06.Srpen 2007, napsal Picchiatello_Micaela w 18:04
Řekni mi, co se děje se společností, protože kamkoliw se podíwám, tak widím, jak mladý holky umíraj, aby byli v telewizi. Nepřestanou, dokud se jim nesplní sny. Pilulky na hubnutí, operace.
Fotky w časopisech. Říkají jim, jaké by měli být a to mi nedáwá smysl...
Copak všichni zešíleli??? Hodlá mě někdo zachránit??? Může mi někdo říct, co se to děje???
Řekněte mi, co se to děje a když otewřete oči, tak zjistíte, že něco je tu špatně!!!
Myslím, že wěci už nejsou takowé, jaké býwaly. Už tu nejsou žádné normální rodiny.
Rodiče se chowají jako nepřátelé a díky nim mají děti pocit, jako že je třetí swětová wálka.
Nikdo se o to nezajmá, nikdo tam není. Myslím, že jsme wšichni až zatraceně moc zaneprázdnění.
Peníze jsou naše prwní priorita a to mi nedává smysl...
Copak všichni zešíleli???
Řekněte mi, co se děje s touhle společností. Ať se podíwám kamkoliw, tak widím, jak bohatí kluci řídí welký SUV´s zatímco děti hladowí w ulicích. Nikdo se nezajmá, nikdo se nechce o nic dělit...
Myslím, že žiwot je nesprawedlivej!!!
Copak všichni zešíleli???
Může mi někdo říct co se to děje??? Řekněte mi, co se to děje a když otewřete oči, tak zjistíte, že něco je špatně….!
28.Červenec 2007, napsal Picchiatello_Micaela w 15:55
Zpráwa z tisku: "Obě delegace položily pak wěnce
na hrob neznámého wojína."...
A co na to Neznámý wojín?
W čele klaka, pak ctnostné rodiny
a náruč chryzantém...
Černá saka a žena hrdiny
pod paží s amantem...
Kytky w daních
a pásky smuteční,
ciwí tu před branou...
Ulpěl na nich pach síně taneční
s bolestí sehranou...
Co tady čumíte? Wlezte mi někam!
Copak si myslíte, že na to čekám?
Co tady ciwíte? Táhněte domů!
Pomníky stawíte, prosím Wás, komu?
Jednou za čas se páni ustrnou
a přijdou poklečet... Je to trapas...
Když s pózou mistrnou, zkoušejí zabrečet...
Pak se zwednou a hraje muzika
písničku mistrnou.
Ještě jednou se trapně polyká
nad hrobem s lucernou...
Co tady ciwíte? Zkoušíte wzdechnout?
Copak si myslíte, že jsem chtěl zdechnout?
Z lampasů je nám zle, proč nám sem leze?
Kašlu Wám na fangle, já jsem chtěl kněze...
Nejlíp je mi, když kočky na hrobě w noci se mrouskají,
ježto s těmi, co střílejí po sobě wůbec nic nemají...
Mňoukaj tence a nikdy neprosí.
Neslouží hrdinům, žádné wěnce
pak na hrob nenosí Neznámým wojínům...
Kolik Wám platějí za tenhle nápad?
Táhněte raději s děwkama chrápat.
Co mi to říkáte?
Že šel bych zas? A rád?
Odpowěď čekáte?
Nasrat! Jó NASRAT!!!!
napsal Picchiatello_Micaela w 15:50
W Plzni, nádražní třída číslo 26.
Wstoupila do třetího poschodí
po schodech, které jediné zbyly
z celého domu.
Otewřela dweře
wedoucí do nebe
... strnula nad propastí ...
Neboť tady končil swět...
Pak dobře zamkla,
sestoupila ze schodů a usedla dole
čekat, až znowu
naroste dům, a z popela wrátí se muž
a z nožiček slepí se děti.
Ráno ji našli zkamenělou
a wrabci jí zobali z dlaní... 
napsal Picchiatello_Micaela w 15:41
Přilož hlaveň ke spánku
Cítíš žiwot nebo ocel?
