31.Květen 2007
Nevěra: Zatloukat ji, nebo raději přiznat barvu?
Nevěra: Zatloukat ji, nebo raději přiznat barvu?
Zapeklité dilema. Když se o nevěře svého partnera dozvíte, nebude už nic jako dřív. Ten, kterého jste milovala (možná stále milujete, čímž je pro vás situace podstatně bolestivější), vás zklamal. Byl vám nevěrný. Podvedl vás. Miloval se s jinou ženou.
Ukradl vám intimní chvíle, o nichž jste si myslela, že jsou jenom vaše, a na dlouhou dobu, ne-li navždy, je zničil. Potrvá týdny, měsíce a v případě žárlivých partnerek celé roky, než si během intimních chvilek přestanete představovat, jak se miluje s jinou ženou a jak jí šeptá stejná slůvka, jaká šeptá vám. Lhal vám. Ublížil vám. Zranil vás a připravil vás o důvěru.
Tohle všechno velmi bolí a ani ty nejtolerantnější, nejvelkorysejší a nejchápavější z nás nedokáží jednoduše mávnout rukou a okamžitě všechno pustit z hlavy. Když nic nezjistíte, nebudete muset jeho nevěru řešit, nebudete se s ní muset vyrovnávat a trápit se tím, že vás zklamal a že vám ublížil. Podvedl vás, dost možná vás podvádí dál, ale co oči nevidí, to srdce nebolí. Strkat hlavu do písku se zdá být jednodušší. Na druhé straně ale také platí, že lež má krátké nohy. Nevěra, která vyplyne až po dlouhé době, se odpouští mnohem hůř. Nejenom že vás podvedl, ale on vás podvádí roky. A ani neměl tolik slušnosti k vám být upřímný.
Chyby dělá každý?
Zatloukat, zatloukat, zatloukat, a když se na to přijde, zase zatloukat, tvrdí jeden tábor. Radí to například i Miroslav Plzák ve svých četných knihách o manželském a partnerském soužití. Další tábor je o něco méně radikální. Ten radí nevěru dobrovolně nepřiznávat, avšak pokud se na ni přijde, projevit alespoň nějakou čestnost a slušnost a nedělat z partnera hlupáka dalším trapným lhaním. Třetí tábor prohlašuje, že chyby dělá každý a že charakter se pozná podle toho, jestli se k nim ten, který se jich dopustil, dokáže přihlásit. Existují ženy, které svým partnerům na začátku vztahu řeknou: „Důvěřuji ti a doufám, že to pro tebe něco znamená.
Ulítnout můžeme někdy všichni. Kdyby se ti to náhodou, opakuji náhodou, stalo, uvítala bych, kdybys ke mně byl upřímný.“ Pak jsou ženy, které mají zcela opačný názor: „Je mi jasné, že muži někdy těžko odolávají. Doufám, že mezi ně nebudeš patřit, ale kdyby přece jenom ano, nechci nic slyšet. Rozumíš? Nechci nic slyšet, nic vědět, nic řešit.“ Jaký postoj je lepší, se nedá určit. Neexistuje model, který by vyhovoval všem. Důležité je, aby spolu partneři o choulostivých věcech a jejich následcích dokázali mluvit dřív, než k nim vůbec dojde.
Splněné přání
„Nikdy jsem nepochybovala o tom, že by k sobě partneři měli být upřímní a že by spolu měli mluvit o všem včetně nevěry,“ tvrdí čtyřiatřicetiletá redaktorka Táňa. „Osobně jsem byla přesvědčená, že nevěra sama o sobě, pokud jde pouze o chvilkové pominutí smyslů, není podvod páchaný na stálém partnerovi. Nevěra se podvodem stává až ve chvíli, kdy ji partner zapře. Představa, že mě partner podvádí, celé okolí o tom ví, lituje mě, šeptá si za mými zády a jenom já žiji v mylném přesvědčení, jak báječný vztah právě zažívám, je pro mě dost hrozivá. Už z toho důvodu bych o nevěře chtěla vědět.“ Táně se její „přání“ vyplnilo na začátku ledna. Její partner, s nímž žije šest let, se jí k nevěře přiznal. Na vlastní kůži tak mohla vyzkoušet, jak a jestli vůbec se s přiznanou nevěrou dokáže vyrovnat.
