02.Srpen 2009
Tyhle vety bych chtela venovat lidem,kteri pro me v zivote silene mocznamenaji a ja na ne v zivote nezapomenu!!Vandička-neni mezi nami,aletenhle clovicek zustane navdy v mem srdci!!strasne moc mi chybi,ale nics tim nenadelam!!Uz se moc tesim na to,az budu s ni...Petruska-taktahle silena holka me nekdy fakt dokaze nasrat!!!ale jak rikam,jennekdy!!Nedokazu si predstavit zivot bez tohohle cloveka a ani si topredstavovat nechci!!dobre se sni kali!Nekdy je jeji rada pro me mocdulezita!!Nekdy ji ani moc neposloucham,co mi radi,ale postupem casu sivzdycky vzpomenu a zjistuji,ze na jejich radach vzdycky neco je!!!Mamespolu strasne moc zazitku a nektere,sou faktsilene!!!MTMR...Verunka-joooooj,tak tenhle clovek,ma v necem podobnyzivot jako ja (škola forever :)))))!Je to clovek,ktery ve mne zaplnujeprazdnotu,kterou v sobe mam!!Vzdycky me dokaze rozesmat a...poslednidobou sme spolu casteji kalili a chudacek Verunka musela snaset mujopilecky zpev!!:)) Jooo a dekuju za ten drzkopad do tech kraaasnecervenych kyticek!I LOVE KYTICKY!!!:)) Musim dodat,ze kdyz sem znicehonic odjela pryc s neznamymi lidmi,tak mi psala jako prvni,jestli sem vporadku a mela o me starost!DEKUJU!!!Rekli sme si,ze to s tou skolouzvladneme...Preju Ti,aby si ji dodelala,ale ja...ja uz predem vim,ze tonezvladnu...bohuzel...MTMR...Eliska-jooo,tak jeji smich se mi zazral azdo mozkove kury!!!Vesely clovicek,ktery nikdy nezkazi zadnousrandu!!Opet je to clovek se kterym se dobre kali!!drzim ti palce at tito vylde s gorilim mladetem!!,) Par lidi si myslelo,ze sme sestry,vidElisko?!My si ale nejsme vubec podobneee!!MTMR!!!Janko-Tohohle clovekastrasne,ale strasne moc miluju!!!!!!!!!Nevim,jak me mohlo napadnoutto,ze bych mu rekla,ze je konec!!Moc dobre vim,ze bych to NIKDYneudelala!!Tohle je cloek,se kterym kdyz sem,sem stastna a to byl mujsen!!Byt stastna!!Strasne moc si s nim rozumim a mame stejnemyslenky!!dokazu se s nim bavit uplne o vsem a z vaznych veci vzdyckyudelame uplnou komedii,takze se pak strasne moc smejeme a to jesuper!!Tenhle clovek,kdyz se zacne smat,tak mi rozzari cely mujden!!Kdyz sem s nim,tak to ani nejde byt smutna!!vzdycky me naladi dotak perfektni nalady,ze to snad ani neni mozne!!jo a nejlepsi je,kdyzpopijime!!On totiz chudacek moc nevydrzi,takze ja si potom muzuvyslechnout uplne vsechny blbosti,ktere rika v opilem stavu!!!:)))Srandaaaaaaaaa!!Nejvic se mi libi ta jeho Slovenstina!!No...on jeproste cely k sezrani a proto ja ho MILUJU!!!!LUBIMTA!!!!!!!!!...René-nooo,tak tohle je clovek,ktereho mam porad vhlave!!Je jako muj stin...porad me doprovazi,ale neni se mnou!!Tenhleclovek mi v par vecech moc ublizil,ale ja mu odpustila!!Mela sem ho mocrada a porad mam,ale jinym zpusobem nez predtim!!!Snazim se na nejnemyslet,ale i presto,ze na nej nemyslim,zdaji se mi o nem sny avsechny se porad opakuji!!Kdyby mu bylo nejhur,vzdycky mu pomuzu!!!Jakokomukoliv jinemu!!Chci,aby byl moc stastny!!MTMR...