Původně jsem nic takového psát nechtěla, ale v psaní deníčku mě nakonec přesvědčili mé nehezké zkušenosti s přístupem lékařů, s nevolnostmi, s plačtivými náladami, kterých si v tomto stavu náležitě užívám.
Začlo to celkem standartně, divný pocit, bolesti prsou... intuice. Udělala jsem si test, na který jsem posléze zapoměla a druhý den při dělání druhého jsem si na tom prvním všimla malé změny... dvě čárky. Jelikož yl test z předchozího dne a výsledek mohl být zkreslen nebrala jsem to vážně a ještě se optimisticky zasmála. Smích mě přešel při pohledu na krásnou chemickou reakci na druhém testu, který mi také sdělil dvě čárky. He he to už jsem si nervózně pokašlala. No co vzala jsem třetí test :-D To už se dostavily ty správné těhu reakce já se rozzářila jak vánoční stromeček přesto že byl říjen :-D Vzhledem k tomu, že ani očekávané měsíčky nedorazili a skeptická nastávající maminka pořídila dalších 6 ukázkových, dvoučárkových testů :-D nebylo o čem pochybovat. Objednala jsem se tedy na prohlídku ke svému gynekologovi, o kterém jsme do té doby byla přesvědčena, že je výborný. Tady pohádka bohužel končí... alspoň zatím.
Objednala jsem se s radostí v hlase na prohlídku za 14 dní s tím, že pak už uvidím své miminko na ultrazvuku. Omyl. Ještě ten den jsem začla slabě krvácet. Nešlo o tmavou krev, ale i tak mě to velice vyděsilo. Hned druhý den jsem vyrazila ke svému doktorovi s tím, že jsem ještě před výjezdem volala, co se mi stalo a byla jsem ubezpečena, že mám okamžitě přijet, že nebudu čekat. Čekala jsem krvácející hodinu a půl. Když mě konečně vzali, ubrečenou, vyčerpanou a mě se opět objevil úsměv, že to bude jistě v pořádku, vždyť tolik maminek má ještě slabé měsíčky když jsou v začátku... mě ale pak doktor sťal verdiktem, že po prohlídce a kontrole na UZ se jistě jedná o mimoděložní těhotenství a že musím do nemocnice už se o mě pokoušeli mdloby. Odjeli jsme tedy s doporučením k přijetí do pražské nemocnice Apolinář kde mě přijali k prohlídce, UZ a následnému schrnutí. Jelikož mé těhotenství bylo v začátku 3-4tt nedělali žádná zbrklá rozhodnutí a uklidnili mě, že v tomto stádiu ještě nemusí nic býti vidět a že mám být v klidu. Poslali mě na krev kde hodnota HCg dosahovala 1457 a potvrdila tedy mé těhotenství, ale bohužel zatím nic nevyvrátila. Na další UZ jsem měla přijít za týden. Mezitím jsem měla ke svému gynekologovi donést výsledky. Lehnout do nemocnice mě neposlali s tím že domácí péče je pro mě lepší. Zaplaťpánbůh. Krvácet jsem téhož dne přestala což bylo něco jako zázrak po všech těch prohlídkách a UZ. Za 3 dny jsem jela ke svému lékaři s tím, že mě opět prasácky vyšetřil s tím, že jsem zřejmě potratila a že na UZ není nic vidět. Opět jsem s plačky odcházela z jeho ordinace a doufala v lepší zprávy v apolináři. Celou dobu jsem byla na neschopence takže jsem žádné problémy neměla, dko by nebyl doma rád. :-) V pondělí jsme opět naklusala k Apolináři doufajíc.... a povedlo se :-) na UZ se ukázal gestační váček se žloutkovým váčkem odpovidacící graviditě v 5+5tt :-) štastná a radostná jsem odcházela s kontrolou u nich za 14 dní a příslibem, že už uvidím srdíčko. Jenže mezitím jsme opět musela navštívit svého doktora u kterého jsem měla neschopenku apřeci jen mě ošetřoval... ha ha. Po dvou dnech jsem tedy i s krásnou fotečkou mého kroužku v děloze šla k panu doktoru opět s úsměvem na rtech a čekala, že ted konečně uslyším tu hezkou větu : gratulujeme maminko. Opak byl pravdou... opět si mě skepticky prohlédl poukázal na to, že jsem měla ležet v nemocnici a objednal za dalších několik dní k němu na UZ. Tentorkát jsem si u něj lehala s klidným svědomím, že ted už musí být spokojen... nebyl. Oznámil mi, že podle něj je to už mrtvé těhotenství, že vajíčko je šišaté a má být kulaté (po tom co do něj mydlil vaginální sondou) a že budu muset na vyčištění dělohy, protože mi hrozí infekce. Toto jsem už v slzách nevydržela a řekla že tomu nevěřím načež on se mě v tvrdým výrazem zeptal proč jako brečím. Někdo vám řekne, že přicházíte o dítě a diví se, že vás to vezme.. Tentokrát s absolutně vyplyvnutá jsem byla rozhodnutá, že u něj už se neukážu. Měla jsem ještě ten den anstoupit do nemocnice. Vzbouřila jsem se a jeho doporučení zahodila. Dokud nebudu mít jasné příznaky otravy a infekce nikam mě nikdo nedostane. S touto reakcí se má rodina schledala velice kladně protože i oni byli přesvědčení, že je vše v pořádku a velmi mě podporovali. Do prohlídky v apolinári zbýval týden. Infekce se většinou projeví do 3 dnů ... byla jsem odhodlaná vydržet. Jenže psychika člověka dělá hodně a protože jsem se nemohla vyrovnat s tím co mi pak doktor řekl, zažila jsem si te týden peklo... od slabých horeček, po průjem a zvracení... chodila jsem jako ve snu, šetřící si všechny síly na pondělí. Naštěstí jsem žáné křeče, vysoké horečky ani zimnici nedostala do apolináře jsem se těšila. Za doprovodu manžela jako vždy jsme do apolináře dorazili v 8:15 a já měla jít hned na řadu... doktorka mě zavolala a já se začla mírně třást strachy co mi řeknou. Milá paní doktorka která si mě už pamatuje jako velký uzlík neštěstí mě nenechala ani vydechnout a okamžitě mi zahlásila dobré zprávy. Já sama jsme již na monitoru viděla tlukoucí srdíčko a maličké embryo. Podle měření jsem přesně 7+0 tt takže mi 5 dní odečetli :-) konečně mi pogratulovali uklidnili a doporučili změnu doktora a podání stížnosti. Nyní jsem objednaná na 24.11 na krev pro zjištění případných vývojových vad a 21.12 jdu na UZ kouknout se již na svůj plod v lidské podobě. Momentálně scháním jiného lékaře, ale aby to nebylo tak lehké stále nemohu najít nikoho kdo by měl volno :-( Držte mi palce