Ráno trochu ospalé, však co jiného byčlověka mělo potkat, než pocit nekonečné ranní chvíle, která startuje další denmého už tak atraktivního žití a přebývání na něčem tak vesmírně malém, jako jeprávě naše planeta (možná planetka) Země.
Ranní dobrodružství (podniknuto kolemodpoledních hodin) člověka pořádně probere a koho ne, ten ať raději vstávájindy.
S Monikou jsme se rozhodli (tedy po pravděrozhodla Monika), že zajedeme na Camden Town, abychom si zjistili víceinformací o práci "Street cleanera". Avšak co se zdálo zprvu lehké sev několika etapách řítilo do společenské katastrofy a nedobrého postavení našícizinecké pověsti. Po jednom fascinujícím rozhovoru, ze kterého jsme obarozuměli sotva každé druhé slovo bez jakékoli vice hodnotného smyslu(souvislosti), trajdání do Job agentury a opět zpět do centra dění za každýmdruhým slovem, jsme zanechali během co nejvíce možné krátké chvíle vší snahy anávratili se pomocí nejrychlejšího městského dopravního prostředku (metra)domů. Den proto skončil nevídaným "fiaskem", ale jelikož jsmepočítali s variantou negativního smyslu, ješte v noci, chtě za téměř každoucenu práci (ono jak se říká - bez práce nejsou koláče, v našem případě peníze,které jsou v našich letech dosti potřeba, i když se zdám být skromný), zavolalijsme na nám dané číslo, na kterém jsme si na neděli domluvili obsluhu naindické svatbě. Práce zajištěna, cosi pár zlaťáků si vyděláme a taky nabidemenové zkušenosti.
Ve vším slušném vyčerpání se ulehá doskromně zařízeného pokoje. Den utekl a nám nezbylo nic, než zavřené oči. Avšaklépe ulehat s vědomím, že ten, kdo utekl, se zase vrátí. Odplouvám...