Bylo nebylo nedaleko za svahem, stál jsem za prahem, za čárou, za vztahem. Šmitec hotovo, na co v hlavě olovo. Život jede dál, začíná se nanovo. Už mi to nevadí, zvykám si, že jsem sám, Šumperk je zabitej, žádnou ani nehledám. Nechám to být, vždyť to není drama, přijde čas a třeba se najdeš sama. A najednou jsi tu, je to jako blesk z čistýho nebe. K čemu mám oči, nemůžu je zpustit z tebe. Jsem jak zpomalenej, když věty ze sebe soukám. Všichni v okolí už tuší, kam koukám.
    Západ slunce, první lekce angličtiny, druhá. Snažím se ovládat, i když to jde z tuha. Co dělat s láskou, když se tlačí na povrch ven. Nevíš o tom, ale začínáš mi plnit můj sen.
    Můžeš se mě ptát, co mám na tobě rád, odpovím ti pokaždé jinak a tisíckrát. Mám chut říct všem, celýmu městu, jak jsem neskutečně šťasnej, žes mi zkřížila cestu. Když je všude kolem tma, ty jsi pochodeň, kousek sucha, kam nedosáhne povodeň, kostka cukru, co lidský život osladí, s tebou mě baví svět a nic mi nevadí. Jsou chvíle, co bych opakoval znova zas, jsme sami u mě nebo utebe doma, čas stojí a vážně není nic, co mě tíží. Jsme jenom my a naše rty se k sobě blíží. A možná ten, kdo ti hvězdy schoval do očí, vezme všechno kolem a prudce zatočí. Znáš mě, místy nevím kde jsem. Ty jsi promě něco jako vyplněnej sen.
    Je spousta holek, jedna je chladná jak led, druhá bez důvodu ječí a má slova jak jed, třetí chorobně žárlí snad na celej svět, čtvrtá neví, co chce, ale chce to hned. Ty si jiná, máš pro mě pochopení, díky bohu žádná blbá barbína k vyfocení. Ne holka na jednu noc, prostě zlato, jsi holka na život, co stojí za to. Ne jedna ze sta ale jediná na celým světě, co pro mě znamenáš se nedá popsat v jedné větě. Budu se za tebe rvát, ať je den nebo noc, stačí zavolat a přijdu ti na pomoc. Devatero hor, řek, lesů, pouští, ať jsi jakkoli daleko, síly mě neopouští. Miluju tě a klidně to řeknu všem,  díky tobě jenom nesním, ale žiju svůj sen.