31.Květen 2007
Muži o ženách: Máte zmatek nejen ve věcech, ale také v hlavě.
Muži o ženách: Máte zmatek nejen ve věcech, ale také v hlavě.
"Když chaos, tak se vším všudy a v hlavě obzvláště. Ještě možná tak úklid domácnosti a skládání prádla, to by ženám šlo poměrně dobře. I když ani tohle není zcela bez jejich zásluhy..."
Podle bible bylo na počátku slovo. Podle řeckých filozofů chaos. Podle mnoha kultur a civilizací je chaos druhým jménem ženy. Přesvědčeni o tom byli například stoikové, Platón, a dokonce i básník Ovidius. Platón popisoval chaos velmi zjednodušeně řečeno jako neuspořádanou, nepředvídatelnou směsici elementů, jež dostala řád teprve zásahem demiurga neboli božského tvůrce. Ten stvořil z chaosu kosmos, uspořádaný a harmonický celek, kde všechno má své místo a kde všechno má svůj řád. Jestliže byl chaos druhým jménem ženy, kosmos se stal druhým jménem muže. S touto teorií přišli pochopitelně muži. Také kdo jiný, že!? Muži byli a stále jsou schopni jedním dechem tvrdit, že žena se doma stará o pořádek, o teplo rodinného krbu a dává věci do souladu a zároveň že je dílem ďábla, ztělesněním těch nejtemnějších sil a uvádí svým věčným povídáním, neschopností udržet myšlenku a bůhvíčím ještě své okolí v naprosté šílenství. Okolím rozuměj muže.
K tomu ještě muže pořádné, harmonické, vyrovnané, zkrátka dokonalé bytosti, bez jejichž vlivu a světla bychom nejspíš my ženy a s námi celý svět zůstaly navždy v temnotě. Vždyť oni nám ukazují tu správnou cestu (a my jim to oplácíme akorát nevděčným chováním bez jakýchkoliv známek pokory...) Asociace, že žena rovná se ďábelská temnota a nepředstavitelný chaos a muž rovná se světlo ukazující cestu a nepostradatelný řád, panovala ve všech západních civilizacích po celá dlouhá staletí - navzdory všem nevyvratitelným faktům. Potvrzuje se tak, že jet v kolejích starého myšlení je bohužel vždycky jednodušší než z nich vybočit a přijmout nové. U toho se musí přemýšlet a lidé se nadto neradi zbavují zažitých stereotypů, protože stereotypy jim dodávají pocit jistoty (i když pouze falešný). V tomto případě bohužel nejenom pocit jistoty, ale také moc. Moc, kterou mohou zneužít pro vlastní obohacení, pro svůj vlastní pohodlnější život, pro ovládání ostatních lidí a pro bůhvíco ještě.
Moc bezmocných
Podíváme-li se o celá staletí zpátky, o moc šlo mužům vždycky a především. Jako by jí byli posedlí, jako by pro ně nic důležitějšího neexistovalo! Udržovat si moc nad celou polovinou lidstva vyzdvihováním své síly a poukazováním na naši slabost na poli svalů, celkové tělesné konstituce i intelektu se jim dařilo skutečně překvapivě dlouho. Z dnešního pohledu naprosto emancipované Západoevropanky se skoro nechce věřit tomu, že se ženy nedokázaly začít prosazovat mnohem dřív a nabourávat zavedený (i když na iracionálních základech postavený) řád mužů ohledně uspořádání světa i běžných věcí razantněji. Na druhé straně se však stačí podívat dále na východ do islámských zemí, na jih do Afriky či nábožensky založené Jižní Ameriky a hned je jasné, že ohledně emancipace a nabourávání mužského řádu je většina zemí světa teprve na samotném začátku (pakliže se tu s tím vůbec začalo) a že cesta k „cíli“ nebude nikterak jednoduchá ani krátkodobá záležitost. Mužům ovšem moc nad polovinou lidstva nikdy nestačila a vždycky nenasytně chtěli mnohem víc: zkrátka podáte jim prst a oni vám ukousnou celou ruku...