Žanetka-to je uplnestrestena holka,kterou mam moc rada!!v prosinci bude maminkou aobdivuju ji,ze to tak zvlada!!Je moc silna osoba...tohle ja semnedokazala...Nekdy me fakt vytaci,ale ja ji mam moc rada!!Nektere jejihlody stoji fakt za to!!Nejlepsi je,kdyz dela z komara velblouda!!tobych ji nekdy fakt zabila!!Pamatuju si na nese parby!!Noooomazec!!Hlavne kdyz sme balily chlapy!!!Chichi!!MTMR...Monička-nojooo,znam ji uz od detstvi a vzdycky byla malinko ujetaaa!!:)) Monca sestrasne rada ukazuje!!:) Je to fklidu holka a ja ji mam rada!!Terd s nibudu ve tride,takze doufam,ze si moc nepolezem na nervy!Hihi!!jo aMonco?Nevychvaluj se tolik tomu zrcadlu!!:)) MTMR...Frana-muj stresteny"bracha"!!Ikdyz mi obcas leze mrte na nervy,mam ho rada!!vcera mikoupil pernikove srdce s napisem:Jsi super zenska!!:))) Nooo,dekujuTi!!Nekdy se snim fakt dobree kali!!taky mam dobre vzpominky na hulenis nim!!chichi,mazeeeec!!MTMR...Anetka-Mrteeee babaaa!!§:) Je s ni velkasranda,to joooo!!Vetsinou si k ni chodim pro rady nebo kdyz potrebuju snecim pomoct,pomuze mi a toho ja si cenim!!Zaroven se chci jeste jednouomluvit za ty Hustopece!!Je mi to lito!!MTMR
Vložil: Spreyerka
¤
21.Červenec 2009
Občas..Vlastně dost často nic nejde.Nefunguje.Nechce klapat.Nebo ještěhůř se stane najednou něco nečekaněbolestného..Tragédie.Smutek.Samota.Kdy máš pocit,že není absolutněnikdo kdo by Tě chápal,protože pokud bys někomu řekl co cítíš a jak tobolí,musel by si myslet,že jsi blázen..Občas si to myslíš i Tysám...Ale není to pravda..
Někteří říkají,že tohle jsou jen slova,ale..slova mají neskutečnoumoc.Dokážou ubližovat,ale taky dokážou zachránit..Bývá nám zle-všem dojednoho.Asi jde o to nevzdat se a neskončit.To nesmíme..
Lidé mají v našem životě různé úlohy.S někým se smějem,jinému můžemeříct téměř vše,někoho milujeme..A pro někoho jsme takhle důležití imy,ačkoli to občas vypadá,že by po nás neštěkl ani pes.Není to pravda...
jen se snažit den za dnem a vydržet...A mít naději.Naději,že bude líp.Naději,že přijdou krásné a šťastné dny.Proč?
Protože ony přijdou!
Vložil: Spreyerka
¤
K čemu jsou člověku úspěchy ve škole, v práci, když během okamžikupřijde o to nejdražší co měl. K čemu to všechno je, když to nemůžetesdílet s tím, s kým byste chtěli. Mně to všechno přijde najednou kničemu.Tak co má ještě smysl?
Prožijete sice krátkou, ale nádhernou dobu plnou štěstí, až si říkáteže to ani není ve vašem případě možný. O to větší je teď ta bolest,která se zadírá čím dál hlouběji a ovládá celý moje tělo.
Připadám si jak ten strom, který napadne nějaká zákeřná nemoc. Postupněovládá celý strom, strom chřadne a chřadne až jednou uhyne..
