Saphire

31.Květen 2007

Jste singl po dlouhodobém vztahu? Nepropadejte panice!

Jste singl po dlouhodobém vztahu? Nepropadejte panice!

Kateřina si brala Jakuba před třemi lety po desetileté známosti. Všechno se zdálo být perfektní, jen svatební cesta do Malajsie se změnila v noční můru. Jakub z ní odfrčel o týden dřív - za milenkou, která byla zhruba o polovinu mladší než Káťa.

Byla to nečekaná podpásovka. Dva roky se plácala ve smutku, přerušila dva nijaké vztahy, nakonec začala přemýšlet, že začne obvolávat kliniky kvůli zmrazení vajíčka. „Přepadl mě strach, že už nikdy nebudu mít dítě, které jsme s Jakubem pořád odkládali na neurčito. Byla jsem sama, ale jinak než před tím, co jsem poznala Jakuba. Už jsem svou životní lásku potkala, škoda že on to neměl stejně...“

Kateřina není v podobné situaci sama. Stále více Evropanek se znovu stává svobodnými po delším vztahu nebo manželství. Každá čtvrtá z evropských svateb končí rozvodem. Zkombinujte si to s trendem vdávat se pozdě - v sedmdesátých a osmdesátých letech se osmdesát pět procent žen vdalo do třiceti, dnes je takových jen třetina! Například v Británii se odhaduje singl jeden a půl milionu žen, čímž tvoří společenskou většinu. Dobrá zpráva podle statistik je, že většina takových žen se podruhé vdá a vztah pro ně bývá lehčí.

Zpočátku je to možná šok být v situaci hledání partnera a randění znova po delší době manželství nebo partnerství, ale má to zároveň před stavem ve dvaceti výhody - sebevědomí, více znáte sama sebe, v neposlední řadě i finanční nezávislost. Podobná situace má však i svůj stinný faktor - biologické hodiny. A ty platí i pro ženy, které už jsou maminkami. Nový partner možná bude očekávat děti a ženy mívají strach, že mu je kvůli věku nebudou moci porodit. Pětatřicetiletá Lucie, která se rozvedla po devíti letech manželství, přiznala. „Poté, co jsem se dozvěděla, že si muž našel mladší milenku, dusila jsem se vzteky, a to celý rok! Když jsem se dostatečně vyvztekala, podívala jsem se na situaci z jiného úhlu pohledu. Můj bývalý muž mi umožnil být tím, čím jsem dnes. Z nezralé holky, která na něm zpočátku dost visela citově i finančně, jsem se proměnila v nezávislou ženu. Teď mám prostor najít si skvělého partnera a mít třeba další děti. Proto už se na mého ex nezlobím, spíš mu v duchu děkuji...“

Samota jako vítaná změna

Když skončíme dlouhodobý vztah po třicítce, v prvním kole nastoupí vztek, strach, panika - napadají vás černé myšlenky, že už zůstanete sama navěky, že už si na nikoho jiného nezvyknete... Nepropadejte jí - naše mysl, která často funguje na politice strachu, na nás vymýšlí různé triky. Po rozchodu si budete možná připadat jako šíleně smutná princezna, nebo šíleně vzteklá saň. Možná budete cítit prázdnotu a nechuť si s kýmkoli novým začínat. Dovolte si ten luxus procítit všechno, co ve vás je - nic nepotlačujte! Třeba si na nějaký čas zalezte do ulity. Vykašlete se na rady typu „musíš ven mezi lidi, směj se a bav se“. Když nemáte náladu s opuchlýma očima od breku a mastnými vlasy kamkoli vylézat, nevylézejte. Vybrečte se doma psovi do kožíšku nebo se přihlaste na kickbox a kopejte kolem sebe. Podobnou radu dal moudrý zenový mistr svému žákovi - zoufalý muž za ním přišel a říkal, že je k smrti naštvaný na svoji manželku, protože mu byla nevěrná. Mistr mu poradil. „Běž tady vedle do pokoje a JENOM se zlob na svoji ženu - čtyřiadvacet hodin denně se hněvej!“ Muž ho poslechl a po několika dnech vyšel z místnosti s vysmátým výrazem ve tváři a se slovy: Díky intenzivnímu hněvu jsem nahlédl, jak je můj hněv absurdní - můžu stejně dobře prožívat cokoli jiného, třeba radost. Jaká úleva...“

Ponořit se intenzivně do emoce a neleknout se jí vede k tomu, že se rozplyne. Zkuste a uvidíte! Najednou se stane to, co jste si neuměla představit. Začnete vidět jiné muže jako MUŽE, na což jste pod jhem dlouhodobého partnerství jaksi pozapomněla. A bude to z vás i vyzařovat. Když jsme zadané, vysíláme jiné signály, než když jsme otevřené novému zážitku - možná jste sama zjistila, že během dlouhodobého vztahu se za vámi otáčí mnohem méně mužů, než když se najednou uvolníte. Většina z nás neumí přímo zřít energie a aury, ale ti, kteří to umějí, by vám vysvětlili, proč to tak je - vaše energetická konfigurace se změní, když se uvolníte a vnitřně otevřete novým možnostem partnerského vztahu. Tím začnete přitahovat nové muže jako magnet.

Někomu po rozchodu udělá dobře změnit konzervativnější styl oblékání za sexy nebo vystřídat pár vášnivých známostí na jednu noc. Proč ne - jen pozor na další emoční vazby. Chcete-li se odpojit od minulého vztahu, je dobré se odstěhovat z bytu, kde jste společně bydleli. Zkuste si v období čerstvé samoty ujasnit, co bylo příčinou rozchodu, jaký byl váš partner, co ve vztahu nefungovalo a proč, abyste vaše vzorce chování neopakovala i v novém „životě“.

Místo abyste ihned začala obvolávat plejádu bývalých spolužáků, kteří vás kdysi balili, s myšlenkou, jestli by si ještě nedali říci, zkuste si dopřát čas na osobní transformaci. Při hledání nového partnera netlačte na pilu - postupujte jako moudrý medvídek Pú, když se snažil najít s Prasátkem ztracené pískoviště. Když ho urputně hledali, nenašli jej. Pak Pú navrhl, aby přestali hledat a JEN TAK šli. A vida, přišli přímo k němu! Zkrátka - uvolněte se, prosím! Pusťte věci, dejte se dohromady, odpouštějte sobě i ostatním a vše další přijde samo. Možná v sobě v porozchodovém období objevíte nevídané poklady...

Autor: Saphire v 20:25 | Komentáře (0)

Nevěra: Zatloukat ji, nebo raději přiznat barvu?

Nevěra: Zatloukat ji, nebo raději přiznat barvu?

Zapeklité dilema. Když se o nevěře svého partnera dozvíte, nebude už nic jako dřív. Ten, kterého jste milovala (možná stále milujete, čímž je pro vás situace podstatně bolestivější), vás zklamal. Byl vám nevěrný. Podvedl vás. Miloval se s jinou ženou.

