Zrozen. Žije? Umře.
04.Srpen 2008,16:07
"Na nevyřknutou otázku nelze odpovědět. Kdyby tomu tak bylo, kdo ví kolik lidí by dnes ještě bylo v našich řadách."
Člověk každým dnem usíná s představou, žedobu, kterou prožil, prožil normálně, dle standardů, které v sobě uchovavá.Večer ulehám s klukem, abychom spánkem nabili energii a byli tak připraveni nanástrahy, které si na nás brousí zuby a má hlava nenechavá, místo, aby zaplarežim poklidného dřímání, začala z nenadání přemýšlet o mé samotné existenci aco hůř, jejím vlivu na okolí (a to jakékoliv). Po vypnutí filmu a konečnémrozhodnutí, že den už definitivně skončil, jsem zakryt tenkou modrou dekou vypustilz úst nevelké množství otazek, jejíchž odpovědi mi opravdu k radosti dvakrátnedodaly. Na otázku, zdali jsem hezký kluk, mi bylo odpovězeno "ano".Ptal jsem se, jelikož často narážím na ovace opačného významu. Ne, že by mi natom tak záleželo, ale ma-li člověk otázku, je pochopitelné, že se budedožadovat nějakého, snad i názoru. Druhou otázkou jsem zjišťoval výšku svéhohlasu, pravdou je, že při jakémkoli shlédnutí videa se moje uši až nevěřícnětyčí, jelikož já sám svůj hlas ani v nejmenším nepozavám. Mám ho opravduvysoký. To tak strašná zpráva není, protože jsem vždy prahnul po sytém vyššímvokálu. Avšak třetí otázka mi zatměla mozek definitvně. Jsem zženštilý? Ahodně? Že já blbec se vůbec ptal. Ano, hodně. Tohle mi řekl můj kluk. Celou tudobu si říkám, že se tak chovat nebudu, a když se jednou zeptám, tak se dozvímprávě to, co celou dobu "odsuzuju". Dnes už mi asi nic jinéhonezbývá, než přemýšlet, kde se stala chyba. Ulehám, usínám s přáním a vidinoulepšího zítřka. Napsal jsem tu samou otázku Maňasovi. Uvidím, jestli mědoopravdy svět tak hnusně klame.
