"Žeryku, máme problém. Dášenka se nám topí!"

Jízda vlakem se nikdy nejeví, jako zaběhlý stereotyp. Ať už jezdím stejnou trasu už po sté, vždy se něco nového namane, něco, co mé dopravování zpestří, naruší a tak podobně. Ať už stojící srnka, která přemýšlí, zdali má přeskočit mírně rozvodněný potůček, mladík, který ve stavu opilosti pokouší otevřít okno částí, kterou by neotevřel, i kdyby použil veškeré násilí, které by se v jeho situaci podařilo nasbírat, nebo právě dnešní zprvu zajímavý tón vzbuzující mou zvědavost, avšak v druhé fázi tón, který mě dokázal každým "zjevením" docela vytočit. Signalizace v určitém intervalu o určité frekvenci může být člověku příjemná jen několik málo minut. Pak následuje odmítnutí a prosba o ukončení, která se bohužel nijak nedá splnit, jelikož je důsledek rozhořčení ukryt a i při bližším zkoumání (nahýbání se, bedlivého poslechu, šmejdění) i snad neviditelný (až bych si řekl, že mi krátce řečeno "hrabe"). Dalo by se říct, že vystoupení na zastávce bylo příjemným vysvobozením.
Ráno se odvíjelo doslova slibně. Představa o nudném pátku, ale o zcela normálním průběhu se rozplynula několika zprávámi na webu. Domluvené setkání jako zpříjemnění dne mělo opravdu přísná pravidla a nedalo se (do jisté míry jsem si to opravdu myslel) ničím překazit. S až vzrušeným výrazem v obličeji, mírným mravenčením v partiích břicha jsem se dopravil do Ostravy k marketu, kde byla daná schůzka sjednána. Zcela anonymně a dá se říci naslepo. Až doteďka nechápu z jakých důvodů, nicméně další průběh vše vysvětluje.
Je důležité, co si pod termínem "schůzka" dokáže lidská hlava (mysl obzvláště v doprovodu ukvapených závěrů a fantazie) představit či vybavit. Schůzce můžeme říct nejen, jak jistě všichni doufají, touze po horečné a vášnivém sexu, ale také a to především, návštěva kavárny, příjemné popovídání a zpestřením dne kupříkladu návštěvou obdchodů nebo akcí, které se zrovna v okolí daného místa nacházejí. Ať je tedy vybráno, hájit svobodný názor ještě nikomu neublížilo.
Samozřejmě stát jako totální mamlas na místě určeném je výhradou pouze mou, a ať se snažím všemožnými podpůrnými prostředky upoutat na sebe pozornost, abych dosáhl očekávaného, činnost se minula účinkem, v novinách bude stát "bledě bílý pomatenec je litován okolními návštěvníky supermarketu". Do jisté míry bych mohl slavit úspěch. Ne o každém se noviny zmíní.
Má hlava promyslela situaci, bylo totiž krásné odpoledne, slunce svítilo do každého temného koutu a lidi vypadali i bez růžových brýlí do jisté míry spokojeně, příjemně. Zavítal jsem do internetové kavárny Ostravské ústřední knihovny, kde jsem se dozvěděl i to, že jakožto registrovaný uživatel, mám internetové připojení a přístup na něj zcela zdarma. Jednoho by to potěšilo, ale momentálně jsem byl rouhodnut zjistit, co bylo důvodem mého zbytečného skandování (čekání).
Návštěva města by neměla být bez využití, a proto napsat někomu, či si domluvit novou "schůzku" (opět nechám výběr na každé čtoucí hlavě), nebylo v danou chvíli zasadně špatný nápad. Inu i se stalo. Budiž mi dopřáno trochu spravedlnosti, i když vím, že moje osoba je schopna zdrtit kde jakou příležitost.
Domluva byla jasná a taky se uskutečnila. Kafe jsem dostal (z poloviny káva a poloviny capuccino - zajímavá kombinace doplněna třemi kostkami cukru), ale vyjasnění situace a záměru mě pozvat bylo ohrovmně velkým překvapením. Po vyslechnutí plánu na večer, tedy dobu po osmé hodině večerní, jsem se pokoušel zachytávat holou rukou poslední střípky zdravého rozumu, pomocí kterého bych pochopil, co mi bylo zrovna řečeno. Uvědomění, že jsem se dostal před započetím (sám jsem tomu tak nazval, nicméně pojmenování bylo zcela jiné) "Swinger party", mě utvrdilo o tom, že dnešní den mi bude pod nohy házet mnou dosud nevídané.
Vše se ale vyřešilo. Včas jsem upláchl pod (pravdivým) důvodem, že mám zítra povinnosti, musím se tedy vyspat a cesta domů nebude triskovým letadlem během několika málo chvil. Jak jsem psal, dnešní den opravdu začínal příjemně, ale následná "jednání" spíše ukazovala docela bizarní možnosti mého života. Hlavní roli jsem samozřejmě obsadil já, jelikož mé reakce na nečekané podněty jsou k nezaplacení. Uvítal bych nějaké vysvětlivky, třeba i na okrajích mé osoby. Malé žluté papírky, které by trochu dokonaleji vysvětlili, proč se věci, které bych osobně obsadil filmů, jejíchž pravdivost je téměř mizivá, nacházejí v mém reálně smýšlejícím a vnímajícím světě.
Filmový den, za který očekávám nejednu cenu (kupříkladu Oskara), se snažím zakončit v nerozpacích z toho, co jsem viděl, zažil, slyšel a vůbec měl jsem tu čest prožít. Ema je na balkóně, kde ji zřejmě napadne zima a pokud si do rána nehodí šňurku, tak budu docela rád. V nepřátelském tepu rodičů ji nijak více pomoci nemohu, ale budu na ni myslet. Pokud dosáhnu jakéhokoliv osvícení, tak nebude potřeba činů, ale postačí holé myšlenky. Vyklidil jsem skříň od všeho, co stihla malá za tu dobu natropit a už se téměř dvě hodiny pokouším zahladit stopy jejího pachu ve zdech dřevěné skříně.
Můj život se ubírá podivuhodným tempem, zvráceným směrem neznámo kam. Až bych řekl, že je ode mě velká odvaha ráno vstanout, během dne žít a v noci se odebrat do benzinové pumpy bezplatné energie. Ať už změním cokoliv, nebe bude stále jiné, okny otevřenými přilétne komár, dveře zakryjí zmatek vnitřku a moje "já" se bude uspokojovat nad borůvkovou marmeládou.