"Promítání dnů do nocí - lidí do lidí."

Dnes se mi zdál opět zajímavý sen či dokonce dva sny. K mému štěstí jsem si uvědomil, jak několik týdnů staré skutečnosti mohou dost velkým způsobem zacloumat celou dějovou linií noci.

Začalo to tím, že jsme si s brátrem koupili v jednom obchodě (zřejmě ve zverimexu) krabičku, zcela neškodnou, malých zelených broučků, které jsem před několika týdny viděl v Olomoucké ZOO, kde jsem byl (nejen já) na výletu. Krabička byla plná broučků, opravdu hezký pohled a už si ani nevzpomínám, z jakého důvodu jsme koupi učinili. Jak jsme se posléze oba dověděli, důvod takového množství malých tvorů byl šokem pro nás oba. Z krabičky, která měla rozměry cca 20x30 centimetrů se vyrojil had zcela stejných struktur a barev, jako byli malí nově zakoupení kamarádi. Ačkoli nám to celou dobu vrtalo hlavou, had tyto třpytivě se zelenající broučky sám rodil. Až k neuvěření.
Ze strachu z hadů, který jsme po celý sen měli, jsme jej celkem nešikovně nechali vypustit do prostoru, ve kterém jsme bydlel. Až po nějaké době zasnění jsem zjistil, že je to přesná replika našeho pravého bytu a my se nacházeli nejprve v našem pokoji a posléze v obýváku. 
Nechali jsme ho se plazit k nám a my už v hlavě koumali nad plánem, jak jej chytit, aniž by nám jakkoliv ublížil, jelikož strach z případného kousnutí byl stejný jako v reále a já se opravdu upřímně bál. Oslnivá krása těla, barvy a šupin mě naplňovala ohromením, nicméně v hlavě jsem přišel na to, že bychom na něj hodili deku a pomocí násady od smetáku a lavoru na nohy jej nějakým neškodným a méně nebezpečným způsobem chytili. Co jsem vymyslel, jsem také učinil. Vzal jsem svému hafanovi, který v tu dobu nebylo možné nalézt, jeho deku, kterou jsem urychleně na hada hodil a ačkoli je tento čin v reálném životě zcela bez jakéhokoliv úspěchu, had zůstal pod přikrývkou, čímž jsme docílili prvotního plánu. 
Had měl na délku něco přes metr, byl jistě rozčarován novým prostředím a tedy i dosti agresivní. Když jsme jej jakžtakt měli zmateného, vzal jsem první sklenici, kterou jsem uviděl a přemýstil jej, abych ho měl na očích a věděl, jaké nebezpečí hrozí. Sklenici jsem následně zadělal pořádnou vrstvou kapesníků a jelikož jsem po ruce neměl gumičku, kterou bych hrdlo s kapesníkem obtočil, držel jsem celou dobu, než se najde další plán (snad i konečný) v ruce. Pocit to vážně nebyl radostný. U prstů, které v křečích drželi sklenici, ve které se ukrývalo zlo a rodiště strachu, mi vyskakovaly nemalé dva zuby plné jedu, které se v zápasu ještě většího zmatení a rozčílení pokoušely několikanásobnou slupku kapesníku protrhnout, dostat se ven.
Tyto činnosti jsme uskutečňovali dohromady třikrát, protože pokaždé jsme objevili větší skleněnou nádobu, do které jsme hada uzavřeli. Samozřejmě tak, aby se had neudusil, protože, i když jsme měli veliký strach, stále jsme jej vnímali jako živého tvora.
Konečným výsledkem byly dvě velké dvaceti až třicetilitrové skleněné nádoby na okurky, které jsme v poslední krajní chvíli, kdy se had opravdu už hodně nekontrolovaně dral napovrch ke mě, našli ve sklepě. Propojili jsme je menším válcovitým koridorem, naplnili hadovitou "stvůrou" nahánějící strach, zadělali pevně, tak, aby už bylo od celé záležitosti pokoj. 
Společně s hadem jsme přesunuli do dvou navzájem propojených nádob i malé brouky, čímž jsme do jisté míry agresivitu způsobenou šokem utloukli na přijatelné chování. Strach jsme zahnali a had byl v bezpečném prostoru, kde nikomu nemůže nic způsobit. Pocit, který jsem při držení sklenice, která při větších nárazech ostrých zubů odumírala, pocítil byl opravdu neskutečný. Malé zuby jako velká hrozba se přibližovaly a oddalovaly a při každém protrhnutí jsem v rukou cítil pnutí a mravenčení. Upřeně jsem koukal a doufal, že se nic nestane.

Had s brouky a zápasení se sklenicemi byla jedna část snu. Had byl zřejmě asociací nedávnému příběhu, který mi chlap vyprávěl. Spal a jeho noční můrou byl právě had, který jej kousal do nohy. 
Druhá část byla ovšem už více propracovaná. Zde se had odložil do koutu a začalo "další" dějství.