Ukradl vám intimní chvíle, o nichž jste si myslela, že jsou jenom vaše, a na dlouhou dobu, ne-li navždy, je zničil. Potrvá týdny, měsíce a v případě žárlivých partnerek celé roky, než si během intimních chvilek přestanete představovat, jak se miluje s jinou ženou a jak jí šeptá stejná slůvka, jaká šeptá vám. Lhal vám. Ublížil vám. Zranil vás a připravil vás o důvěru.

Tohle všechno velmi bolí a ani ty nejtolerantnější, nejvelkorysejší a nejchápavější z nás nedokáží jednoduše mávnout rukou a okamžitě všechno pustit z hlavy. Když nic nezjistíte, nebudete muset jeho nevěru řešit, nebudete se s ní muset vyrovnávat a trápit se tím, že vás zklamal a že vám ublížil. Podvedl vás, dost možná vás podvádí dál, ale co oči nevidí, to srdce nebolí. Strkat hlavu do písku se zdá být jednodušší. Na druhé straně ale také platí, že lež má krátké nohy. Nevěra, která vyplyne až po dlouhé době, se odpouští mnohem hůř. Nejenom že vás podvedl, ale on vás podvádí roky. A ani neměl tolik slušnosti k vám být upřímný.

Chyby dělá každý?

Zatloukat, zatloukat, zatloukat, a když se na to přijde, zase zatloukat, tvrdí jeden tábor. Radí to například i Miroslav Plzák ve svých četných knihách o manželském a partnerském soužití. Další tábor je o něco méně radikální. Ten radí nevěru dobrovolně nepřiznávat, avšak pokud se na ni přijde, projevit alespoň nějakou čestnost a slušnost a nedělat z partnera hlupáka dalším trapným lhaním. Třetí tábor prohlašuje, že chyby dělá každý a že charakter se pozná podle toho, jestli se k nim ten, který se jich dopustil, dokáže přihlásit. Existují ženy, které svým partnerům na začátku vztahu řeknou: „Důvěřuji ti a doufám, že to pro tebe něco znamená.

Ulítnout můžeme někdy všichni. Kdyby se ti to náhodou, opakuji náhodou, stalo, uvítala bych, kdybys ke mně byl upřímný.“ Pak jsou ženy, které mají zcela opačný názor: „Je mi jasné, že muži někdy těžko odolávají. Doufám, že mezi ně nebudeš patřit, ale kdyby přece jenom ano, nechci nic slyšet. Rozumíš? Nechci nic slyšet, nic vědět, nic řešit.“ Jaký postoj je lepší, se nedá určit. Neexistuje model, který by vyhovoval všem. Důležité je, aby spolu partneři o choulostivých věcech a jejich následcích dokázali mluvit dřív, než k nim vůbec dojde.

Splněné přání

„Nikdy jsem nepochybovala o tom, že by k sobě partneři měli být upřímní a že by spolu měli mluvit o všem včetně nevěry,“ tvrdí čtyřiatřicetiletá redaktorka Táňa. „Osobně jsem byla přesvědčená, že nevěra sama o sobě, pokud jde pouze o chvilkové pominutí smyslů, není podvod páchaný na stálém partnerovi. Nevěra se podvodem stává až ve chvíli, kdy ji partner zapře. Představa, že mě partner podvádí, celé okolí o tom ví, lituje mě, šeptá si za mými zády a jenom já žiji v mylném přesvědčení, jak báječný vztah právě zažívám, je pro mě dost hrozivá. Už z toho důvodu bych o nevěře chtěla vědět.“ Táně se její „přání“ vyplnilo na začátku ledna. Její partner, s nímž žije šest let, se jí k nevěře přiznal. Na vlastní kůži tak mohla vyzkoušet, jak a jestli vůbec se s přiznanou nevěrou dokáže vyrovnat.

„Skutečnost, že bych o nevěře chtěla vědět, ještě neznamená, že se s ní dokážu lehce smířit a že partnerovi dokážu odpustit. Nejdřív jsem brečela, pak jsem se snažila zjistit, jak moc je to vážné, co on plánuje dál a co od našeho i svého paralelního vztahu čeká, následně mě přepadl vztek a nakonec beznaděj. Přesto jsem věřila a stále věřím jeho ujištění, že mi nechtěl ublížit a že udělá všechno pro to, aby se nic podobného neopakovalo. Problém vězí v tom, že mu věřím racionálně. Vážím si toho, že ke mně byl upřímný, ale nedokáži se zbavit návalů úzkosti, které mě přepadají, když se někde zdrží. Vůbec nejtěžší je udržet nervy na uzdě, nekřičet na něj, nevyčítat. Když je mi nejhůř, říkám si: Přiznal se, slíbil, že ke mně bude upřímný, takže můžu být v klidu. Nemusím ho podezírat dopředu, protože mi o další případné nevěře vždy poví. To mě trochu uklidňuje.“

Partner ve vlastní šťávě

Ano, udržet na uzdě nervy, nevyčítat partnerovi prohřešek, ke kterému se přiznal, a nedělat hysterické scény je skutečně po přiznané nevěře to nejtěžší. Rozum vždycky nepomáhá - v tomhle případě nepomáhá skoro vůbec. I když vše zvážíte, proberete, odpustíte mu a pochopíte ho, návalům paniky a úzkosti se minimálně v týdnech bezprostředně po nevěře neubráníte. Chcete-li vztah zachránit a zlepšit, pak se budete muset pokusit ovládnout a nedávat partnerovi jeho poklesek „sežrat“, což spousta žen (ale i mužů) činí.

„Lidé, kteří byli podvedeni, se nejprve trápí, ale jestliže zjistí, že se jejich protějšek kaje, začnou se po nějaké době cítit, lidově řečeno, jako na koni,“ tvrdí psycholožka Tereza Horváthová. „V praxi to vypadá tak, že se snaží v nevěrném partnerovi vzbudit ještě větší pocity viny a dávají mu najevo, že za své činy musí pykat. Provinil ses? Provinil. Tak teď trp, aspoň uvidíš, jaké to je. Buď rád, že se s tebou ještě vůbec bavím... Tento postoj je do jisté míry pochopitelný. Vyřešení a uklidnění komplikované situace však nepomáhá, ale naopak ji zhoršuje. Máte-li se spolu dostat dál, musíte si umět odpouštět.“

Co můžete získat a ztratit?

Než se vydáte na tenký led, začnete se partnera ptát nebo se pustíte do pátrání na vlastní pěst, měly byste vědět, co můžete získat a co můžete ztratit. Ztratit můžete důvěru. Jestliže nevěra vyjde najevo bez jeho přičinění, načapáte ho s milenkou v posteli, najdete schované milostné dopisy nebo vám o ní poví kamarádka, které se vás zželelo, pak vás partner bude jenom těžko přesvědčovat, že zrovna dnes večer se vám chystal o všem povědět a že mu od této chvíle můžete ve všem věřit. Získat můžete trochu paradoxně rovněž důvěru. Byl vám sice nevěrný, ale nechtěl vám ublížit a neudělal to naschvál.