Nepatrný pohyb ukazowáčku míří
na druhou stranu.
nic newidíš....
žiwot se nepromítá
slzí ti kůže po celém těle
jen oči máš suché
Twé moře již proteklo časem
s bolestí, co ztratila konec.
Když ti řekli že...
...už neuslyšíš
perličky slov
poskládaných do
náhrdelníků wět
z malých hlasiwek
twého andílka
....neuslyšíš.....
chraplawé
wyznání lásky
we tři hodiny ráno
....neuslyšíš.....
ani wýstřel... 
25.Červen 2007, napsal Picchiatello_Micaela w 12:45
Nehci, nechci, nechci, nechci a ještě jednou NECHCI!!! A co? No co asi! Poslední tejden školy tohohle školního roku a my se musíme jak magoři učit! To si učitelé snad myslej, že je budem wnímat? No i kdyby sme sebewíc chtěli, tak widina 2 měsíců wolna nám to nedowolí. Prostě stejně si budem wo hodinu žít ten swůj 'diskopříběh' někde už na prázdninách a nikdo si ani newšimne, že někdo nám tu něco wykládá... A wíte co naštwě ještě wíc? Wědění, že ostatní lidi třeba z jiných škol si celej wyučowací den huntujou prdel 4 hodinowym sezenim a čuměním na filmy. To bych si klidně tu prdel huntowala s nima, to mi wěřte! Diagnóza?: Akutní potřeba prázdnin.... Ale optawdu AKUTNÍ!!!
22.Červen 2007, napsal Picchiatello_Micaela w 17:54
Nemůžu ti říct, proč se tak cítí. Cítí to každý den a nemůžu jí pomoct. Jen jsem se díwala, jak dělá tu samou chybu znowa a znowa. Co je špatně, co je teď špatně? Příliš mnoho, přílliš mnoho problémů. Newím, kam patří. Kam patří?
Chce jít domů, ale nikdo není doma. Tak tam leží, zlomená uwnitř. Nemá kam jít. Kam jít aby si usušila oči? Je zlomená uwnitř.
Otewři oči a podíwej se wen. Najdi důwod proč tě odmítli. Teď nemůžeš najít cos nechala za sebou. Buď silná, buď teď sakra silná! Příliš mnoho, příliš mnoho problémů. Newím, kam patří. Kam patří?
Swoje pocity schowáwá. Swoje sny nemůže najít. Ztrácí rozum a padá zpátky. Nemůže najít swoje místo!
Ztrácí wíru, upadá w nemilost, která je wšude...
Je ztracená uwnitř, ztracená...
05.Červen 2007, napsal Picchiatello_Micaela w 22:09
Jsem ztracena, Ta zapomenuta. A tentokrát je budoucnost moje. W mých rukách. Jsem slzou w twých očích. Jsem krwí w twých žilách. Jsem tlukotem twého srdce. Jsem potem na twé twáři. Jsem ta, kterou pronásleduješ. Jsem slibem, kterýs udělal. Jsem hlasem w twé hlawě. Jsem lži, kterés řekl. Jsem dětmi, kterés utlačil.
Jsem ztracená. Ta zapomenutá. A tentokrát je budoucnost moje. W mých rukách. Jsem sama. Jsem pýchou twého žiwota. Jsem swětlem, které swítí hluboko do twých očí. Jsem wolbou, kterous udělal. Jsem úsměwem na twé twáři. Když v noci spíš. Jsem nejlepší wěcí, kterous měl.
Ale tys mě nechal wzadu. Jsem dětmi, kterés utlačil.
Jsem ztracená. Ta zapomenutá. A tentokrát je budoucnost moje. W mých rukách.
Jsem sama, sama.
Jsem bolestí, kterou cítíš. Jsem jizwami, které se nezhojí. Jsem slzou w twých očích. Jsem důwodem proč brečíš. Jsem hlasem w twé hlawě. Jsem lží, kterés řekl. Jsme nejlepší wěcí, kterous kdy měl.
