jeho úmysly nebyly kladný.
Je na místě, kde se mu daří,
wšak můj žiwot pomalu maří.
Snažím se ho odehnat pryč,
wšak on na mě wytáhl bič.
Den ode dne stáwal se těžším,
až odejte, na to se těším.
Rostl a rostl furt wíc,
zamrazil i moji líc.
Týral mě, mučil, byl blázen.
Pak obrátilo se to rázem.
Sebrala jsem wšechnu swou sílu,
wyužila swou lásku a wíru.
Kopla jsem do něj a pak
nade mnou už nebyl mrak.
Odletěl daleko, tam,
kde doufám, že zůstane sám.
Pak wzlétla jsem a letěla wýš.
Co chwíli jsem byla Slunci blíž.
To má duše se zbawila pout,
konečně můžu z místa se hnout!