Trápily ho výčitky svědomí, zároveň k vám chtěl být fér, pouze netušil, jak vám o svém poklesku povědět, a tak to trochu odkládal. Ale už je to venku, přiznal se a vy oba teď můžete situaci obrátit ve svůj prospěch a především ve prospěch svého vztahu. Je tu však jedna podmínka - partner musí nevěru sám přiznat, nesmí se vytáčet, nesmí svalovat vinu na vás a musí dát najevo snahu problém vyřešit. V takovém případě si ho dokonce můžete začít vážit a nastalá krize může váš vztah upevnit a zlepšit, jestliže k ní přistoupíte konstruktivně. Léčba šokem někdy pomáhá. Nečekejte však zázraky do druhého dne. Budete potřebovat spoustu času a trpělivosti.

Autor: Saphire v 20:22 | Komentáře (0)

Muži o ženách: Máte zmatek nejen ve věcech, ale také v hlavě.

Muži o ženách: Máte zmatek nejen ve věcech, ale také v hlavě.

"Když chaos, tak se vším všudy a v hlavě obzvláště. Ještě možná tak úklid domácnosti a skládání prádla, to by ženám šlo poměrně dobře. I když ani tohle není zcela bez jejich zásluhy..."

Podle bible bylo na počátku slovo. Podle řeckých filozofů chaos. Podle mnoha kultur a civilizací je chaos druhým jménem ženy. Přesvědčeni o tom byli například stoikové, Platón, a dokonce i básník Ovidius. Platón popisoval chaos velmi zjednodušeně řečeno jako neuspořádanou, nepředvídatelnou směsici elementů, jež dostala řád teprve zásahem demiurga neboli božského tvůrce. Ten stvořil z chaosu kosmos, uspořádaný a harmonický celek, kde všechno má své místo a kde všechno má svůj řád. Jestliže byl chaos druhým jménem ženy, kosmos se stal druhým jménem muže. S touto teorií přišli pochopitelně muži. Také kdo jiný, že!? Muži byli a stále jsou schopni jedním dechem tvrdit, že žena se doma stará o pořádek, o teplo rodinného krbu a dává věci do souladu a zároveň že je dílem ďábla, ztělesněním těch nejtemnějších sil a uvádí svým věčným povídáním, neschopností udržet myšlenku a bůhvíčím ještě své okolí v naprosté šílenství. Okolím rozuměj muže.

K tomu ještě muže pořádné, harmonické, vyrovnané, zkrátka dokonalé bytosti, bez jejichž vlivu a světla bychom nejspíš my ženy a s námi celý svět zůstaly navždy v temnotě. Vždyť oni nám ukazují tu správnou cestu (a my jim to oplácíme akorát nevděčným chováním bez jakýchkoliv známek pokory...) Asociace, že žena rovná se ďábelská temnota a nepředstavitelný chaos a muž rovná se světlo ukazující cestu a nepostradatelný řád, panovala ve všech západních civilizacích po celá dlouhá staletí - navzdory všem nevyvratitelným faktům. Potvrzuje se tak, že jet v kolejích starého myšlení je bohužel vždycky jednodušší než z nich vybočit a přijmout nové. U toho se musí přemýšlet a lidé se nadto neradi zbavují zažitých stereotypů, protože stereotypy jim dodávají pocit jistoty (i když pouze falešný). V tomto případě bohužel nejenom pocit jistoty, ale také moc. Moc, kterou mohou zneužít pro vlastní obohacení, pro svůj vlastní pohodlnější život, pro ovládání ostatních lidí a pro bůhvíco ještě.

Moc bezmocných

Podíváme-li se o celá staletí zpátky, o moc šlo mužům vždycky a především. Jako by jí byli posedlí, jako by pro ně nic důležitějšího neexistovalo! Udržovat si moc nad celou polovinou lidstva vyzdvihováním své síly a poukazováním na naši slabost na poli svalů, celkové tělesné konstituce i intelektu se jim dařilo skutečně překvapivě dlouho. Z dnešního pohledu naprosto emancipované Západoevropanky se skoro nechce věřit tomu, že se ženy nedokázaly začít prosazovat mnohem dřív a nabourávat zavedený (i když na iracionálních základech postavený) řád mužů ohledně uspořádání světa i běžných věcí razantněji. Na druhé straně se však stačí podívat dále na východ do islámských zemí, na jih do Afriky či nábožensky založené Jižní Ameriky a hned je jasné, že ohledně emancipace a nabourávání mužského řádu je většina zemí světa teprve na samotném začátku (pakliže se tu s tím vůbec začalo) a že cesta k „cíli“ nebude nikterak jednoduchá ani krátkodobá záležitost. Mužům ovšem moc nad polovinou lidstva nikdy nestačila a vždycky nenasytně chtěli mnohem víc: zkrátka podáte jim prst a oni vám ukousnou celou ruku...

Toužili po nových územích, nových městech, dalším bohatství a větší moci a po všech výhodách z toho plynoucích. Stále si chtěli, chtějí a vždy chtít budou něco dokazovat, něco, co by polichotilo jejich egu. A nezáleží jim na způsobu, jakým toho dosáhnou. Nic z výše jmenovaného se totiž obvykle nedá získat klidnou a bezbolestnou mírovou cestou. A když přece jenom ano, pak pouze pomocí mnoha různých lží, podvodů, lstí a intrik. Ne že by ženy byly nadmíru čisté a neposkvrněné bytosti a nikdy ze zásady neintrikovaly, avšak když už se musejí k něčemu takovému uchýlit, dělají to zcela jiným způsobem a ze zcela jiných důvodů. Na lsti ve velkém měřítku a s co největší zákeřností jsou skuteční specialisté muži. Jak však moc vydobytá krutým a necitlivým válčením a poznamenaná krvavými oběťmi či intrikami ladí s harmonií a řádem, kterým se zaštiťují, vědí nejspíš jenom oni sami. Jeden by totiž řekl, že na bojišti vládne zásadně zmatek. Nezdá se vám?

Zmatek v hlavě

Když chaos, tak se vším všudy a v hlavě obzvláště. Ještě možná tak úklid domácnosti a skládání prádla, to by nám šlo poměrně dobře. I když ani tohle není zcela bez jejich zásluhy (kdo jiný totiž přiměl ženy, aby udržovaly v domácnosti nějaký řád, než ti šikovní a o blaho všech pečující muži?) a ani tohle neděláme vždycky podle představ a výsostných přání mužů. Například v kuchyni: „Co je tohle za systém?“ rozčilují se, když něco hledají a nedaří se jim to nalézt. „Jak se v tom vůbec můžeš vyznat? Proč si v těch věcech neuděláš konečně jednou pořádek?“ „Mám v nich pořádek,“ odpovídáme obvykle - oprávněně - poněkud rozladěně a dotčeně. „Vím přesně, co kde je. Když mi povíš, co hledáš, podám ti to.“ „Tohle ale není žádný pořádek. To je chaos,“ uzavřou debatu a odcházejí pryč. Třeba do své kutilské dílny, kde se uklidňují pohledem na šroubováčky a šroubečky srovnané podle velikosti. Jejich řád vykazuje i v běžných věcech vojenské prvky.