S větším a malým bráchou jsme si koupili další zvířátka vhodná do bytu. Rodiče nebyli doma, a proto času na koupi, ukrytí bylo dost. Dalším z řady a první v této časti byl pavouk. Zajímavou skutečností byl fakt, že ten byl také identicky zbarvený, jako had, se kterým jsme před chvílí zápasili. Toho jsme však dostali už v akváriu, velkého něco přes dlaň dospělého muže, takže velkého a děsivého. Dali jsme ho do rohu místnosti. Netuším jaké, jelikož jsme obrysy nezaregistroval, v prostoru byla tma - jak děsivé. Pavouk ve tmězářil jako fosforeskující věc, nicméně nikoli na bázi nasvětlení. Svítil stále a pavučina, kterou si tkal svítila také. Netkal si klasické sítě v rozích, ale jakoby sítě na psaní, do kterých si člověk mohl lehnout. Ačkoli jsme jej položili s uzavřeným akváriem do místnosti, při další návštěvě jsme se zhrozili z pohledu několika sítí, které zářili ve tmě nazelenalým světlem. Byly utkány ve stylu zmíněných houpacích sítí pro člověka vždy zachycené na dvou protichůdných zdí, uprostřed samozřejmě on, dokonce větší, než-li prvně.
Do rodiny nám přišli i dva noví psi. Ben, které máme už od nepaměti si ale s jedním z nich vůbec nerozuměl, nebo spíše on si nerozuměl s Benem. První jsme si obstarali většího hnědočerného psa blížícího se retrívrovi, labradorovi a jezevčíkovi dohromady. Ten po krátkém čase zjistil, že nebudu nadšený, když bude napadat mého Bena, tudíž se choval slušně, bez agresivních výpadů. Jako druhá přišla fenka zlatavo světle hnědé barvy, stejně velká jako Ben a řekl bych, že i stejného plemena, nicméně jsem si jistý vůbec nebyl. To však není důležité, měli jsme dva psi navíc, jednoho pavouka a hada ve sklenici. Hotový zvěřinec a stále se neblížila doba, kdy by se rodiče vraceli domů.
Při příchodu do pokoje vidím, jak se všichni tři psi hašteří, což by nevadilo, kdyby zlatavá fenka Bena nezačla napadat, a proto jsem v plné odhodlanosti začal vysvětlovat všem, jak se skutečnosti mají. Nikdo nebude nikoho kousat, všichni budou žít pospolu. Menších útoků bylo i posléze několik, nikoli však životu nebezpečných.
Zvířat bylo zřejmě dost a spolu s bratry jsme si pořídili nebo spíše přijali jsme za své i dva nové sourozence. Jednoho kluka, o něco mladšího než-li jsme byli já s větším tráchou a jednu holku, která byla ve věku našeho nejmladšího bratra.
Aniž bychom to čekali, sen se mi zcela obrátil ve chvíli, kdy jsme si uvědomili důmyslný plán nově přichozích sourozenců, zlatavé fenky a svítícího pavouka. Ti společně s dalšími stejně svítícími pavouky v domě (nikoli v bytě) zajali našeho nejmenšího bratra, kterého, jak jsem viděl z okna, uvázali doprostřed houpací pavoučí sítě a hlídali ho.
Sen se začal následně rychle chýlit ke konci, avšak konce se nedobral. Další scénou jsme se objevili na menším nástupišti, které jsem neidentifikoval. Přijel menší vlak, starší parní, a jakmile zastavil, naskytl se mi hrůzný pohled na bratrovo tělo obalené v lepkavé pavučině volně se povalující na vagonu vlaku, na kterém byly seřazeny do řad lavice s židlemi (stejně jako ve školních učebnách). Tělo se při zastavení zcela bez života svalilo z jedné lavice na zem. Nebyl jsem zděšen jen já, ale i skupinka asiatů, která na konci tohoto vagónu seděla a povídala si. Opravdu zrůdné, nezbývalo nic jiného, než jej zachránit.
Už se stmívalo a byl opravdu večer. Hada jsme chytali brzo ráno, kdy slunce vycházello a naši dorazili domů pozdě večer, kdy slunce zapadalo a dávalo nám dobrou noc. Pohled na mé rodiče nebyl nijak pozitivní. Vraceli se ve dvou skupinách po čtyřech, vždy se štamprlí pálenky v jedné ruce, zarudlými a ospanými výrazy ve tvářích. Nebyly schopni ani porozumět problémům, které jsem ve vypětí všech pocitů a dojmů líčil. Byli opilí, všichni do jednoho.

Asociace pavouků byla si dovoluju hádat z podchodu, který nedaleko domu máme, když kráčíme do nákupního centra. Malí pavouci velikosti pětiny dlaně malého dítěte se totiž sbíhají k zářivkám, u kterých chytají můry a jinou noční havěť, která je svitem světla omámená, a proto lehce bezmyšlenkovitě vpadnou přímo do pavoučí náruče. Není tam jeden, ani dva, nýbrž u pěti světel bych tipnul kolem třiceti jedinců všech různých velikostí.

Toto byl opravdu povedený sen, dokonce až s filmovým vyobrazením. Jak je známo, při probuzení se detaily a většina scén zcela nenávratně ztratí, proto jsou některé střihy mezi scénami někdy i nelogické, ale bohužel je tomu tak. Byla to zajímavá zkušenost a i přes obdiv krásy hada a pavouka jsem se opravdu bál a pud sebezáchovy nebyl snad nikdy větší.