Omluwu skládej, newnímám.
Udělej cokoli, wšak stále wím,
že nakonec stejně zůstaneš sám.
Smazal jsi minulost a mě i s ní,
zapomněls, byla jsem s tebou.
Uběhlo spoustu zasranejch dní,
ale nezájem jde s tebou we dwou.
Z duše mi stoupají oblaka kouře,
konečně už jsi mi fuk.
Konečně odplula z nitra mi bouře,
konečně utichl w mé hlawě hluk.
Konečně poznáwám powahu twou,
konečně nechci tě wídat.
Konečně otwírám duši swou bolawou
a swé city nemusím hlídat.
Konečně odešel's z hlouby mé hlawy,
nechal jsi prázdné mé dlaně.
I kdybys zkusil zpět otočit twáře,
nezkoušej, pliwnu ti na ně!
Konečně neštwe mě to, že jsi šel,
že přátele nechal jsi wzadu.
Konečně můžu ti do očí říct
swůj názor a udělit radu:
Wšichni nejsou tu pro tebe,
nejsi ten hlawní.
Snes zpátky se na zem,
lidi nemaj' bejt chladní.
Přemejšlej nad tím k čemu přátelé jsou.
Proč lidi se nawzájem potřebujou!
