kašlání z ní vyleze překvapení. Fuj, jsme sprostej jak nějakej vidlák co si osobě myslí. Necham toho - chtěl bych ještě zdrbnout tu blondatou navoněnou buchtu ze studovny, ale kašlu na ní - ona má své práce dost =DD

Pamatuju si to jako dneska. Nemohl jsem spát, den na hovno, ale potom najednou nečekanej obrat k naprostému luxusu. Nemam rád lámání zubů, ale když si někdo jde lámat zbytečně, tak se  při tom rád zasměju. Měl bych s tim člověkm mít soustrast? Asi jak s kterým. Praha člověka mění. Po nějaký chvíli si začne člověk myslet, že je pupkem světa - kor lidi, co tam žijí od jakživa. Ne všichni, to ne - ale ta mentalita je jina. Nejsou tak osobní jak my lidé z malých vesniček a měst. Čím dál víc si vážim mého rodného kraje a lidí od sud. Trutnov má svoje kouzlo, který Praha mít někdy nebude. Výhody, o kterých si může Praha zdát i pražák. No ale ale abych jenom nekritizoval a hodil sem nějaký postřech. Když příště budeš dělat ramena, tak na tebe spadne sloní hovno. Směju se ti a lituju, ale nediv se tomu, každej nemůžeme být aspon něčím zajimavej jako já, když si tohle čteš.