Všechno musí být na svém místě, oblečení poskládané pěkně do komínků, všechno musí být zásadně účelné a všechno je musí bezchybně poslouchat. My nepotřebujeme, aby nás věci poslouchaly. Ani výhradně účelné být nemusí. Ale musí se nám líbit... Na druhé straně je záhadou, jak se slučuje vyžadování pořádku muži a jakéhosi systému s jejich častým nepořádkem. Vždyť kolik znáte mužů, kteří skutečně mají šroubečky srovnané podle velikosti... A když už je jednou roztřídí, jak dlouho jim tento systém vydrží? Ovšem poukázat na tento fakt nahlas, to by byl oheň na střeše! Zmatek máme dle jejich názoru i v hlavě. Nejenom že nedokážeme udržet myšlenku déle než několik minut a těkáme z tématu do tématu, ale pleteme si „pojmy s dojmy“, jak s oblibou tvrdí.

Uznáváme, že ženy možná těkají více než muži, avšak směšovat to se zmatkem v hlavě a především s neschopností udržet v hlavě jednu myšlenku déle než několik minut je naprostý nesmysl. Těkáme, protože jsme schopné dělat více věcí najednou, a udržíme v hlavě myšlenek hned několik, aniž bychom se u jejich prezentace zakoktávaly a složitě hledaly nit. Pro ně je to však zmatek, což se nám pochopitelně vůbec nelíbí. Pravdu měl francouzský filozof Michel de Montaigne žijící v první polovině sedmnáctého století, který napsal: „Ženy nemají tak docela nepravdu, když odmítají řád, který je na světě zaveden, tím spíš, že ho stanovili muži bez nich. Mezi námi a ženami vládnou nezbytně úklady a ústrky.“

Autor: Saphire v 20:20 | Komentáře (0)

Zhrzená nejlepší kamarádka je horší než zhrzená milenka

Zhrzená nejlepší kamarádka je horší než zhrzená milenka

City dvou velmi blízkých kamarádek mohou být přinejmenším srovnatelně silné jako city, které ženy chovají ke svým partnerům. Mnohdy jsou dokonce mnohem silnější a pevnější a to zdaleka ne pouze v období puberty a dospívání, kdy k sobě mladé dívky přirozeně lnou, protože hledají spřízněnou duši, se kterou mohou citově složité a vyčerpávající období prožívat.

Ženské přátelství je fenomén, který zajímá psychology i sociology a který má oproti mužskému zcela specifickou podobu, jíž muži nejsou s to zcela porozumět. Nejspíš kvůli neznalosti a neschopnosti se vcítit do ženského způsobu uvažování a prožívání označují s despektem dvě povídající si ženy jako slepice. „Chováte se jako dvě slepice,“ vyjel na moji kamarádku její partner jednou ve společnosti, a to nejsme ani nejlepší přítelkyně, ani spolu nemluvíme příliš často. „To se bavíte v jednom kuse o nás...?“ V jednom kuse ne. A tehdy už vůbec ne. Jsou i jiná témata k hovoru a často mnohem zajímavější. „Nevšímej si ho, on jenom žárlí,“ odbyla jeho poznámku Johana mávnutím ruky. „Na mě?“ byla jsem překvapená. „Na holky on žárlí nejvíc.“ Ženy žárlí na „holky“ také. Na své nejlepší kamarádky velmi. Někdy dokonce s větší zuřivostí než na své partnery.

Jedno tělo, jedna duše

Každá z nás někdy měla a s největší pravděpodobností má nějakou nejlepší kamarádku. Nejlepší kamarádka znamená v ženské terminologii trochu něco jiného než nejlepší kamarád v terminologii mužské. Nejlepší kamarádky spolu dokáží trávit hodiny a hodiny na telefonu nebo u jedné kávy. Jsou schopny si volat každý den, někdy několikrát denně, a pořád si mají co říct. Pokud se na sebe zrovna kvůli něčemu nezlobí, jejich hovory jsou živé, plynulé a nedoprovází je obtížné hledání slov ani trapné mlčení, jak se to někdy stává, když spolu mluví kamarádi opačného pohlaví. Tento typ ženského přátelství, který vylučuje sexuální vztahy, je v literatuře označován jako takzvané romantické přátelství.

Americká autorka Lillian Faderman, která vystudovala anglickou literaturu, učí na kalifornské univerzitě a ve své práci se zabývá především dějinami sexuality, souvislostmi mezi lesbickou orientaci a literární tvorbou a přátelstvím mezi ženami, napsala v roce 1981 knihu s názvem Krásnější než láska mužů, v níž romantickému přátelství mezi ženami věnuje obsáhlou část. Popisuje v ní mimo jiné jeden velmi zajímavý jev. Romantické a velmi hluboké přátelství mezi ženami má dlouhé historické kořeny a v dobách před první světovou válkou - zejména v renesanci, osvícenské Francii a viktoriánské Anglii - dosahovalo výrazně intimnějších rozměrů, než mohl dosáhnout manželský vztah mezi mužem a ženou. „Sbohem, má drahá, předrahá!“ napsala v roce 1709 skutečná historická postava Mary Pierrepont, pozdější lady Mary Wortley Montanu, své přítelkyni a budoucí švagrové Anně Wortley před svou svatbou poté, co jí Anna sňatek v pláči vyčetla. „Jsem zcela Tvá a po ničem netoužím více, než aby se mi podařilo Tě přesvědčit, že mi nikdo není dražší než Ty... Nedokážu snést obvinění od té, kterou budu milovat po celý život. Myslíš, že na Tě zapomínám, a přitom Tě nikdy nespouštím z myšlenek. Cením si Tě, jak náleží - víc než celého světa. Tvoje přátelství je jediná radost mého života, a jestli je někdy ztratím, nezbývá mi nic jiného než vzít jeden ze svých podvazků a najít si vhodný trám. Nikdo nikdy nebyl tak zcela, tak věrně Tvůj.“

Zlom ve vnímání romantického přátelství nastal s příchodem emancipace, feminismu a psychoanalýzy: „S tím, jak se rozvíjel můj výzkum romantického přátelství v životě a literatuře dvacátého století, vycházelo najevo, že okamžik, kdy otevřeně vyjadřovaná láska mezi ženami přestala být přípustná, nastal po první světové válce,“ píše Faderman. „Změna ve společenském postavení žen a moderní lékařské poznání vrhly na podobné city nové světlo. Meziválečná doba a padesátá léta romantickému ženskému přátelství příliš nepřála. Ve velkém stylu se vrátilo až spolu s postupným uvolňováním konvenční morálky a sexuální revolucí.“