Ale tys mě utlačil.
Jsem ztracená. Ta zapomenutá. A tentokrát je budoucnost moje. W mých rukách.
Jsem, jsem ztracená. Ta zapomenutá. A nemám co ztratit. Dohromady dáme moc.
Jsme sami!!!
02.Červen 2007, napsal Picchiatello_Micaela w 22:24
Newím proč to je, žiwot pokračuje swou cestou. Už si nejsem jistá, co je to na co se ptám.
W hlubinách mé mysli.
Wždy jsem wěděla že tento swět je krutý. Chystám se dělat wěci které wím, že jsem také wždycky chtěla. Chystám se wést můj žiwot cestou, jakou cítím že bych chtěla. A wím že nikdy nezapomenu kdo jsem! Nic na tomto swětě mě nikdy nemůže změnit. Každý den se cítím stejně. Tuším že jsem pokoušena stejnou starou hrou. Hluboko uwnitř potřebuji ukázat, kterým směrem že potřebuji jít.
W hlubinách mé duše.
Wždy jsem wěděla že swět je chladý. Chystám se dělat wěci které wím, že jsem také wždycky chtěla. Chystám se wést můj žiwot cestou jakou cítím, že bych chtěla.
A wím že nikdy nezapomenu kdo jsem! Nic na tomto swětě mě nikdy nemůže změnit!
29.Květen 2007, napsal Picchiatello_Micaela w 18:04
Jak tak na to wšechno koukám, emancipace neni wůbec špatná wlastnost. Přiznáwám, JSEM EMANCIPOWANÁ. Sice jenom lehce, žádnej extrém... Wíte, wše začalo, když jsem wyrobila swůj prwní wěšák, pokračowalo to přes dokonale wytuněnej pant a končilo dnešním kowáním.... JO 
, já kowala...!!! Je to mazec... We finále, když to tak wezmu kolem a kolem, chlapy jsou přinejmenším zanedbatelní... Nechci totiž twrdit, že jsou nepotřební a postradatelní, to bych samozřejmě kecala... Kdo by nám potom kecal do wšeho do čeho můžou? Kdo by nás omezowal? Kdo by nám lámal srdce a způsobowal bolest? Kdo by ješitně wedl wálky kwůli pomstě, cti a respektu? Uwažuji, že bez chlapů by na tomhle zku*wenym swětě byla zatracená nuda, ne? Příliš welká dokonalost nás žen....
Ikdyž, ono by se určitě taky něco našlo...
ReSPeCT WáM pánowé, že nás na tomhle swětě tak pěkně bawíte...
13.Květen 2007, napsal Picchiatello_Micaela w 13:45
Hej už jste někdy měli předopowaný tělo endofinem??? NE? Řeknu Wám, že je to maximální mazec. To wyčerpání, ta krásná únawa, při který se mi wšak nechce spát. Je to jako by tebou proudila horká a přitom ledowě chladná woda, protékala ti každou žilkou, každou žlázou, každým kanálkem těla. Proteče ti twářemi, pokračuje přes šíji a klíční jamku, kde se dělí na tři proudy. Dwa putují přímo po ramenou k předloktí, do zápěstí a proteče ti každým prstem, až ti začnou brnět. Ten poslední uhání přes prsa a břicho, kde se opět dělí na další dwa. Neskutečně dlouho uhání přes stehna a lýtka a rozlije se opět každým twým prstem u nohou a wrací se zpět. Zpět do rozpáleného obličeje, kde ti založí malý plamínek. Co, malý plamínek, oheň! Který jakoby se ti chtěl dostat zpod kůží wen a prohříwá každou šlachu a každý swal we tvém chladným potem oroserém obličeji. We twářích a na spáncích ucítíš tlukot srdce a twá pokožka ti wibruje a duní. Je to nepopsatelný pocit, který si každý musí prožít sám! Je to pocit, který je zdrawí prospěšný. Žádné drogy, pouze pohyb..... MieR!!!
< Nowější články
|
Starší články >
