to co prave citim v sobe se da tezko vystihnout slovy,ale pokusim se to napsat trosku tak,aby se to dalo pochopit!!Moje sny se zhroutily...Vsechny ty me krasne sny nejsou...Kde sakra jsou????staci,ze me opousteji lidi,ale ted uz me opousti snad vse!!Sny...sebevedomi...laska...radost...duvera,kterou lehce nekdo znicil...A co ted??Kam mam utect,aby mi zustalo aspon to malo,co mi zbylo??Verim,ze kdyz umru tak nebudu citit nic...Nekdy se bojim bolesti umirani,ale bolest umirani prece nemuze trvat tak dlouho!!Ne tak dlouho jako psychicke bolesti vsech tech dnu...Takze,co je lepsi??chvilkova bolest fyzicka??Nebo vecna bolest psychicka??Uz nemuzu...mozna potrebuju odbornou pomoc,ale nechci...uz nechci nic!!to nic je moje zachrana!!!!v mem srdci se tisni 2 lidi,ale ten jeden toho mista v tom nejcenejsim co mam,vyuzil...sem hloupa,ze sem to nechala zajit az tak daleko,ale taky sem mozna chytra!!diky hlouposti sem dosla k chytrosti a konecne muzu uskutecnit svuj sen!!Muj posledni sen,ktery si splnim a nikdo a nic me nezastavi!!14.unora je den zamilovanych!!A laska??Ta je pro me vse...Takze tento den zkloubim dohromady s mym snem...A muj sen se stane skutecnosti,ikdyz jedna skutecnost pri tom skonci!!Stojim na ceste zivota a uz me boli nohy...nemuzu jit dal...Nekdy je lepsi nedostat se k cili!!vitezstvi neni vse!!Dulezitejsi je se zucastnit!!a ja se se zucastnila...Muzu byt na sebe hrda,ale dokonce...Dokonce uz dojit nechci...uz je pozde...Miluju Vas vsechny!!!!!!!!