Spolu až navěky

Pro romantické přátelství je podle Lillian Faderman typická výlučnost vztahu, který se nedá s žádným jiným vztahem zaměnit. Ženy a dívky, které uzavřely romantické přátelství, se ujišťují o vzájemné náklonnosti, slibují si věčné přátelství, mluví o jedinečnosti, zvláštnosti a někdy si dokonce slibují společný život, pokud zrovna zažívají milostné zklamání v partnerském životě. „Na tom není vůbec nic sentimentálního. Ženy jako citověji založené bytosti mají mnohem větší potřebu sdílet s někým své nejintimnější touhy. To je jeden z hlavních důvodů, proč se romantickým přátelstvím dařilo a daří dodnes. Takováto intenzita a výlučnost má však i odvrácenou stránku a nutně s sebou nese také problémy. Některé ženy své přítelkyně doslova střeží na každém kroku, hlídají je a žárlí na každého, kdo se kolem nich mihne. Chtějí je mít pouze pro sebe, protože to jim dodává pocit jistoty, že nezůstanou samy. Žena dovolí spíše svému partnerovi, aby se šel bavit se svými kamarády, než by dovolila přítelkyni, aby si vyrazila s jinou ženou.“

S tím nelze než souhlasit. Problém nastává, když se z výlučného přátelství stane patologické a z nejlepší kamarádky mrcha, která nejprve žárlí, zuří, vzteká se, vyčítá, pláče, psychicky vydírá a později se mstí. Zhrzená nejlepší kamarádka může být horší než zhrzená milenka či partnerka. „Myslím, že od mužů ženy podvědomě podvod čekají,“ vysvětluje Lillian Faderman. „Společnost i vlastní zkušenosti nás učí, že muži ženy podvádějí, nedokáží jim být věrní, a tak není tolik překvapivé, když si muž najde milenku a ženu opustí. Přátelům podvody a ,nevěry‘ tolerujeme podstatně hůře než partnerům. Obzvláště pak přítelkyním, které s námi byly na jedné lodi, znají naše tajemství, byly našimi důvěrnicemi a my jsme se do vztahu s nimi cele vložily a doufaly jsme v trvalost a stálost. Těm odpouštíme těžko, složitě a někdy odpustit nedokážeme vůbec.“

Trest za „nevěru“

„Měla jsem několik docela dobrých kamarádek, o několika jsem si myslela, že jsou dobré, a pár z nich jsem považovala za nejlepší,“ popisuje své přátelské vztahy se ženami devětadvacetiletá Karolína. „Doposud dohromady celkem tři nebo čtyři. Žárlily všechny. Nutno přiznat, že jsem na některé občas a v určitých situacích žárlila také, přestože se nepovažuji za majetnický typ a bezdůvodná žárlivost mi vadí jak u sebe, tak také u ostatních. Nejvíc mě asi štvaly situace, kdy jsme se s nejlepší kamarádkou domluvily, že někam půjdeme, a ona tam pak šla s někým jiným. Přesněji řečeno s jinou.

Později jsem pochopila, že v mém rozladění nehrálo zas tak velkou roli to, že jsme nejlepší kamarádky. Tohle se ale prostě nedělá, ať už jde o domluvu dvou žen, dvou mužů nebo dvou milenců. A pochopila jsem ještě něco. Mé nejlepší kamarádky to dělaly naschvál. Aby mě kvůli něčemu vytrestaly a aby mi ukázaly, co si můžu a co si nemůžu dovolit. Většinou mě trestaly za banalitu. Stačilo, abych se o přestávce ve škole dala do řeči s jinou dívkou. Zajímavé bylo, že kluci mým nejlepším kamarádkám zdaleka tolik nevadili. Ty v mé přítomnosti snesly. Jinou ženu nebo dívku nikoli. Čím hezčí a zajímavější byla, tím víc zuřily a byly schopné do krve se hádat a vyčítat, jak jsem je zradila.

Především jedna z nich, se kterou jsem se přátelila od svých patnácti do svých osmnácti. Ta si vzala do hlavy, že nás nikdy nic a nikdo nerozdělí a chodila za mnou jako slídicí pes. Zprvu mi intenzita našeho přátelství nijak nevadila, naopak jsem za ni byla vděčná a velmi jsem si jí považovala, ale když mi jednou hodila kámen do pokoje a rozbila okno, začalo mi na našem vztahu něco vadit. Okno jí nestačilo. Pravidelně mi telefonovala uprostřed noci, byla schopná vzbudit mě třeba ve čtyři ráno, ale nic neříkala a jenom poslouchala, jestli tam jsem. Kontrolovala mě. Když jsem přestala telefony brát, zvonila nám na dveře, takže jsem musela telefony začít znovu zvedat, abych nevyděsila rodiče. Psala mi výhružné dopisy, že se zabije, jestli se s ní přestanu přátelit, a když jsem opravdu přestala, změnila taktiku a roznášela o mně pomlouvačné řeči ve škole. Vykreslila mě v takových barvách, že se mnou skoro nikdo nemluvil. Štvala proti mně spolužáky, mstila se, a když jsem si našla kluka, okamžitě nám vztah zničila. Do té doby bych nikdy neřekla, jak lehké je druhému pokazit vztah nebo celý život. Stačí pár dobře mířených, taktických ran a nemáte možnost se bránit. Ženy jsou v tomto obzvlášť vynalézavé.

Když jsme se potkaly po deseti letech po maturitě na třídním srazu, zášť ke mně už sice nepociťovala, ale výčitkami mě zahrnovala celý večer. Kdybych ji prý nezradila, mohly jsme se kamarádit až dodneška.“

Sloní paměť

„Lidé si pamatují chyby a omyly ostatních mnohem víc než dobré činy,“ napsal řecký filozof Demokritos z Abdér žijící přibližně čtyři sta let před Kristem. „Ženy si pamatují jenom chyby a omyly.“ Nebyl a není zdaleka sám, kdo si myslí, že ženy nezapomínají. Podobných výroků existují spousty. Například: „Ženy vám odpustí všechno. Jenom ne vaše chyby.“ „Zeptejte se ženy na minulost a spustí lavinu výčitek.“ „Slabosti a křivdy, ty si pamatuje žena ze všeho nejdéle. Lepší paměť má snad už jenom slon.“

O slonech se říká, že i po dlouhých letech dokáží poznat člověka, který jim někdy v minulosti ublížil, a jsou schopni se mu pomstít a třeba ho i zabít. Ženy prý mají také dlouhou a dobrou paměť - na chyby a omyly těch nejlepších především. Klinický psycholog Petr Grubner říká: „Nerad bych zobecňoval a tvrdil, že si ženy pamatují výhradně chyby a omyly, ale rozhodně si pamatují detaily a to mnohem lépe a podrobněji než muži. Vždy mě překvapí, když mi má vlastní žena připomene nějaký prohřešek, na který jsem já dávno zapomněl. Pamatuje si i takové podrobnosti našich hádek, jako je místo, čas, co jsme měli na sobě, kde jsme stáli, jak jsme se tvářili. Až mě někdy mrazí.“

Sloní paměť nemusí být vždy ku prospěchu. Přátelství i partnerství je rozhodně na škodu. Zapomeňte na prohřešky a vzpomínejte na milé a příjemné detaily. Určitě je jich mnohem víc.