Nechci dopadnout jak ten strom, snažím se bojovat, ale síla občas zrazuje…
Vložil: Spreyerka
¤
13.Červen 2009
Každý člověk potřebuje přítele. Všichni z vás, ať tvrdíte cokoliv, chcete mít někoho, komu se můžete svěřit. Někoho, komu budete moci důvěřovat a kdo bude naopak důvěřovat vám. Někoho, kdo vás vyslechne, pochopí a bude se snažit pomoct a rozveselit vás. Někoho, kdo vás bude chválit na veřejnosti a kárat mezi čtyřma očima. Někoho, kdo se k vám nikdy neotočí zády, když vám bude nejhůř. Někoho, kdo s vámi bude trávit svůj volný čas. Někoho, kdo se zeptá „Jak se máš?“ a počká i na odpověď. Někoho, kdo se s vámi bude radovat a kdo s vámi bude sdílet smutek. Někoho, kdo vaše dobré stránky pozorně přečtě a ty špatné jen rychle prolistuje. Někoho, kdo za vámi přijde, když vás všichni opustí. Někoho, kdo stojí na vaší straně, za vaším názorem, i když ví, že říkáte úplnou hloupost. Někoho, kdo se nebude nepřátelit s vašimi nepřáteli. Někoho, komu vy jste možná ublížili, ale on se vrátil, aby nikdo neublížil vám. Někoho, kdo bude poslouchat nejen to, co říkáte, ale i to, co neříkáte. Někoho, kdo bude na vaší straně v dobrém i ve zlém a nikdy se na vás nevykašle.
Takových lidí je málo, ale pokud někoho takového najdete, pokud najdete opravdového přítele, měli byste si ho vážit. Měli byste se rozmyslet, než něco řeknete, protože později by vás to mohlo mrzet. Měli byste se k němu chovat tak, jak se chová on k nám. Měli byste s ním jednat s úctou, porozuměním, ochotou a hlavně s vědomím, že ten člověk je schopný pro vás udělat první poslední a toho si málokdo z vás váží.
Takový člověk vám přiroste k srdci. Stane se součástí vašeho života. Důležitou součástí vašeho života. Berete ho jako součást vaší rodiny. Jako svého bratra. Je vám hodně podobný. Je jako vy sami. A proto, když někoho takového ztratíte, proto to tak bolí. Máte zvláštní pocit, po celém těle. Jako byste něco postrádali. Jako byste postrádali kus sami sebe. Když ztratíte opravdového přítele, je to jako by vám on sám vrazil kudlu do zad. Přestáváte vnímat okolní svět. Myslíte jen na toho „přítele“ a na to, že už nikdy nebude váš přítel. Chodíte smutně se skloněnou hlavou a přemýšlíte, co jste udělali špatně.
Nejhorší je, že mnohdy to ani není vaše vina. Občas stačí, když odjedete na dovolenou. Pak se vrátíte zpátky. Těšíte se, až uvidíte svého přítele. Jdete za ním. A vidíte ho s někým jiným. Ještě horší je, když zjistíte, že váš přítel je s vaším nepřítelem. Máte pocit, jako by se vám zhroutil svět. Jako by už nic nemělo smysl. Máte pocit, jako byste už nežili. Máte pocit, že jen přežíváte. Je to jako byste zemřeli.
Během vašeho života potkáte spoustu přátel a spoustu nepřátel. A bohužel se některé přátelství časem změní na nepřátelství. Protože, když vás zradí přítel, už zapomínáte na ty dobré vlastnosti. Už hledáte jen ty špatné.
Vložil: Spreyerka
¤
09.Červen 2009
Je mi strasne smutno...tak strasne moc,ze nemam chut mluvit,hybat se,delat neco...proste nic...
Vložil: Spreyerka
¤
28.Květen 2009
Sem rada,ze sem Te mohla poznat...od doby kdy te tak trochu znam,mi vnasis do zivota vice svetla a je mi lepe...Neznam Te osobne,ale to nevadi...neni jeste vsem dnum konec!!!Moc si Te vazim a dekuju,ze jsi!Nebudu psat pro koho to patri,on to pozna sam!!Mam te rada...!!!
