Věřte nevěřte, od pondělí jsem oprávněna řídit motorová vozidla, jsem držitelem řidičského průkazu, prostě jsem to dala :D Pocit naprostého štěstí je jako lavina, je to skvělé, adrenalin se ukládá během těch dlouhých hodin a pak najednou bum :)) je to venku a člověk se cítí naprosto užasně. Nedokážu normálními slovy popsat ten nádhrný pocit uspokojení. Přesto pořád cítím jakýsi zvláštní tíživý kámen někde u mě, který mi říká že jsem uplně jiná, nepochopena okolím, jako tvoreček v zoo, který je všem na očích a jen se mu posmívají. Nicméně euforie způsobena tímto skvělým a nezapomenutelným zlomem stále přetrvává, proto si dovoluju být trošku naivní a věřit že i já si můžu ještě někde najít kousek svého štěstí a mít ho jen pro sebe.