Autor: Saphire v 20:18 | Komentáře (0)

Destruktivní desatero aneb Jak si úspěšně zničit vztah

Destruktivní desatero aneb Jak si úspěšně zničit vztah

Dva lidé se potkají, zamilují se, začnou spolu žít a jsou šťastní: tak nějak zní jeden z nejrozšířenějších mýtů naší západní civilizace. Skutečnost ale vypadá spíš takto: dva lidé se potkají, zamilují se, začnou spolu žít a pak dělají všechno pro to, aby se jejich milostné pouto rozpadlo.

Mnohé seriály a filmy v nás posilují chování, které hrdinkám na plátně slouží skvěle, ale ve skutečných vztazích se často ukáže jako destruktivní. Co fungovalo v Sexu ve městě, nebude fungovat u vás doma. Chcete-li, aby šly vaše vztahy od desíti k pěti, chovejte se podle následujících „taktik“.

1. Zraňujte

Řeč není o tělesném nebo psychickém násilí - takovým nesofistikovaným způsobem dokáže ničit vztah každý amatér. Máme na mysli nenápadné ponižování, drobné sarkasmy, zadržování laskavosti nebo výhrůžky („ZASE jsi to zkazil?“ „Ani se nedivím, že se ti to nepovedlo.“ „Já už se s tebou fakt rozejdu“...) Drobná urážka tady a ironický úšklebek tamhle pomalu, ale jistě zavírají partnera do ochranné ulity. Čím víc se on zabedňuje, tím větší oprávněnost pro své negativní poznámky cítíte... Tento vzorec je dobrý návod, pokud svůj vztah chcete ničit obzvlášť rafinovaně a pokud vás těší odstup a chlad.

2. Buďte vždy v defenzivě

Ve fungujícím svazku si oba partneři musí být schopni občas přiznat chybu. Bohužel sami na sebe nemáme nejvýhodnější výhled. Zato váš partner mívá báječnou vyhlídku... Tím, že ho vyslechneme a přiznáme to, v čem má pravdu, mu dovolujeme, aby na nás zapůsobil, aby se cítil pro náš život platným. Tajemství přijímání kritiky je jednoduché: vyslechněte vše, co má váš partner na srdci, a vyberte jedno či více tvrzení, se kterými se můžete ztotožnit.

Chcete-li, aby váš partnerský život neplynul hladce, reagujte na kritiku defenzivně: buď okamžitě zaútočte zpátky („Já že nemám ráda tvou matku?! To ty nesneseš mou prababičku!“), nebo zaujměte pozici sebelítosti („Copak JÁ si zasloužím, abys mě kritizoval?“).

3. Mlčte

Přejete-li si něco, neříkejte o tom svému partnerovi - tak to nebude moci splnit, vy můžete zůstat krásně zklamaná a pomalu, ale jistě ubíjet poslední zbytky náklonnosti, které k němu chováte. Jste-li nespokojená, nedejte to partnerovi najevo - tak se nebude moci změnit, vy si můžete nadále skladovat zahořklost a jednoho dne na partnera vybuchnout kvůli zanedbatelné maličkosti.

4. Mějte vždycky pravdu

Pokud máte pravdu vy, často ji nemá ten druhý. Takový pocit se většině lidí nezamlouvá a vaše společnost se jim brzy stane nevítanou. Možná odejdete s pocitem výhry, ale z dlouhodobého hlediska zaplatíte mnohem dráž.

5. Buďte neupřímná

Chcete-li, aby k vám partner přestal cítit důvěru, používejte „bílé lži“ (předstírejte sexuální uspokojení, usmívejte se, jste-li zklamaná). Představte si velkou nádobu s čistou vodou. Pokaždé, když řeknete bílou lež, kápne do vody černá kapka. Setkáte-li se s někým jen párkrát v životě a řeknete mu ze slušnosti pár bílých lží, černota se ve vodě téměř neukáže. Žijete-li s někým delší dobu, kapete do vody mnohem častěji a ta začne jednoho dne přinejmenším šedivět.

6. Buďte nadřazená

Chcete-li zničit jakýkoli vztah, udržujte v sobě pocit, že jste chytřejší, příjemnější, šikovnější... než ten druhý. Dejte si záležet, aby vynikly nedostatky ostatních jen proto, abyste se mohla cítit lepší než oni.

7. Buďte vždy sebejistá

Ať už si o partnerovi, vztahu, životě... myslíte cokoli, buďte si vždy jistá, že váš pohled je správný. Budete-li vždy budit dojem, že přesně víte, co děláte, nikdy se nebudete muset přiučit něčemu novému, nebudete se vyvíjet a partner se s vámi začne nudit. A hlavně po něm nikdy nechtějte jeho mínění ani pomoc. Většina lidí trpí, pokud se necítí ve vztahu platná - to je bezva podloží pro nefunkční soužití.

8. Mějte přehnaná očekávání

Mnohé ženy vidí samy sebe jako hlavní sílu, která v partnerství řeší konflikty, a mají pocit, že kdyby se ony přestaly snažit, vztah by se jistojistě rozpadl. Terapeuti však v poradnách od manželů slyší jiná slova: Mnozí muži si stěžují na to, že očekávání manželek jsou čím dál hůře splnitelná. Někteří v sebeobraně přijmou názor, že ženy jsou zrozeny k tomu, aby kritizovaly, a muži se musí z pudu sebezáchovy naučit jejich stížnosti ignorovat. Jiní dojdou k závěru, že očekávání žen nabrala takových rozměrů, že ani nemá cenu pokoušet se je naplnit... Muži nejsou dokonalí, ale mnozí dnes přispívají k rodinnému životu a výchově dětí způsobem, o jakém se jejich otcům a dědům ani nesnilo.

Láká-li vás idea frustrovaného manžela, očekávejte od něj tedy stále víc a víc. Nebuďte nikdy spokojená. A hlavně: kdykoli dělá váš partner něco, co vás těší, uklidňuje vás nebo vám přináší radost, nechvalte ho ani neobjímejte!

9. Chtějte po něm, aby byl ženou

Při pokusech, kdy bylo za jednotlivými lidmi nečekaně vystřeleno pistolí, muži reagovali o poznání zrychlenějším tepem než ženy, trvalo jim déle zotavení ze šoku a svou emoční reakci popisovali slovem Zlost. Ženy se naopak oklepaly dříve a jejich emoční reakcí nebyla tolik zloba jako spíš strach. Přestože partnerovi nestřílíte u ucha pistolí, podobná reakce se u něj spouští, i když ho překvapíte výčitkou.

