"Lucka a Martin, s. r. o. - vylepšují vzhled aut, jako jediní na trhu, netradičními nástroji. Doporučujeme"

Dneska se právem pořádně vyspím. Škola mi totiž začíná až v 10:00 hodin (protože mají baby ze třídy tělocvik a my chlapi máme volno, protože máme tělocvik až v pátek, kdy zase baby mají na 10:00 hodin), tak využíju všech prostředků, abych si vychutnal příjemné lenošení v posteli. Dneska je to opravdu vyjmečný den, jelikož mě tatka, jak to jindy tradičně dělá, nevzdbudil. On se vždycky podívá na můj rozvrh hodin, který mám vyvěšený na ledničce, přečte si svých 7:00, které tam ale vůbec nejsou napsané (je tam napsané 9:00 a to ještě dosti velkými číslicemi) a celý radostný, že dostane uznání, za včasné probuzení svého syna do školy, utíká do pokoje, kde po otevření dveří a vyřčení pár slov (většinou ve smylu, hej mladej je sedm hodin, jedem jedem, vstávat do školy) obdrží řev, který ho natolik vždy překvapí, že dveře zavře a jde si po svých. Pak, když se konečně probudím a dokodrcám se z koupelny do kuchyně, se omlouvá, že si opětovně (jak tomu bohužel každý týden v úterý bývá) nevšiml a začne točit o tom, že si to snad někdy zapamatuje.
Nedá se svítit, faram do školy. Kamarádka Martina stále chybí, je prý nemocná a má trochu zhoršenou obranyschopnost, tak doufám i s ostatními, že se rychle uzdraví. Dneska se chci zeptat učitelky, která se měla podívat na můj organizační a finanční plán, který je část obhajob podnikatelského plánu u maturity, jestli už se dívala, pročítala si to a tak podobně. Když ji konečně zastihnu, i když skoro se mi to nepovedlo, na otázku, zdali se už dívala, dostávám odpověď, že ano a že mi k tomu nemá co říct. Plný prvnotního blaha a myšlenky, že mám vše dobře a že je to až tak super zpracované, že nepotřebuji komentář, se usmívám. Bohužel moje představa byla marná. Následoval dovětěk. Nemám slov, protože je to uplně k ničemu, začala. Jak k ničemu, proč? Kde a co přesně? Finanční plán, protože mi nemůžete předložit k obhajobě dva roky ve ztrátě, takhle vás nepustím k maturitní zkoušce. Ty vajo, mě by i mory brali, jak jsem v tu chvíli měl sto chutí zpřelámat ji krček. To mi nemohla říct, že musím dodělat ještě další roky, abych to měl v pohodě? Kdybych se jí zeptal až později, tak jsem v háji a to totálně i s manuálem. Zvoní, a protože máme další hodinu, tak se s učitelkou nevybavuju. S rozvařenou vodou v mozkovně odcházím do třídy si sednout. Je samozřejmé, že jsme ji s kamarádkou (Luckou, protože i ona měla nějaký ten rok ve ztrátě, tak se chtěla logicky dozvědět taky pár chytrých rad, které by ji pomohly) šli hledat, aby nám dala více konkrétnějších instrukcí, jak docílit toho, abychom neměli u maturity a celkově s podnikatelských plán (respektive s finanční stránkou) problémy. Bohužel, po několika pátracích akcích, i když je naše škola malá, jsme ji nenašli. Napadla nás myšlenka, že bychom ji zdokonalili vzhled auta a krásnými svazky klíčů, které oba bez pochyby máme, ji uštědřili menší změnu vizáže. Ne! Budeme slušní, přeci nám to za to nestojí, ještě by pak mohli být nějaké problémy.
V úterý mám tradičně hudebku. Hraju na akordeon, tak se tahle provozovaná činnosti neobejde bez konzultací. Proto šmatlám domů, abych si ještě zahrál před hodinou, protože se alespoň dobře rozehraju a uvolním si prsty. Pak nemá člověk potíž něco pořádně a skvěle zahrát.
V hudebce se mi hraní opravdu podařilo. První tři skladby byli "dokonalé" (učitelka k nim neměla žádné připomínky a plynule jsme mohli pokračovat dále). Něco málo připomínek k poslední hrané skladbě o třech částech a opouštím s úspěchem a pochvalou uměleckou školu.
Namířím si to do kostela, jelikož tam dneska není bohoslužba a varhany jsou tedy volné. Chci si totiž něco zahrát a trochu si něco ujasnit, protože sepisuju, abych udělal nějaký ten pokrok, tu „toccatu“ co jsem začal skládat. Pár inovací, trochu přepisování, kupa nepřeberného hraní a je z části na nějakou tu dobu vystaráno.
Večer se krátí, tak si doma ustelu, nachystám trochu věci do školy, naučím se do němčiny slovíčka. Trochu toho času na počítači, pak špetku pohledu na televizi a jde se spokojeně, s pocitem dobře zahraných skladeb v hudebce, spát. Zítra mám zase náročný den, tak je třeba se na něj dobře připravit.