Tma. Jeho zrak seupíral jenom k jasném proužku světla zpodedveří. Necítil nic, strach ani nejistotu. Najednou aniž by se cokoliv stalo se po místnosti začalo rozlévat světlo. Byla úplně prázdná. Podlahu i všechny stěny pokrývaly zažloutlé kachličky, na některých místech byly po stěnách černé skvrny. Masivní kovové dveře přímo naproti němu vypadaly podobně.
Chvíli jenom zíral před sebe. „Bože kde jsem se tady vzal.“proletělo mu konečně hlavou. Rozhlédl se po místnosti. Jediné čeho si mohl všimnout bylo zamřížované okno. Vstal a šel k němu, aby se podíval ven.Udělal dva kroky, ale pak se zastavil. Od stropu se začaly po stěnách sesouvat plameny, stejně jako divadelní opona na konci představení. „Co to má sakra znamenat? Co se to děje?“ Vyrazil ke dveřím, ale už bylo pozdě, oheň pokryl všechny stěny a ze všech stran se plazil k němu. Bylo mu jasné že užnemůže nic dělat. Bezradně se točil kolem dokola. Oheň už byl všude. To horko bylo k nevydržení. Najednou pocítil palčivou bolest na nohou. ‚,Aááááááá!!!‘‘
Prudce sebou škubl, otevřel oči a podíval se na známý bílý strop nad sebou. Pak si oči protřel a posadil se na posteli. Budík ukazoval 10:27, což ho nevyvádělo z míry. Uvolněně sebou zase praštil do postele. Chvíli se převaloval a přemýšlel nad tím snem. „Co všechno ještě dokáže ten můj chorej mozek vyplodit? Asi bych se tolik neměl dívat na televizi.“ povzdechl si v duchu. Vstal z postele a roztáhl závěsy. Nečekaně ostré světlo ho donutilo přimhouřit oči. Venku bylo slunečno,až kýčovitě krásně, pomyslel si. Pak odešel do kuchyně, dal vařit vodu na kafe a mezitím si zapálil. Tupě se zahleděl na plechovou konvici stojící na plynovém hořáku, jako by jí snad chtěl popohnat. V tu chvíli jako by nad sebou ztratil kontrolu. Jeho myšlenky začaly volně plynout, chtěl je zastavit, ale nešlo to. Vzpomněl si na Jenny.Vlastě na ní myslel podvědomě pořád. Ticho a klid co se usídlily v jeho bytě po tom co odešla mu jí neustále připomínaly. „Kdyby tady byla, snídali by jsme sendviče a bylo by nám skvěle, vlastně mě by bylo, ona by se „cítila svázaná“. Když jsme se poznali, věděl sem že to nevydrží na věky, ale dva měsíce byly jako pohádka na dobrou noc. Krátká zápletka a než si vlastně uvědomíš co se stalo, ležíš zachumlanej pod peřinou a spíš. Byla tak nespoutaná a živelná. Vlastně jsme se k sobě ani nehodili, ona by pořád nejradši běhala po diskotékách a bavila se. Neměl sem nic proti tomu, ale proč, když nám bylo tak krásně tady spolu, když nás nic nerušilo a užívali jsme si jeden druhého.Bublání vroucí vody ho vytrhlo ze snů. Típl nedopalek, líně se zvedl od stolu a nalil si kafe. Chvíli nad ním seděl a inhaloval jeho nezaměnitelnou vůni, která jeho stále ještě rozespalému mozku jako každé ráno sdělovala aby se přepnul do pohotovostního režimu.
Pak se i s hrnkem přesunul do obývacího pokoje a odevzdaně sebou plácl na gauč.
Zase se tupě zahleděl do stropu, tentokrát ho nedostihly myšlenky na Jenny.. Najednou si uvědomil že vlastně nikam nepatří. Matka mu před několika lety zemřela a s otcem se už dlouho nebavil, jeho hrdost mu to zakazovala. Pořád čekal na to až se rozdrnčí telefon a on mu svou neoprávněnou křivdu odpustí.
Tehdy jako by se zastavil čas, pro něj to byla nekonečná chvíle. Poslední nekonečná chvíle. Pomalu se nadechl a natáhl ruku po krabičce cigaret pohozenou na stole. Jeho palec se automaticky hbitě spustil ke škrtátku zapalovače, naposled. V ten samý okamžik ho totiž přerušila obrovská rána, kterou měl na svědomí nevypnutý plynový sporák.
napsal/a: Siddd 18:10 Link
