Je těžké začínat příběh, který byl dávno napsán. Slunce poprvé vyslalo k Zemi své paprsky v dobách dávno minulých. Mnoho miliónů let muselo žhavé zářící těleso čekat na tvory, kteří by oslavovali krásu jeho zlatých paží. Avšak několikrát se stalo, že lidé naslouchajíc nebi, našli nový smysl svého života, zrodilo se jim nové Slunce, které se rozhodli uctívat.
V historii se třikrát na stejném místě, při stejně hořícím jitru i temném soumraku stalo něco zázračného. Zjevil se Bůh, jmenoval proroka a odkázal lidstvu nejsilnější cit všech dob. Víru.
V průběhu dějin se vyvinula tři monoteistická náboženství. Všem známé židovství, křesťanství a nejmladší islám. Všechny tři směry se shodují, že myšlenku víry v jednoho boha poprvé vyřknul Abrahám.
Abrahám se narodil okolo roku 2000 před naším letopočtem v mezopotamském městě Ur. Byl vyzván Bohem, aby opustil své rodné město a vydal se do Země zaslíbené.V biblické liturgii jsou důležité sliby Abrahámovi, které se týkaly dvou témat. Abrahámova zvláštního, vyvoleného potomka a krajiny, která byla Abrahámovi zaslíbena. Zemí zaslíbenou se Abrahámovi stala dnešní oblast Blízkého východu.
Častokrát jsem přemýšlela, proč všechna náboženství uctívající jednoho boha, našla svůj začátek právě na tomhle kousku půdy, kdesi na Arabském poloostrově, mezi pískem, žízní a krutostí slunečních paprsků.
Nikde jsem nenašla žádná vysvětlení. Je docela možné, že logické, objektivní řešení ani neexistuje. Možná se jedná pouze o dokonalou shodu náhod. Nebo se nám před očima už několik staletí pohupuje zázrak.
Přestože nepatřím k věřícím, líbí se mi představa předurčení, osudovosti a Božské existence. Je hezké věřit, že Abrahám opravdu našel svou Zemi zaslíbenou, odkázal ji svým potomkům a potomci jeho potomků objevili nové principy otcovy víry.
Díky tomu dnes můžeme obdivovat neuvěřitelné památky světových dějin na opravdu malém územním rozsahu. Mezi perly všech možných artefaktů bezesporu patří posvátné místo Jeruzalém.
Město kryjí hradby zhruba z 16. století a dělí se na čtyři celky. Každá část má své specifikum a není složité ho od sebe odlišit.
Jedná se očtvrť židovskou, křesťanskou, muslimskou a arménskou. Z židovských posvátností se zde nachází zeď jediného původního Chrámu, který byl postaven moudrým králem Šalamounem, Zeď nářků. Za střed Jeruzaléma se považuje chrámová hora. Je to menší vyvýšenina se skálou, kde měl údajně Abrahám obětovat Izáka. Podle muslimského světa se od této skály naposledy odrazil Mohamedův kůň při prorokově nanebevstoupení.
Není proto divu, že o pár kroků vedle už panuje muslimský svět. Řady menších mešit a majestátná Omarova mešita s pozlacenou kopulí okouzlí každého.
Skrz muslimskou část prochází ulička, kterou kráčel Ježíš Kristus ke Golgotě vstříc svému osudu.
Opět se všechna poutní místa střetávají téměř ve stejném bodě. Jedno území se stává posvátným pro všechny.
Každý cizí náboženskýzpůsob buď ti stejně svatý jako tvůj
Jean Paul
Přes mnohé podobnosti a společné prvky se v dnešní době o souznění monoteistických náboženstvích nedovídáme. Naopak. Pásmo Gazy a Palestinská oblast se už dlouhá léta i staletí zmítá v krizi válečných konfliktů. Křížové výpravy, světové války, obnovení Židovského státu. To jsou jen hlavní příčiny neshod a ozbrojených střetů.
Jak blízké a přesto vzdálené jsou si tři světy, které se každodenně střetávají a každý hájí svou pravdu.
Při zrodu jednotlivých náboženství mohli věřící obdivovat vycházející slunce, které patřilo jen jim. Křesťanství, judaismus i islám mají svá slunce, své hvězdy i své vlastní světy.
Bylo by překrásné v budoucnu sledovat, jak se tyhle světy ohleduplně ohlíží jeden na druhého a společně se dívají ke svému Bohu, který žehná svým ovečkám a rozdává milosrdenství. A to vše pod jediným a stále vycházejícím Sluncem.
