Deníček odvážné studentky Bradavické školy čar a Kouzel (rok 2009)

Sarah Wellerová

Při svém pátráním po Bradavickém hradě jsem narazila na zajímavý seznam - návod, jehož obsahem je X způsobů jak naštvat profesora lektvarů, všemi obávaného Severuse Snapea… rozhodla jsem se pár bodů vyzkoušet a to nejen proto, že nálezce tohoto pergamenu se automaticky zavazuje pro splnění alespoň jednoho bodu…

21. října

Požádej ho o autogram.. pokud odmítne, opakuj svou žádost dokud ti nevyhoví.

Po hodině lektvarů kdy nezapomněl seřvat půlku třídy za jejich absolutní neschopnost, jsem se odvážila k němu i přes hrozící smrt přijít…

„Mohu Vás pane profesore požádat o autogram?“ Zůstal na mě koukat jak na vánoční stromeček a rychle zamrkal

„Prosím?“ Natáhla jsem k němu sešit lektvarů a připravenou tužku a zamilovaně na něj koukala…pravděpodobně přemýšlel, jakou kletbu na mě použít, ale pak mi vytrhl sešit i tužku zatímco se na mě díval těma svýma černýma očima a po povytáhnutí obočí začal psát..

„Kdybyste tam mohl napsat pro Sarah..“ rozhodla jsem se tento bod maličko vylepšit.. podíval se na mě smrtícím pohledem, dopsal můj požadavek a s ledovým klidem mi podává sešit zpět. Pak zaklapne svou knihu a odvlává někam pryč.

Od dnešního dne mám sešit ozdoben o autogram: Pro Sarah – Severus Snape

26.října

Oslovuj ho Severusi

Tohle asi bez trestu neujde, ale co. Nejprve jsem ho chtěla takto oslovit při hodině, ale nakonec jsem využila situace kdy jsem ho potkala při cestě z oběda.

„Severusi prosím tě nějak jsem zapomněla co si máme zítra připravit za lektvar“ vychrlila jsem to na něj jako bychom se znali léta a tykáme si už minimálně 20 let. U toho se na něj dívala jakoby se nechumelilo.. viděla jsem jak se mu sevřela pěst a zase povolila.. zblednul a postupně vystřídal celé spektrum barev než se zmohl na odpověď..

„Lektvar proti nevolnosti slečno.. a laskavě se zdržte toho, abyste mě oslovovala křestním jménem!“ během vteřiny byl pryč.

1. listopadu

Říct mu při hodině, že mu to dneska sluší + když někomu vynadá vstaň a zatleskej

Hned dva body najednou..

Uprostřed jeho výkladu o hojivých bylinkách jsem na něj koukala a sledovala kdy se mi naskytne šance .. tu jsem zvyšovala tím, že jsem na něj celou hodinu užasle zírala a občas hlasitě vzdychla, ačkoliv to musel zaznamenat, držel se dlouho až se těsně před koncem hodiny rychle přiřítil k mé lavici a velice zřetelně a naštvaně mi povídá

„O co se to tu snažíte slečno Wellerová?“

„Dneska Vám to pane profesore moc sluší“ Naprázdno zalapal po dechu…

„Co- co si to dovolujete? Strhávám Nebelvíru 10 bodů a pokud si nechcete vysloužit školní trest radím Vám, abyste zbytek hodiny strávila s očima přilepenýma do knížky!“ Na to jsem se postavila a uznáním v očích se roztleskala… zbytek třídy se válel smíchy…Snape měl co dělat, aby mi jí rovnou neubalil a po té co třídu uklidnil svým mrazivým TICHO! Se mi podíval do očí a udělil mi školní trest.

P.S.: večer jsem si odpykávala trest v jeho kabinetě.. celou dobu mého drhnutí kotlíků mi sem tam věnoval nepříčetné pohledy, jestli si myslí, že mě vyděsí tak se mýlí. Abych mu potvrdila, že se nebojím jsem se rozhodla realizovat vtípek i při výkonu trestu :-D Když jsem se ujistila, že si mě nevšímá a něco si zuřivě zapisuje, jsem z ničehož nic začala zpívat pěkně nahlas písničku Den je krásný a u toho odhodila kotlík i hadr když jsem rozpažila ruce…Lekl se tak, že přes celý svůj dosud psaný text udělal brkem čáru. Kdyby pohled zabíjel válela bych se tam v krvi…Nebelvír přišel o dalších 50 bodů…

3.listopadu

Až se na tebe během hodiny ošklivě podívá, nahlas se rozbrečet a utéct ze třídy.