Vložil: Spreyerka
¤
25.Květen 2009
Je mi strašně, zase jsem zklamala sama sebe, nemůžu si pomoci! Jsem zoufalá, nemám na to abych dodržela to, co si vytyčím...nedokážu se snažit, nemám žádnou motivaci, pevnou vůli... Vždycky mě ovládne jakási síla, nedokážu se ovládat a dělám věci, kterých potom lituju..teď tu sedím, brečim a zoufám si nad svým životem... Říkám si, že si příště dám pozor, že se budu snažit a dokážu ostatním a hlavně sama sobě, že se dokážu ovládat, musím to dokázat, ale když ono je to všechno tak strašně těžké :( Nevím co mám dělat, sama si nevystačím...ale pomoci se tak bojím...Vím že nejsem konkrétní, ale tolik bych potřebovala pomoct, vím to, ale nedokážu se nikomu svěřit, nedokážu bojovat, říkám si, že se polepším, ale nikdy se prostě neovládnu... Nejhorší je to když jsem sama.. Potřebovala bych být neustále pod dohledem, pořád s někým.. Vím to, nejsem hloupá nebo podobně ale proč když to vím tak společnost odmítám? Proč chci být sama a "ubližovat" si, dělat "špatné" věci? Rozum mi napovídá něco ale já si vždy najdu důvod proč to tak neudělat, proč zase a opět sama sebe zklamat a pak zoufat, umírat a truchlit.... Připadám si tolik sama...
Vložil: Spreyerka
¤
Sedá na mě prach.Jako na můj život.Jako každý den.Žiju životy jiných lidí,poslouchám příběhy o lásce,ztrátách a nálezech a sama nic necítím.Jen občas mě jako záblesk ovládne nepředstavitelně velká touha po dotuku.Po něčí ruce v mé.Po něčí blízkosti...Pak mám pocit,že nic důležitějšího není.Ale zase to přejde.Jako záchvat a já se vracím do reality.Osamělé,šedé,syrové reality.
Nic není jednoduché a každá radost a štěstí se mísí se smutkem,který ji časem musí zákonitě vystřídat.Proč to tak bývá? proč jsou obě tahle období tak časově nevyrovnaná? Nemůžeme se řídit citáty a životními moudry,protože je každý objevujeme sám...
Ale stokrát krásnější je,když nám při tom někdo dělá společnost...
Vložil: Spreyerka
¤
Hodně se toho změnilo. Pořád musím přemýšlet o tom, jetli jsem to já, kdo se změnil, nebo jsou to všichni ostatní. Mám pocit, že zbyla jen hrstka těch, kdo mi rozumí a ještě méně těch, kteří mi mohou pomoci z toho kruhu ven. Nechci, aby všechno bylo jako dřív. Chci, aby to bylo lepší! Navenek se snažím, ale možná málo... A nebo možná až příliš, kdo ví... Tam uvnitř je z věší části něco, co by to chtělo vzdát. Ač menší, přeci jen ta druhá část zatím odolává, ale jak dlouho? Jak dlouho to může vydržet? Vím, je spousta těch obětavých, co chtějí pomoci, ale jen někdo to opravdu dokáže. Zvlášní? Nemyslím, každý z nás má někoho takového. Někoho, kdo může změnit vše.
Proč, proč to nemůže být jako dřív?
Proč to nejde vrátit zpět?
Proč nemůžu to co dřív jsem měla mít?
Proč nemůžu vrátit zpátky svět?
Kolem mě je všude tma!
Jakoby tu nebyli ti co dřív!
Doufám! Snad se mi to jenom zdá!
Chci všechny ty lidi zpátky mít!
Vložil: Spreyerka
¤
23.Květen 2009
Jak mě asi ostatní vidí? Dovedu si to věrohodně představit. Pár zajímavějších lidí na mě kouká jako na světlé a zářící těleso, které se na této planetě jen záhadně objevilo a neví, jak letět zpět domu. Další malá skupina na mě kouká jako na tlumeně červenou osobu plnou hlouposti a komplexů, čekající, až pohár přeteče, … k tomu nemám co dodat, takto skupina lidí je příliš malá na to, abych se jimi zabývala. A pak je tu většina, která mne vidí jako tmavou postavu, ve které se občas zaleskne něco barevně veselého. Barevný úlomek sladké minulosti.
