"Vezmeme kytku. Zlámeme jí nohy. Kdo ucítí bolest, může se zalít."

Už se nám to blíží do konce. Cílová páska je nastražena, aby jako důkaz při protnutí zviditelnila okamžik poslední etapy samotného konce. Dnešní den není opět ničím zvláštním. Vstal jsem kolem 11:30 hodin za doprovodu nevěřícně slyšitelného klidu. Trocha ρřevalování a přemýšlení nad tím, zda svou ranní aktivitu přeměnit v hyperpohyb, nebo, jako obvykle, se v poklidu vyplést ze spárů ukrutných peřin. Pokoukávám zpoza dveří,zdali je prostor před a hlavně uvnitř koupelny volný a neohroženě se vrhám vpřed vodní lázni. Za hodinu přijede Jerry, nechceš z náma jet na Oxford street, ptá se mě Monika. Trochu popřemýšlím, protože poslední návštěva byla včera, tak jestli to už není zbytečné a po bleskově krátké úvaze svým souhlasem stvrzuji, že se akce zúčastním. Není nad den s programem.Trasa od nás z Brent Cross na Oxford street je sice dlouhá, ale člověk se nikdy nenudí. Už jenom proto, že každou chvilku někde zpravují cestu, bourají barák nebo je jednoduše traffic (zácpa, kolize v dopravě).Po příjezdu na místo se všichni rozutíkali za svým, neboť kdybychom chodili pospolu, moc bychom toho nestihli a taky, což je ještě důležitější, na některé by se možná ani nedostalo. Já si zašel nejprve na Denmark street, což je na Oxford street vyhlášená a známá hudební ulice,kde, alespoň podle některých, si každý něco najde. Jak už to tak bývá, tak samozřejmě, krom malé dětské harmoničky za £ 29,99, jsem nic, co potřebuji, nenašel. No co nadělám. Snad budu mít v jiných obchodech více štěstí. A jak jsem řekl, tak se také stalo. V obchodě s hudbou, hracímy konzolemy a jinou zábavní technikou jsem si koupil, mimo dlouho plánovaných "malých" sluchátek, konečně očekáváné CD, na kterém hraje jedna německá akordeonistka (bajanistka) skladby, většinou moderního, soudobého stylu. Jak málo stačí někomu ke štěstí.
Jelikož je dnes úterý (den za dobrou snídani), jako i minulý týden, i tento mám v plánu se zúčastnit varhanního koncertu pořádaného ve světoznáme Westminster Abbey. Monumentálně inspirující koncert (akce), kterou jistě každý varhaník dostatečně ocení a hlavně, pokud je v jejím dosahu, si nenechá upláchnout. Po odkoupení vstupenky, došourání do samotných prostor Abbey a usednutí jsem si vyslechnul velkolepé umění v podání jednoho z uznávaných hudebníků tohoto oboru. Koncert byl opravdu jedna velká bomba. Při odchodu mě stačil stihnout menší déšť a vytrvalý vítr a mé různobarevné kalhoty, žabky a krátké tričko ani v nejmenším nenaznačoval yýhodnost do zrovna aktuálního počasí, proto udivené pohledy lidí, kteří stáli na autobusové zastávce a společně se mnou čekali na svůj spoj, byli zcela namístě. Jeden ze spolučekatelů se mě zeptal jakým autobusem jedu a, že je zima, což mi na optimismu moc nepřidalo, jelikož mi to autobus na písknutí nepřivolá. Když jsem doputoval rychlým krokem domů,kam mě nehnala zima, která mě po čas chodu obklopovala, ale potřeba se urychleně dostat na záchod. Zbytek dne tradičně na bázi uvolňování celého těla a noření se do režimu odpočinku a následně do pozice spánku, i když v našem domě se aktivita pronáší někdy až do brzkých ranních hodin (když je pátek nebo víkend). Ulehám s odškrtnutým dalším dnem v jiné krajině. Už zanedlouho opět poputujeme do starých kolejí. Zdaru pocitu a skutečnosti nově nabytého smyslu a vědění o stále lepší a lepší šanci pro každého, kdo jí příjme.