Každý člověk potřebuje přítele. Všichni z vás, ať tvrdíte cokoliv, chcete mít někoho, komu se můžete svěřit. Někoho, komu budete moci důvěřovat a kdo bude naopak důvěřovat vám. Někoho, kdo vás vyslechne, pochopí a bude se snažit pomoct a rozveselit vás. Někoho, kdo vás bude chválit na veřejnosti a kárat mezi čtyřma očima. Někoho, kdo se k vám nikdy neotočí zády, když vám bude nejhůř. Někoho, kdo s vámi bude trávit svůj volný čas. Někoho, kdo se zeptá „Jak se máš?“ a počká i na odpověď. Někoho, kdo se s vámi bude radovat a kdo s vámi bude sdílet smutek. Někoho, kdo vaše dobré stránky pozorně přečtě a ty špatné jen rychle prolistuje. Někoho, kdo za vámi přijde, když vás všichni opustí. Někoho, kdo stojí na vaší straně, za vaším názorem, i když ví, že říkáte úplnou hloupost. Někoho, kdo se nebude nepřátelit s vašimi nepřáteli. Někoho, komu vy jste možná ublížili, ale on se vrátil, aby nikdo neublížil vám. Někoho, kdo bude poslouchat nejen to, co říkáte, ale i to, co neříkáte. Někoho, kdo bude na vaší straně v dobrém i ve zlém a nikdy se na vás nevykašle.
Takových lidí je málo, ale pokud někoho takového najdete, pokud najdete opravdového přítele, měli byste si ho vážit. Měli byste se rozmyslet, než něco řeknete, protože později by vás to mohlo mrzet. Měli byste se k němu chovat tak, jak se chová on k nám. Měli byste s ním jednat s úctou, porozuměním, ochotou a hlavně s vědomím, že ten člověk je schopný pro vás udělat první poslední a toho si málokdo z vás váží.
Takový člověk vám přiroste k srdci. Stane se součástí vašeho života. Důležitou součástí vašeho života. Berete ho jako součást vaší rodiny. Jako svého bratra. Je vám hodně podobný. Je jako vy sami. A proto, když někoho takového ztratíte, proto to tak bolí. Máte zvláštní pocit, po celém těle. Jako byste něco postrádali. Jako byste postrádali kus sami sebe. Když ztratíte opravdového přítele, je to jako by vám on sám vrazil kudlu do zad. Přestáváte vnímat okolní svět. Myslíte jen na toho „přítele“ a na to, že už nikdy nebude váš přítel. Chodíte smutně se skloněnou hlavou a přemýšlíte, co jste udělali špatně.
Nejhorší je, že mnohdy to ani není vaše vina. Občas stačí, když odjedete na dovolenou. Pak se vrátíte zpátky. Těšíte se, až uvidíte svého přítele. Jdete za ním. A vidíte ho s někým jiným. Ještě horší je, když zjistíte, že váš přítel je s vaším nepřítelem. Máte pocit, jako by se vám zhroutil svět. Jako by už nic nemělo smysl. Máte pocit, jako byste už nežili. Máte pocit, že jen přežíváte. Je to jako byste zemřeli.
Během vašeho života potkáte spoustu přátel a spoustu nepřátel. A bohužel se některé přátelství časem změní na nepřátelství. Protože, když vás zradí přítel, už zapomínáte na ty dobré vlastnosti. Už hledáte jen ty špatné.