Při hodině bylo nezvyklé ticho, nejspíš všichni čekali, co jsem si tentokrát přichystala a ačkoliv se Snape snažil mě ignorovat nemohlo mi uniknout, že je celou dobu ostražitý. Udělal chybu, osudovou… po tom co mi spadla tužka na zem se podíval mým směrem a to nebývale ošklivě… předvedla jsem tu nejlepší dramatickou epídu co kdy zdi Bradavic viděli, okamžitě jsem se rozplakala a s rukama na očích se sebrala a utíkala ze třídy ukazujíc na něj prstem, ještě než jsem vrazila do dveří jsem se na něj ublíženě podívala… hned co se za mnou zavřeli dveře se třída rozchechtala…

Fred mi líčil, že Snape vypadal jak když se mu rozskočí hlava, ale ponechal můj výstup bez komentáře…

5. listopadu

Předej mu milostný a obdivný dopis

Rozhodla jsem se pro každodenní útoky, aby se z nich nestačil vzpamatovávat. Večer jsem před spaním sesmolila krásný milostný dopis a rozhodla se mu ho ráno na snídani předat…obsah zněl:

Milý Severusi,

Už dlouho tě tajně obdivuji a miluji. Hrozně mě vzrušují tvé mrazivé pohledy a když někomu nadáváš jsem v sedmém nebi. Tvé znalosti jsou naprosto fenomenální. Rozhodla jsem se ti to napsat, abys měl alespoň malý návod na to, jak mě rozpálit. S úctou tvá věrná Sarah. +Několik rudých polibků od rtěnky…

Tenhle bod jsem si původně chtěla nechat až jako poslední, ale už dlouho na mě a moje vytáčky nereagoval tak jsem se rozhodla vsadit svůj život a po tom, co si můj dopis ráno přečetla celá kolej jsem ho s hrdě zvednutou hlavou a mírným úsměvem nesla Snapeovi, který seděl na svém místě a již zdálky se na mě trpitelsky díval… dopis si ode mě nevzal, jen mi věnoval pohled říkající: nezkoušej mou trpělivost holka. Po chvilce jsem si všimla, že vstává a dopis si bere sebou. Večer mi sova donesla odpověď: Nevím proč máte takto neutuchatelnou touhu zkoušet mou trpělivost, berte to jako poslední varování!!! Důrazně Vás žádám, abyste mi přestala tykat!!!SS

6. listopadu

Vytrať se v noci ze svého pokoje a běž zaklepat na Snapeův kabinet.. pokud je vzhůru vymluv se na náměsíčnost a pokud spí tak se ho znuděně zeptej, jestli spal, že ty nemůžeš usnout.

Ve vzduchu vysel závan jisté smrti.. už jsem si byla jistá, že se zpět do svého pokoje nevrátím, ale přesto jsem to riskla a v jednu v noci se odvážila zaklepat na jeho kabinet.. po chvilce ticha se ozval šramot, otevřel mi Snape v košili a kalhotách a vyděšeně na mě zíral..

Ledabyle jsem si zívla a pak co nejznuděněji pronesla: „Spíte? Já nějak nemůžu usnout a tak…“ větu jsem nestihla dokončit, chytil mě pevně za loket a vtáhnul dovnitř. Zabouchnul dveře a přimáčkl mě na ně. Zatímco jiskry šlehající z jeho očí mě oslepovali se ke mně nahnul jak nejblíže mohl a s hrůzou nahánějícím tónem pronesl: „Pokud sova zabloudila a vy jste nedostala mé poslední varování, Vám tedy dávám osobně poslední šanci vyjít z této Vaší hloupé hry živá a zdravá! Příště se Vám takového privilegia už nedostane!.. a teď vypadněte!“ ublíženě jsem se na něj podívala a za zavírajícím Snapeem ještě pronesla .. „A já si chtěla jen přátelsky popovídat…“ To jak nepříčetně kopnul do židle jsem už bohužel neviděla…

Někdy uprostřed prosince ….

Bohužel milý deníčku netuším co je za den. Po tom, co jsem se Snapea zeptala v čem pere své prádlo, že je stále tak úžasně černé a plácla mu na kabát jahodový dort se slovy, že jsem zvědavá jak si jeho prášek poradí i s touhle odolnou skvrnou se nejspíš (určitě když ležím na marodce) neudržel a slíbené varování vyplnil. Až se mi zahojí všechny zlomeniny předám plnění dalších bodů někomu jinému.