"Neztrácím optimismus a úsměv mého muže."

Nastalých pět dní volna včetně státního svátku by se zdálo až dobrým nápadem k dopracování všeho, co prozatím člověk nestačil dokončit. Představa a její možnosti se krátí však hned k prvnímu zamhouření očí. Upřímně si řekněme, kdo si kdy ve volné chvíli vzpomene na školu, úkoly, povinnosti doma, stále nekonečné papírování či nápady, které nám zkřížily cestu v okamžiku, kdy nám ve většině případů bylo všechno jedno.
Dnešním ránem začal třetí den prázdnin, které dle všeho ve škole a v práci mám. Příjemná potěcha ducha i těla. Při pohledu z okna se mi poslední dobou častokrát rozzáří úsměv, jelikož barvitost a široké spektrum variací podzimu mě vždy natolik uchvátí a okouzlí, že se snad i díky tomuto rád probouzím.
Dopoledne bylo hektické, ale i přes všechny nesnáze a rozpaky nakonec porodilo zdravé a opět příjmně strávené odpoledne ve společnosti mého opičáka, se kterým jsme se pro dnes vydali navštívit a shlédnout vodní nádrž Šanci. Ač nebylo toho moc k vidění, vynahradili jsme si to do jisté míry romantickými chvilkami a bujarou debatou se špetkou humoru. Naše kroky od veledíla velké vody vedly do kopců směřujících k Lysé hoře. Kolikrát jsme se domlouvali, že ji zdoláme a je tomu už téměř tři měsíce a stále je na seznamu prozatím nenavštívených míst. Klikatou a dosti strmou cestou, po které jezdila auta, jak na vysokorychlostní silnici za našim domem, jsme i přes občasné záchvaty bolavých nohou dotrajdali k všem známému hotelu Sepetná, ve kterém jsme se uvelebili k odpočinku a poněvač byla pozdní doba oběda, naše mysl byla pevně rozhodnuta, co následuje.
Objednávání jídel a nápojů je pro některé hračka. S přesnou představou o jídle a celkově všeho se lépe pracuje. Samozřejmě já přečetl jídelní a nápojový lístek třikrát a dokonce i pozpátku a jak jsem posléze zjistil, tato taktika nemá pro zlepšení rozhodování žádný přínos. Když už mi bylo dost trapné, že pana číšníkovi stále říkám, že bych rád minutku počkal, vrhnul jsem se na první na první pohled přijatelné jídlo. Výsledek byl uspokojivý. Těstoviny s kousky kuřecího masa a šunkovými nudličkami, vše zapečené se sýrovou omáčkou. Na první pohled se pokrm jevil malý, nicméně těžko to přiznat, ale než-li já zdolal porci jídla, porce jídla zdolala mě. Plyne z toho jisté ponaučení. Nedávat si jídlo, které má téměř půl kila gramáže, nevypít před konzumací téměř půl litru čehokoli a nebrat si těstoviny, které člověk zasytí, aniž by mnohdy samy chtěly. Břicha jsme měli zásadně plná.
Žádné povalování, trávení a odpolední siesta však nebyla možna, a proto vyklouznutím ze střediska započali jsme cestu už zcela směřující k navrácení a ukončení příjemě stráveného odpoledne.
Cestou ruku v ruce, na očích nesčetně mnoha lidí, kteří si tohoto úkazu volně pobíhajícího v přírodě všimli, s úsměvem na tváří a humorem v ústech, to vše bylo důkazem smysluplného dne, který mě samotného velmi potěšil a pozvedl mou náladu do výšin, nadevšechny starosti.
Po rozloučení a "opuštění" mého manžela jsem zahájil akci "náprava". Po příchodu domů usedám k nástroji, abych alespoň částečně dohnal skluz, který jsem si natropil. Odbitím sedmé hodiny večerní sedím za hracím stolem varhan mého oblíbeného malého barokního kostelíku a s chutí, zápalem ťukám do klapek za sebou řazných skladby, které budu posléze muset předvést na klavír nemálu znuděných obličejů a polohluchých uší.
Na monitoru mi svítí prakticky půlnoc, ale tóny zvonů věží tu ne a ne doznít. Krátce se pousměji a nechám se štěstím jakoby mrazíkem pošimrat na zádech.
Oslnivé nepřekonatelné oddáme-li se potěchy ze zítřků.