„Skutečnost, že bych o nevěře chtěla vědět, ještě neznamená, že se s ní dokážu lehce smířit a že partnerovi dokážu odpustit. Nejdřív jsem brečela, pak jsem se snažila zjistit, jak moc je to vážné, co on plánuje dál a co od našeho i svého paralelního vztahu čeká, následně mě přepadl vztek a nakonec beznaděj. Přesto jsem věřila a stále věřím jeho ujištění, že mi nechtěl ublížit a že udělá všechno pro to, aby se nic podobného neopakovalo. Problém vězí v tom, že mu věřím racionálně. Vážím si toho, že ke mně byl upřímný, ale nedokáži se zbavit návalů úzkosti, které mě přepadají, když se někde zdrží. Vůbec nejtěžší je udržet nervy na uzdě, nekřičet na něj, nevyčítat. Když je mi nejhůř, říkám si: Přiznal se, slíbil, že ke mně bude upřímný, takže můžu být v klidu. Nemusím ho podezírat dopředu, protože mi o další případné nevěře vždy poví. To mě trochu uklidňuje.“
Partner ve vlastní šťávě
Ano, udržet na uzdě nervy, nevyčítat partnerovi prohřešek, ke kterému se přiznal, a nedělat hysterické scény je skutečně po přiznané nevěře to nejtěžší. Rozum vždycky nepomáhá - v tomhle případě nepomáhá skoro vůbec. I když vše zvážíte, proberete, odpustíte mu a pochopíte ho, návalům paniky a úzkosti se minimálně v týdnech bezprostředně po nevěře neubráníte. Chcete-li vztah zachránit a zlepšit, pak se budete muset pokusit ovládnout a nedávat partnerovi jeho poklesek „sežrat“, což spousta žen (ale i mužů) činí.
„Lidé, kteří byli podvedeni, se nejprve trápí, ale jestliže zjistí, že se jejich protějšek kaje, začnou se po nějaké době cítit, lidově řečeno, jako na koni,“ tvrdí psycholožka Tereza Horváthová. „V praxi to vypadá tak, že se snaží v nevěrném partnerovi vzbudit ještě větší pocity viny a dávají mu najevo, že za své činy musí pykat. Provinil ses? Provinil. Tak teď trp, aspoň uvidíš, jaké to je. Buď rád, že se s tebou ještě vůbec bavím... Tento postoj je do jisté míry pochopitelný. Vyřešení a uklidnění komplikované situace však nepomáhá, ale naopak ji zhoršuje. Máte-li se spolu dostat dál, musíte si umět odpouštět.“
Co můžete získat a ztratit?
Než se vydáte na tenký led, začnete se partnera ptát nebo se pustíte do pátrání na vlastní pěst, měly byste vědět, co můžete získat a co můžete ztratit. Ztratit můžete důvěru. Jestliže nevěra vyjde najevo bez jeho přičinění, načapáte ho s milenkou v posteli, najdete schované milostné dopisy nebo vám o ní poví kamarádka, které se vás zželelo, pak vás partner bude jenom těžko přesvědčovat, že zrovna dnes večer se vám chystal o všem povědět a že mu od této chvíle můžete ve všem věřit. Získat můžete trochu paradoxně rovněž důvěru. Byl vám sice nevěrný, ale nechtěl vám ublížit a neudělal to naschvál.
Trápily ho výčitky svědomí, zároveň k vám chtěl být fér, pouze netušil, jak vám o svém poklesku povědět, a tak to trochu odkládal. Ale už je to venku, přiznal se a vy oba teď můžete situaci obrátit ve svůj prospěch a především ve prospěch svého vztahu. Je tu však jedna podmínka - partner musí nevěru sám přiznat, nesmí se vytáčet, nesmí svalovat vinu na vás a musí dát najevo snahu problém vyřešit. V takovém případě si ho dokonce můžete začít vážit a nastalá krize může váš vztah upevnit a zlepšit, jestliže k ní přistoupíte konstruktivně. Léčba šokem někdy pomáhá. Nečekejte však zázraky do druhého dne. Budete potřebovat spoustu času a trpělivosti.
Autor: Saphire v 20:22 |
Komentáře (0):