Poučení je prosté: při vznášení či přijímaní problematického tématu je muž tělesně natolik rozrušen, že se může jen těžko kontrolovat. Jeho srdce buší rychleji než vaše a krev mu bublá stresovými hormony, které mu vnucují buď útěk, nebo útok. Nenecháte-li partnera, aby se vybouřil, nebo pokud nepočkáte, aby se uklidnil, než mu vmetete další dávku, můžete očekávat, že se s vámi bude cítit pod tlakem. Ženy ve šťastných manželstvích většinou dobře chápou a s láskou přijímají rozdíly mezi muži a ženami a nechtějí po svých partnerech, aby jim dělali klidné kamarádky. Chcete-li nešťastného manžela, chtějte po něm, aby byl ženou.

10. Netravte spolu čas

Čas strávený spolu s partnerem mívá na vztah léčivé účinky. Každému manželství prospívá, pokud oba partneři alespoň občas cítí, že právě teď, v této chvíli je jejich vztah na prvním místě v žebříčku priorit. Nemusíte v této růžové zahradě žít stále, ale alespoň jednou za čas byste tento pocit měli obnovit a oprášit, třeba jen na chviličku.

Neuděláte-li si na partnera čas, nebude se cítit milován, nebudete spolu sbírat nové zážitky a vzpomínky, nebudete se smát novým vtipům a neosvěžíte vaše milostné pouto. To všechno jsou začátky konce každého vztahu. Když už si na sebe s partnerem najdete chvilku, můžete použít některý z tipů, jak si společné milostné momenty pokazit. Například s sebou vždy bez výjimky berte děti, abyste nemohli být jen sami dva. Nebo vyvolejte hádku těsně před tím, než se vydáte na společnou akci. Případně prodiskutujte celý večer na téma „To kvůli TOBĚ spolu netrávíme víc času“.

Autor: Saphire v 20:17 | Komentáře (0)

Svůdné ženy nemusí být krásné. Proč jsou tedy tak sexy?

Svůdné ženy nemusí být krásné. Proč jsou tedy tak sexy?

Možná takovou ženu znáte. Nohy jako sirky, místo nosu skoba a skřehotá jak nastydlá vrána. Muži ji ale považují za neodolatelnou sexbombu a jen tají dech, když kolem nich projde. Proč to dělají? Protože jim připadá přitažlivá. A přitažlivost se vzhledem moc nesouvisí.

Když mrknete na fotky Shakiry, Nelly Furtadové nebo třeba Scarlett Johanssonové, zjistíte, že ani jedna z nich neoplývá klasickou krásou. A přitom všechny působí neuvěřitelně sexy. Prostý magnetizační trik spočívá

v tom, že mají samy sebe rády takové, jaké jsou - anebo to alespoň úspěšně předstírají. Znají pár naprosto jednoduchých metod, které si teď můžete osvojit a nosit se jako pyšná kočka i vy. Čtěte, jak hladce vklouznete do kůže sexy šelmy.

Tají své nedostatky

Spousta žen při pohledu do zrcadla ohmatává hlavně své neoblíbené partie. A s gustem je peprně okomentuje - před partnerem i před kamarádkami. Určitě ty scény znáte: Jedna přítelkyně pronese: „Bože, ten můj zadek, jsem tlustá jako vepř,“ a ostatní se hned chytnou a začnou samy sebe shazovat. Nefalšovaná sexy kočka se ale takovéhle „zábavy“ ze zásady neúčastní. Moc dobře totiž ví, že jakmile kritiku vyslovíte nahlas, zahnízdí se v mozku a začne vám podrývat sebevědomí jako nastartovaný krtek záhony růží.

Jednoduše mlčte. „Když budete pořád zdůrazňovat, co se vám na sobě nelíbí, za chvíli si budete připadat jako tlustá a odporná příšera,“ varuje šestadvacetiletá studentka Martina. „Navíc tenhle pocit o sobě podsunete druhým a oni vás právě tak odpornou/oteklou/vychrtlou začnou vnímat. Proč byste tohle proboha dělala?“

Držte se těchto pravidel:

>> Buďte na sebe hodná. Až vás bude příště na jazyku svrbět neodbytná poznámka, že vaše stehna připomínají slušně vypaseného dinosaura, položte si otázku, jestli byste něco podobného klidně prohlásila na adresu dobré kamarádky. Asi ne. Tak proč byste urážela sama sebe?

>> Spolkněte pomluvu. Přestaňte kritizovat vzhled jiných lidí. Urážlivými řečmi jen vyvoláte dojem, že sama zápolíte s neduživým sebevědomím.

>> Děkujte za lichotky. Když vám někdo pochválí hezkou sukni, možná odpovíte větou: „Ta je ale jen z výprodeje, tu už mám dlouho...“ Raději ji spolkněte. Na příští kompliment odpovězte: „Díky.“ A odolejte pokušení dodat cokoli, čím sama sebe zadupete do země.

Prodají své přednosti

Sexy ženy se nestydí vypíchnout, co je na nich nejsvůdnější: žhavý žlábek mezi ňadry, úžasně oblé boky. Pokud milují svá ňadra, mají šatník po okraj nacpaný topy s proklatě hlubokým výstřihem. A když zbožňují svůj zadek, investují mraky peněz do přiléhavých kalhot. Udělejte totéž. Takhle:

>> Ukažte klenot. Zjistěte, co je na vás nejkrásnější (jestli netušíte, požádejte o názor pár kamarádů). Pak si nakrmte skříň oblečením, v němž sexy partie vynikne. Jestliže se pyšníte plnými rty, nadělte si z příští výplaty výrazné rtěnky. A když vás příroda obdařila kvalitními kadeřemi, nechte si je narůst dlouhé a svůdně jimi pohazujte.

>> Oživte svůj styl. Zeptejte se sama sebe: „Kdy jsem se naposledy změnila?“ Možná si uvědomíte, že už pět let vaši kštici okupuje stejný účes anebo že jste si z džín a bavlněného trička udělala něco jako svou uniformu. Prolistujte časopisy a vyberte si nový sestřih. A ulovte na sebe v obchodech něco, co se totálně liší od vašeho současného stylu (ano, třeba triko s leopardím vzorem). Až se změníte, sebevědomí vám vystřelí nahoru jako rtuť na teploměru v pravé poledne. Uvidíte!

Občas předstírají

Každá žena o sobě někdy zapochybuje, jenže pravá sexy kočka na sobě obavy nedá znát. I Keira Knightleyová nebo Eva Longoriová zažívají dny, kdy si připadají tak ošklivé, že by se nejraději zamkly doma a nevyšly ani se smetím. I když ale mají pleť plnou pupínků a břicho jako přefouknutý balon, chovají se sebejistě. A zabírá to! Až si příště budete připadat sexy zhruba jako vycpaná medvědice, zkuste tohle:

>> Zvolte sexy základ. Svůdné prádlo sice není pod oblečením vidět, ale dodá vám sebejistotu jako zázračný talisman. Natáhněte si něco hodně hebkého, krajkového, luxusního. Váš úsměv bude hned o sto procent svůdnější. A třeba nakonec dojde i na skandální odhalení!

