Opět se mé rozvrkočené já rozhodlo svěřit nezkrotné myšlenky bohapusté části v nekonečném prostoru internetu..Zima v plném proudu avšak v odlesku podzimního světla nastavuje svou vlídnou jarní tvář všem, kteří po ní touží. Všem nespokojeným pozemšťanům posílá své dunící orkány a neustále nám ukazuje svou sílu. Není tohle poněkud zvláštní? V dnešní době, kdy si lidé myslí, že dokáží ovládat veškeré přírodní živly, neustále dostávají důkazy o opaku všeho v co věří. Člověk je pouze malou součástí a příroda určuje data. Tak si to představuju ve svých chvílích nadpozemna. Nezažili jste nikdy tyhle pocity? Potřebu někam patřit, vědět co jsem zač, nutně vědět co znamená nekonečno. Jsou to dny vyčerpání ducha, který svou absencí vážně ohrožuje tělo. Proto snad lidé přestali přemýšlet o otázkách, které tu jsou již od počátku světa? Možná..... Miluju sny. Taky máte rádi sny? Jsou jen vaše, ve vaší hlavě, ve vaší mysli. Nikdo se o nich nedoví, můžete si s nimi hrát a upravovat je a nikdo nepozná, že jste právě provedli menší korekci. Vlastně si můžete na chvíli zahrát na Boha, vytvářet nové a nové proudy něčeho nového. Tohle je ten nadnášející pocit.