"Nejlepším časem je vždy bezesporu čas prvního seznamování, jelikož se člověk těší z každého nového překvapení. Přemýšlím, že je možná právě správně, že se nám ztratily cesty, protože do budoucna budeme mít snad zase někdy čas se "prvně" seznámit."

Den začíná vždy přesně stanoveným bodem. Otevřením očí se dobrovolně vzdáváme nevědomí o aktuálním reálném světě a také se vzdáváme světa námi příjemného - našim představám. Do jisté míry nemilé, a proto mnoho lidí z lidí často ještě několik dlouhým minut či hodin nedopouští, aby jim světelný svit nového dne odebral tak příjemnou dobu, jako právě vědomé či nevědomé snění. 
Nejen, že nám nastaly časy veselosti, jak také zpíváme ve "Vánoční" od Luboše Fišera, ale také nastaly časy náhlé (očekávané) zimy, která pro začátek některým souživníkům zaklapla pusy. Do módy rázem vpadlo zimní oblečení, obuv a také jistá omezení konverzace na nutná zdělení. Mráz dokáže každého zahnat do kouta a tam ho doslova bičovat k posledními silami vytlačovaným slzám. Pokud nemá člověk na sobě alespoň několikatery vrstvy prádla, je za mrazu nelibě paralizován.
Dnešní den je opět dnem sbírání zkušeností, a proto můj výjezd k žákovi nebyl ničím novým. Snad jen krajina se změnila dosti k nepoznání. Obzvláště, když si vzpomenu, že minulý týden lemovaly silnice šedé chodníky, suchá tráva a lidi tvářící se doopravdy jinak, než právě dnes. Jak dokáže letmý mrazík některým osobám pokřivit obličej, to by člověk ani za hrůzného mučení nevymyslel. 
Autobusem jsem dorazil na místo vzniku činu. Celkem dosti nenápadně jsem se vkradl na cestičku vedoucí k místu setkání. Šmatlám si to stále rovně, protože s vědomím, že se dokážu ztratit při otočení o třistašedesát stupňů, se upřímně nedá bojovat.
Hodina před Štědrým dnem je spíše čas diskuze, relaxace a klidu, proto jsem toho využil. Po nějaké té chvilce jsme všeho zanechali. Noc už dočista nabrala jiných barev a po vlastním pátém zívnutí jsem se už neodvažoval ani přemýšlet, co bude dál. Nashledanou všem, krásné svátky vánoční, znělo chodbou jistě ještě dlouho po odjezdu pana učitele. 
Nazpátek jsem požádal o odvoz, jelikož jsem si nedovedl cestu rovnou uličkou s nástrojem v kufru představit. Velkou roli hrál samozřejmě za dveřmi číhající mráz, který už odedávna ví, že mé prsty snadno a rychle zmrznou a to, i když mám dvoje rukavice. 
Dobelhávám k ochrannému krytu, který teplem nedopustí, aby mě zrádný zimní hajzlík víckrát pronásledoval. Čeho je moc, toho je příliš. Vše s mírou. Dnešního lechtivého mrazíku bylo dost.
Možná zarážející, ale jakmile přemýšlím nad skutečností, že někdy prostě sedím, dívám se na ciferník hodin, které v čele našeho pokoje narušují nevinnost červeno-oranžové tapety, jak jedinečně se sekundová ručička otáčí, kolem své osy, nemohu dělat více, než-li se začít smát. Zdařilý vtip, když si někdy člověk zkouší představit, jak se v danou chvíli tváří. Civět do blba jako vyoraná myš je dokonalým důkazem, že i muži mají své dny.
Při svitu lampy poslouchám W. A. Mozarta, ke kterému stále nechovám sympatie. Přesněji "Laudate dominum", skladbu, za pomoci které jsme včerejšímu večeru dodali další rozměr rozkoše a klidu. Zdali se nám vydařila anebo se naše úsilí ztěží vyrovnalo cvičeným opicím, o tom snad jindy. Důležitější je však pocit, který v sobě chovám. Dojem, který ve mě atmosféra téměř zaplněného přítmí sálu zanechala. Být součásti sboru je pro mě osobně velmi vzrušující věc. Zpívat v takovém uskupení je pak tedy vrchol všeho vzrušení. Pocit rozeznívajících se tónů smyčců, které pozvolna doprovází zvonivý hlas ženského sopránu je jakýmsi předkrmem všeho napětí, které se ve vzduchu snášelo na každého v jeho dosahu. Pak chvíle strpení a nástup všebarevných hrdel, které za doprovodu strun přebírají roli hlavního zpěvného ruchu. 
Až by ukápnout slza chtěla, jak slastný pocit, který mi nikdo nemůže vzít a o kterém neví prakticky nikdo. 
Jsme umělci a náš svět je troufám si říci krapet pestřejší. Při pohledu na naše schránky opatrující naše duše se člověku naskytne hned jiný "svět". Pro některé úžasný avšak nedoktnutelný a pro některé neuvěřitelný, tudíž nepochopitelný a tedy i divný. 
Uvadám tam, kde se sny stávají skutečností a kde je skutečnost úsměvným snem - usínám... spím.