>> Nechte se zhýčkat. S čerstvě ostříhanou a vyfoukanou hřívou si nejspíš připadáte hvězdně přitažlivá. Cestou z kadeřnictví nesete bradu výš než obvykle, díváte se kolemjdoucím mužům do očí a bezděčně se usmíváte. Proč byste si ten pocit nedopřála znovu? Až příště budete potřebovat zvednout sebevědomí, víte, kam se objednat.

>> Buďte nahá. Bez oblečení se cítíte nejistá? Zkuste si na nahotu zvyknout a choďte doma, jak vás příroda stvořila. Zjistíte, že je to bezva.

>> Flirtujte. I když si zrovna připadáte přitažlivá asi jako kaktus v květináči, ať vás ani nenapadne zavírat se doma. Naopak, vyrazte mezi lidi. A dopřejte svému sebevědomí tu nejúčinnější vzpruhu: flirt s nádherným chlapem. Zkuste zaháčkovat očima zajímavého hezouna a chovejte se, jako byste si byla jistá, že ho sbalíte. Jakmile se budete svůdně chovat, začnete se tak i cítit.

>> Užijte si sex. Když se poddáte vášni, ponuré úvahy o špeku pod pupíkem se vám vykouří z hlavy. Prostě zavřete oči a soustřeďte se jenom na slast. Naučte se své tělo vnímat jako nástroj rozkoše - ne jako nepřítele.

Autor: Saphire v 19:58 | Komentáře (1)

Žádné diety!!!

Perfektní postava bez diet a cvičení!

Hoďte všechno hladovění a diety za hlavu! Pokud jste majitelkou problematické postavy a ráda byste své nedostatky potlačila, nabízíme vám několik triků. Vaším neocenitelným spojencem je totiž dokonalé oblečení, které potlačí vaše nedostatky a vyzvihne vaše přednosti.

Nejdůležitějším krokem k úspěšnému oblékání je znát sama sebe, tedy přesněji řečeno, tvar své postavy. Podíváte-li se do zrcadla, vidíte jablíčko, hrušku, přesýpací hodiny, anebo postavu štíhlou, atletickou?

Jablko
Jablíčková postava má širší trup. Její majitelky mají obvykle větší poprsí, problematickými partiemi je bříško a spodní část zad (často v kombinaci se štíhlýma nohama). Typickým jablkem je například Drew Barrymore.

Pamatujte si, že máte ukázkové nohy a paže. Zaměřte se tedy na minisukně a tílka, které vaše přednosti podtrhnou!

Topy, tílka, trička i halenky by měly být vypasované, stejně jako sáčka. To vše vám výborně padne, a ještě ubere pár centimetrů v pase. Vaše figura se také přátelí se zavinovacími topy. Dbejte na to, aby vršky byly barevně a vzorově střízlivější. Co se týče kalhot a sukní, nemusíte svou fantazii nijak omezovat. Trochu rozšířené kalhoty a sukně s kanýry a volánky (můžete si dovolit i kratší délky rozhodně ukažte alespoň své štíhlé kotníky a lýtka) opticky vyrovnají robustnější vrchní část těla.

Přesýpací hodiny
Charakteristikou tohoto typu je plné poprsí a širší boky a stehna, která měla například Marylin Monroe.

Máte tedy přesně ty křivky, po kterých touží spousta žen, tak se je nebojte ukázat na odiv. Sukně a šaty podtrhnou vaši ženskost a svůdnost.

Hluboké výstřihy ve tvaru V opticky protáhnou trup. Slušet vám budou také všelijaké zavinovací topy, které přitáhnout pozornost k vašemu štíhlému pasu. Tříčtvrteční a balónové rukávy spolehlivě zakryjí silnější paže.

Matné barvy jsou pro vás to pravé; s hedvábím, saténem a ostatními lesklými materiály zacházejte jen opatrně. Výrazné vzory (od květinových až po proužky) na kalhotách či sukni vybalancují vaši figuru.

Hledejte lehce rozšířené kalhoty. Nejlépe ty se středně vysokým pasem, obzvlášť máte-li trochu větší bříško. Když kupujete spodní prádlo, dbejte na to, aby podprsenka poskytla dostatečnou oporu vašemu poprsí, dokáže pak změnit i celkový vzhled vašeho těla! U vašeho typu se vyplatí do ní investovat.

Hruška
Pro hrušku je typický štíhlý trup, pas a hrudník, a v porovnání s ním širší boky, pozadí a stehna. Mezi celebritami takovouto postavu hledejte například u Beyonce Knowles.

Jako "majitelka" hruškovité figury si můžete dovolit nosit nejrůznější topy z hedvábí, saténu, všelijak nařasené atd., které si ostatní nemohou dovolit. Proč toho nevyužít?
Výstřih do V dodá vašemu hrudníku ten správný tvar a vybalancuje vaše ramena. Ideální volbou pro vás jsou všelijaká zdobení (korálky, flitry atd.) přes prsa, která je opticky zvětší. Kalhoty a sukně vybírejte v tmavších barvách, které zeštíhlí boky a prodlouží nohy. Vrchní "díl" si můžete naopak dovolit v nějakém výrazném odstínu, třeba i vzorovaný.

Ideální délka sukně pro vás je těsně pod kolena, a to i asymetrického střihu, který ostatní donutí upřít zrak na štíhlé kotníky a lýtka. Nejvíce vám budou slušet kalhoty se svislými proužky opticky prodlouží vaše nohy o několik centimetrů!

V obchodech se spodním prádlem se porozhlédněte po podprsence s push-up efektem, která vyváží užší vršek, širší spodek.

Štíhlá/atletická

Štíhlá postava je postava, kde nic nepřebývá, ale zároveň zrovna neoplývá ženskými křivkami. Příkladem je například Cameron Diaz.

Vzhledem k tomu, že máte postavu jako modelka, můžete dle libosti kopírovat oblečením z přehlídkovým mol. Nikomu jinému nebudou slušet více!

Vše, co ostatním přidává nechtěné kilogramy navíc, je naopak vaší tajnou zbraní. Jako například plisování, nabírání, výrazné potisky, zdobení, hedvábí a volány. Drobné vzory a odvážné míchání barev dokáže kýžené partie "dofouknout".

Chybějící pas si můžete dokouzli šikovnými pásky nebo vypasovanými sáčky, které končí právě těsně pod pasem. Mnohé zástupkyně tohoto typu dělají chybu nošením volného oblečení sice to opticky rozšiřuje, nicméně vytváří neforemný vzhled. Vy naopak potřebujete dobře padnoucí, vypasované kousky.

Botky s kulatou špičkou zabrání, aby vaše nohy vypadaly přespříliš štíhle.

 

Autor: Saphire v 19:42 | Komentáře (0)