To otec a jeho synáček jsou;
w swém náručí otec tak pewně ho má,
tak teple, tak wroucně ho objímá.
"Můj hochu, proč twář jsi do dlaní dal?"-
"Což newidíš, tatínku, wždyť je tu král!
Má korunu, wlečku, král duchů to je!"
"Jen pruh je to mlhy, ty dítě mé."
"Můj hochu, pojď se mnou, my budem si hrát,
my krásně si žít budem napořád;
tam na břehu pestré kwětinky mám,
má matka šat ze zlata nosíwá tam."
"Můj otče, můj tatíčku, neslyšíš?
Král duchů mi šeptá a slibuje, slyš!"-
"Buď klidný, můj chlapče, klidný buď jen:
to we wětru swiští bezlistý kmen."
"Chceš, chlapečku pěkný, se mnou jít?
Mé dcerky tě budou za bratra mít:
mé dcerky se za nocí proplétají
a zpěwy tě, tanci zkolébají."
"Můj otče, můj tatíčku, hleď do té tmy!
Král duchů tam má swoje princezny."-
"Můj synu, můj synáčku, díwám se tmou,
to šediwé wrby jen w soumraku jsou."
"Můj miláčku, wznícen jsem půwabem twým;
buď po dobrém půjdeš, buď násilím."
"Ach, otče, můj otče, teď sáh na mě král!
Král duchů bolest mi udělal!"-
Je otec jat hrůzou, w trysk se dá,
w swém náručí chroptící dítě má.
Jen s námahou dworce dojížděl:
w swém náručí wšak už mrtwé dítě měl.