Co já ve skutečnosti jsem, netuším. Tyhle tři skupiny lidí mě každopádně začaly vidět stejně.
Průhledně.
Z barev zůstaly odstíny a z odstínů stíny. Koukají skrze mě, jako bych byla okno. Nebo nějaká vitrína. Nikoho už nejspíš po půl roce vůbec nenapadne čistá myšlenka o mně. Vše je mlhavé a vše se mísí dohromady. Není to teď můj názor, je to přesně tak, jak to vidím.
Když se omylem začnu bavit, málokdo mě poslouchá. Ať mluvím o čemkoli, pokud to není nějaká ultra promakaná pohotová hláška, jako bych nemluvila. Pokud nabízím pomoc, nikdy není přijata. Pokud potřebuji pomoc, není mi dána. Pokud mám nápad, není vyslyšen. Pokud se mi něčí názor líbí, není to bráno v potaz. Pokud se ptám, nedostane se mi žádné odpovědi. Pokud se postavím do cesty, líně se mi známí vyhnou, jen aby nerozbili sklo a neplatili za něj.
Dávám do toho trochu nadsázky, ovšem, že se nejedná vždy o všechny. Najdou se výjimky, i když málokdy. Výjimky obvykle ale bývají příliš slabé, aby se mnou drželi komunikaci, nebo jsou příliš zamilované, což je důvod, proč s nimi nemůžu udržet komunikaci já, jelikož láska je barva pro mě už nepředstavitelná. A když už se pokouším si takovou barvu získávat, smějí se mi do obličeje spokojení a sytě barevní hlupáci. Přes sklo pak není nějaký čas vidět a to asi vadí.
Když se po nějaké době sklo na vitríně zašpiní, je třeba ho očistit. Na chvíli moje průhlednost dostává barvy čistících prostředků, mám najednou hned několik barev i s malou pěnou kolem. Najednou je tu smích, vztek, radost, vděk, … Je to další výjimka, výjimka, která je nutná pro údržbu na nejnižším stupni funkčnosti. Jakmile se sklo vyčistí, vitrína (nebo teda okno, chcete-li) se leskne, vy můžete zase koukat skrz. Opakuje se to tak v pravidelných intervalech. Vlastně se jen čeká, až sklo někdo rozbije.
Očividně mě berete jako plastové sklo, protože jsou po mně házeny kameny a já pořád držím. Stojí mě to úsilí, ale držím. Občas se do mě i kopne, občas plivne, ale sklo se jen omyje a drží dál. Když už se tedy rozbiji a sesypu na zem, musím se sbírat sama a vy mi ještě šlapete po mých částech. A to je celý koloběh.
Jako vždy, krátce po tom, co vytvořím nějaké „dílo“ jsem najednou zajímavá a uznávaná. Krátce. Opravdu krátce. Mám kvůli své viditelnosti dělat průšvihy nebo pořád tahat z rukávů nějaké amatérské úvahy a povídky? Upřímně, raději bych asi, kdybyste mi dali barvu. Barvu, pod jakou jste mě znali a pod jakou jste ke mně chovali ty nejsilnější pocity, ať už to byla nenávist, soucit, láska nebo věrnost. Vše se zdá být lepší, než barva žádná.
Můžete si vybrat, jakou barvu chcete, můžete si představovat, co budete chtít, hlavně vy, co mě neznáte. Určovat city podle barev není tak špatný nápad, barev je přece hodně. Průhledná ale není barva. Je to něco bezbarvého, nevýrazného, nudného, běžného, …
Já si teď sama dávám barvu tmavou: občas do modra, občas do červena, někdy do fialova.
Když se rozbiji, mám barvu černou.
Vložil: Spreyerka
¤
millan.1950 (2x)