Toužili po nových územích, nových městech, dalším bohatství a větší moci a po všech výhodách z toho plynoucích. Stále si chtěli, chtějí a vždy chtít budou něco dokazovat, něco, co by polichotilo jejich egu. A nezáleží jim na způsobu, jakým toho dosáhnou. Nic z výše jmenovaného se totiž obvykle nedá získat klidnou a bezbolestnou mírovou cestou. A když přece jenom ano, pak pouze pomocí mnoha různých lží, podvodů, lstí a intrik. Ne že by ženy byly nadmíru čisté a neposkvrněné bytosti a nikdy ze zásady neintrikovaly, avšak když už se musejí k něčemu takovému uchýlit, dělají to zcela jiným způsobem a ze zcela jiných důvodů. Na lsti ve velkém měřítku a s co největší zákeřností jsou skuteční specialisté muži. Jak však moc vydobytá krutým a necitlivým válčením a poznamenaná krvavými oběťmi či intrikami ladí s harmonií a řádem, kterým se zaštiťují, vědí nejspíš jenom oni sami. Jeden by totiž řekl, že na bojišti vládne zásadně zmatek. Nezdá se vám?
Zmatek v hlavě
Když chaos, tak se vším všudy a v hlavě obzvláště. Ještě možná tak úklid domácnosti a skládání prádla, to by nám šlo poměrně dobře. I když ani tohle není zcela bez jejich zásluhy (kdo jiný totiž přiměl ženy, aby udržovaly v domácnosti nějaký řád, než ti šikovní a o blaho všech pečující muži?) a ani tohle neděláme vždycky podle představ a výsostných přání mužů. Například v kuchyni: „Co je tohle za systém?“ rozčilují se, když něco hledají a nedaří se jim to nalézt. „Jak se v tom vůbec můžeš vyznat? Proč si v těch věcech neuděláš konečně jednou pořádek?“ „Mám v nich pořádek,“ odpovídáme obvykle - oprávněně - poněkud rozladěně a dotčeně. „Vím přesně, co kde je. Když mi povíš, co hledáš, podám ti to.“ „Tohle ale není žádný pořádek. To je chaos,“ uzavřou debatu a odcházejí pryč. Třeba do své kutilské dílny, kde se uklidňují pohledem na šroubováčky a šroubečky srovnané podle velikosti. Jejich řád vykazuje i v běžných věcech vojenské prvky.
Všechno musí být na svém místě, oblečení poskládané pěkně do komínků, všechno musí být zásadně účelné a všechno je musí bezchybně poslouchat. My nepotřebujeme, aby nás věci poslouchaly. Ani výhradně účelné být nemusí. Ale musí se nám líbit... Na druhé straně je záhadou, jak se slučuje vyžadování pořádku muži a jakéhosi systému s jejich častým nepořádkem. Vždyť kolik znáte mužů, kteří skutečně mají šroubečky srovnané podle velikosti... A když už je jednou roztřídí, jak dlouho jim tento systém vydrží? Ovšem poukázat na tento fakt nahlas, to by byl oheň na střeše! Zmatek máme dle jejich názoru i v hlavě. Nejenom že nedokážeme udržet myšlenku déle než několik minut a těkáme z tématu do tématu, ale pleteme si „pojmy s dojmy“, jak s oblibou tvrdí.
Uznáváme, že ženy možná těkají více než muži, avšak směšovat to se zmatkem v hlavě a především s neschopností udržet v hlavě jednu myšlenku déle než několik minut je naprostý nesmysl. Těkáme, protože jsme schopné dělat více věcí najednou, a udržíme v hlavě myšlenek hned několik, aniž bychom se u jejich prezentace zakoktávaly a složitě hledaly nit. Pro ně je to však zmatek, což se nám pochopitelně vůbec nelíbí. Pravdu měl francouzský filozof Michel de Montaigne žijící v první polovině sedmnáctého století, který napsal: „Ženy nemají tak docela nepravdu, když odmítají řád, který je na světě zaveden, tím spíš, že ho stanovili muži bez nich. Mezi námi a ženami vládnou nezbytně úklady a ústrky.“
Autor: Saphire v 20:20 |
Komentáře (0):