Pohled, úžas, úsměv, radost, údiv.. uvědomění, zklamání, hořkost... zlomek lidského bytí dokáže neuvěřitelné věci.. Vzpomínky létají ze strany na stanu, narážejí do sebe a střetávají se, nabírají směr a váhu. Uvědomění dozrává do svého skonu... proč...Není to na Tobě, nikdy nic nebylo.. obláček dýmu omámil naše duše, pomíjivé vytvořil, pomíjivé skončilo... pro Tebe.. Časoprostor pohupuje svými provázky a směje se nad sklenkou whisky. Ach.. proč se schovávaš za stěnou lži a předsudků, vyjdi ze stínu a ukaž pravou odvážnou líc své duše..Ono bojácně postává za zdí a roní slané perličky na polštář. Ono nezná, protože poznalo. Bojí se, protože odvaha přináši rány. Vše se dá zapomenout, vysypat nad hřebeny hor a naposledy okem zavadit. Nic se však nedá vyrvat z živého, bijícího pokladu. Poznání zbytečnosti surově trhá vše, co zapomenuto chtělo býti. Náznak, zájem, košile... koloběh začíná, slzy, paměti, proklínání..